ŠKOLENÍ V OBŘÁKU aneb oslava 20 let oddílu, 24.-26.5.2024

Je to neuvěřitelné, ale je to tak: letos oslavil náš oddíl 20 let svého trvání. K tomuto výročí jsme v Obřím dole, na chatách mateřské organizace TJ Sokol Stěžery, uspořádali slavnostní setkání členů, jejich dětí a blízkých. Jelikož jsme se tam nemohli setkat všichni, nabízím účast alespoň vašim ctěným očím a uším.

Abych nebyl nařčen z plagiátorství, přiznávám, že jsem použil, a trošku upravil, úvodní slovo z CD pánů SMOLJAKA/Cimrmana/SVĚRÁKA „Zapomenuté věci zapomenutého génia“ ze slavnostního večera k 30. výročí Divadla Járy Cimrmana.

Nu, slovy klasika, oslava proběhla.

A dle ohlasů, povedla se, za což patří největší dík všem přítomným. V pátek se nás sešlo 52, v sobotu 64 a celý víkend se o nás starali a laskominy podávali 4 skvělí kuchaři.

Tento článek jsem měl od začátku chuť pojmout jako mozaiku fotek, videí a příspěvků účastníků, prostě co dům dal. Myšlenka dostává reálné obrysy, jsem za to rád. A co nebude v tomto článku dnes, budu postupně doplňovat dle toho, co kdo dopošle. Bude zde opravdu nač se dívat a věřím, že se to neokouká a i ten poslední příspěvek si najde své ctěné čtenářky, čtenáře.

Já začnu třeba poděkováním oddílové radě za příkladnou několikaměsíční spolupráci a za přístup oddílu k emailovým výzvám, týkající se objednávání všeho od suvenýrů, přes trička až po objednávkový dotazník. Dále musím, a rád, poděkovat výboru Sokola za poskytnuté ubytování zdarma pro členy a jejich děti.

Nu a nyní hurá na mé fotky a postřehy.

Pátek a Šemík. Takto narvaný ještě nebyl a basa naložená v Trutnově byla onou pomyslnou kapkou, ale naštěstí nic nepřeteklo ani nevypadlo.

Pátek – příjezd do Obřáku a příprava na přijíždějící. Hombré, Zdenda a kuchaříci tam byli již od dopoledne.

Pátek – účastníci (nejblíže Naďa s Fandou, nejdále Píno ze Španělska).

Pátek – před slavnostním zahájením oslav.

Pátek – zahájení. Hymna oddílu Matterhorn od Greenhornů z repráčku, projevy, dort, poděkování kuchařům, předávání diplomů 20 let členství, předání oddílové kroniky (úžasný to počin Vrbky), mimochodem Ady vyvěsila na stěnu ke každému roku papír s přistoupivšími členy (též úžasný počin), báseň a 3 obrázky – Sen stěžerského horolezce (skvělý Hullicz), představení nového loga a triček.

Pátek – noční program, vč. vstupu nových členů Gabči Nové a Jendy Vavreka. Poslední foto pořízeno ve 4:49.

Sobota – od rána do 17:00. Výborná snídaně, noví příchozí, nové členky Anežka Horáková a Barbora Záhorská, příprava večeře, montáž televize na hokej se Švédskem, nakonec poslech rádia a oslava vítězství.

Sobota – čas do opakování ceremoniálu. Další příchozí, pohoda na louce, výborná večeře a opíchaná Vrbka.

Sobota – další slavnostní překročení 70. rovnoběžky, zahájené opět písničkou Matterhorn. Projevy, předávání starších diplomů, dort, poděkování Bosákovi za iniciování nových lezeckých triček, foto oddílové rady.

Sobota – noční program.

Neděle – celodenní pohoda a ulehčení Šemíkovi

 

Tak a to je ode mne vše. Brzy doplním další přispěvovatele, bude to uvedeno v komentáři. Máte se věru nač těšit!

 

František-FKDP

 

Doplněné příspěvky účastníků.

Aleš Nový alias Bengo

Martin Šimek alias Šíma

 

Naděžda Geier alias Naďa. „Za mě velký dík za velkolepou a skvěle zorganizovanou oslavu! Byl to kus práce, do posledního detailu, asi si to nikdo nedovede představit, co to dá… Skoro jsem nefotila, ale něco, či spíše někoho přeci jen. Tak si můžeš vybrat, co zařadíš do foto vyprávění.“

 

Jiří Pražák alias Bosák

 

Martin Kerhát alias Hombré

 

Miroslav Nývlt alias Cyr. „Posílám slíbená fota. Už dlouho jsem se tak nepobavil, do 1:30.“

 

Josef Nývlt alias Píno. „Vše to samozřejmě začalo Krakonošem!“

 

Zdeňka Povejšilová alias Zdenička.

 

Jan Bouchal alias Zelí. „Nejlepší oddíl na světě. Nedělní střípek z báječné víkendové oslavy 20. let založení nejlepšího oddíl na světě, no dobře, minimálně se dá říct, že to je zřejmě slušnej oddíl…nedělní pohodové a klidné dopoledne po oslavách nám zkazí Mára, že se jdeme projít ne na kávu na chatu v Obřím dole, ale kousek Modrákem někam pod Studniční jámy, a že vyrážíme hned., nabídku zdravotní procházky před náročnou cestou do Prahy kde určitě spolehlivě vyvětráme zbytky Zlaté Tequilly se nedá odmítnout. jdeme tak jak jsme i s Mirečkem, v triku, kraťasech a bez vody asi i bez snídaně, asle to už si nepamatuju. Družstvo tvoří samí nadějní jedinci, hezky podle abecedy: Čejpík, Mája, Malej Mára, Mára, Mireček a já Zelí, který to na konci jistí. Podél potůčku za chatou se jde krásně, Modrákem se jde nádherně, polomem v lese pod Studniční jámou se jde hůř a v suťovisku s kosodřevinou pod jámou se jde úplně blbě a hlavně nevidíme kudy máme jít. když se konečně vyhrabeme pod žlab, tak nastává bod zlomu Márovi jakožto ambiciózní adventure tým, chtějí jít žlabem nahoru, my s Čejpíkem a s Mirečkem , chceme jenom přežít, za jelenem přes hranu a lesem zpátky dolů. Každej má svoje argumenty, tak se rozdělujem a po chvilce plahočení exponovaným svahem s borůvkama nás pohltí neprostupná Kosodřevina na hraně jámy, kde jde všechno podle plánu, čili Mireček řve, že má poškrábaný nohy, já na něj řvu, že to nevadí a že to musíme projít, ostatní na mě řvou ať na něj neřvu, což netrvá dlouho, protože nikoho nebaví na nikoho dlouho řvát, paní ze sociálky naštěstí tuto lokalitu Krkonoš nekontrolují tak často . Nakoec se nějka, teda hlavně díky Čejpíkovo pomoci prodéřeme do vysokého normálního lesa a je pohoda, v Modráku se pozdravíme už po druhé za víkend s panem majitelem, naštěstí nemá ani lahváče a pokračujem k chatě, kde nám Janička namazala spoustu chlebů s Chili con Carne a sýrem a ještě zbyl celej hrnec, pivo, který se snažil před finálem hokeje sveřepě dopít Františkův bratr ( stihnul jenom 15 piv ) už je naštěstí nastěhovaný v Šemíkovi a tak si dáme konečně vodu, rozloučíme se se všemi pozůstalými a s dvěma Ikea taškama vyrážíme na parkoviště k lanovce, po cestě vysadíme Čejpíka před barákem a za chvíli, asi ani né za 3 hodiny v zácpě jsme doma v Mníšku, kde se všelijak snažíme přepnout do reality všedního dne, především tedy tím, že se umejeme, vytaháme klíšťata a ošetříme tržné rány utržené na nezapomenutelné Survival procházce. Tak se mějte krásně a moc děkujeme za všechno, bylo to s vámi opět boží.“

 

Milan Dítě alias Kindr i Kancléř. „O 20HO slávě jen krátce ať Tě nezdržuji. Organizováno super. Děkuji hlavně Tobě, Adélce a Vrbce. Projevy, diplomy, a pivo výtečné i v množství.  Vrbka obdivuhodné fotoknihy. Dort Adély. Jídla pro mne staříka až moc, kuchaři s vybavením skvělé. I hodně alkoholu se vyskytlo. Já jsem zvyklý jen na kvalitní rum a to jsem měl Tvůj a Goganův, spokojenost. Dále obdivovaný úklid nádobí atd. zodpovědných členů. A muzika hochů jako obvykle výtečná a přidali se další (basa, housle + 1 další). A divoši tancovali-mládež i staří. Já jsem se rád nemusel přidat.

Prožitý čas: Pro mne neuvěřitelné, nejsem zvyklí odejít spát ráno po 3:00 hodině. Pak jsem se nedospalý budil a byl jsem opitý stále. To se opakovalo i v neděli a jízda na kole do Úpice náročná. Dojel z TR přes Adamov, abych nejel do kopce přes Rakytník. Příští akci musím jen na jednu noc nebo si přivést stan a v 22:00 ho postavit. 

Sobota výlet: Nikoho jsem nenalákal na svoji trasu a šel sám. Do Obřího sedla jsem se hnal jako blázen okolo davu lidí (akce i s postiženými). Od Luční Boudy do našich stěžerských chatek dobré. Tam jsem hodně fotil. Pěkné. Jsem rád, že jsi nenadával-95 fotek (fotky jsem nemazal ani neupravoval). Výlet super, a ani nepršelo. Vlastně i v pátek a neděli. Ještě jednou Díky.“

 

Klára Lukešová

 

6 komentářů

  1. Natalia:

    Krásný Františku!🖤🥰

  2. Zdenča:

    Skvělá akce, propracovaná do detailů, počasí nám přálo, hokejisté taky. Jídlo výborné. Je to opravdu zřejmě slušnej oddíl. 😀

  3. Vrbka:

    Krásná nezapomenutelná akce v historii oddílu. Bohužel fotky žádné nemám, dojmů mám spoustu, ale stejných jako jsi psal, Františku, v článku. Takže díky všem za organizaci, účast i slova chvály za celou akci🤗👍

  4. Zelí:

    Památná akce dobře zdokumentována pro příští generaci a pokolení, byť jsem si vědom, že naše děti si na to ani nevzpomenou, ale budou to mít uloženo v podvědomí, že to bylo krásné jako za starých dobrých časů bez technologií.

  5. Jarmila:

    Jelikož nemám žádné fotky, kterými bych obohatila článek, tak alespoň tady chci poděkovat všem organizátorům za vynikající přípravu i průběh celé této skvělé akce, která byla příležitostí k setkání a také vzpomínání na krásné společné roky. Na spoustu akcí, zážitků, společně prožitých dnů v horách, nádherných pocitů při horských výstupech i spoustu příjemných večerů ve winterraumech. A hlavně na všechny skvělé kamarády a jejich pomoc, kterou jsem často potřebovala.
    Nezapomenutelné roky, skvělá parta. Díky za krásnou životní etapu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *