Zimní táboření v Železných horách, Hlinsko – Chrudim, 7.-9.2.2025

Cesta Františka Kavána, Via Czechia – Centrální stezka, Vlastivědná stezka krajem Chrudimky, Keltská NS, PR Strádovské Peklo, LS Podhůra… To bylo letošní zimní táboření. A spousta mostů přes Chrudimku.

Moc hezky to napsal Jan Čarek. Avšak tato část Železných hor lahodila oku a pohladila duši, příroda překvapila svou rozmanitostí.

Nu a jak jsme se tedy měli? Na první den byl plán dojít z Hlinska do Horního Bradla a přespat v blízkém lese. Cesta na start vedla přes večerní Sport bar ve Stěžerách, ranní mlíčňák v Hradci a kávu z automatu v Rosicích.

Občerstveni a posíleni vyrážíme v 9:05 rovnou od nádraží k Betlému, kde se napojujeme na zelenou, po které půjdeme až do cíle dnešního dne. Historická část Hlinska mě nadchla. Netušil jsem, jak hezký skanzen tu mají.

Následuje první přechod Chrudimky a první sníh. Poté druhý přechod Chrudimky, kdy mě Šíma ujišťoval, že za tímto mostem dle mapy vstoupíme do hustého lesa a půjdeme jím několik kilometrů. Při pohledu na vytěžené dříví a kopec vzadu jsem se musel zasmát.

Cestou na Veselý kopec jsme přešli Chrudimku ještě 4x, seznámili se s tvorbou Františka Kavána, viděli největší sběrný dvůr v republice pro jednu obec, jistě Bosákova zásluha (Vítanov, 440 stálých, zřejmě zodpovědně třídících obyvatel), prošli Stanem, mlýnem a pilou, abychom po lehkém občerstvení obdivovali nádherně meandrující řeku a přírodu vůkol.

Skanzen Veselý kopec s téměř 30 objekty nás upoutal zručností našich předků a nadšením současníků vše udržovat v původním stavu. Akorát ten koňský povoz…

První hospoda a pokračujeme dál do Trhové Kamenice. Veselo bylo u zamrzlého rybníku Velká Kamenice, kde potkáváme paní s bruslemi, jdoucí k němu, neb jí manžel řekl, že je to bezpečné!

Místní pohostinství vynecháváme těšíc se na buřty, které si plánujeme opéct u Zuberské rozhledny. Cestou k ní opět přecházíme Chrudimku a míjíme lyžařský areál, jenž se bohužel musí spoléhat pouze na přírodní sníh.

Místo jsem současně nazval „U hřbitova sněhuláků“, což Šímovi nebránilo rozdělat oheň, na kterém jsme si připravili voňavý oběd a na chvíli si odpočali a ohřáli se. Odcházíme ve 14:45 a čeká nás posledních 7 kilometrů.

Poslední páteční úsek našeho putování vedl krásnou krajinou, která ve mně evokovala Šumavu. Cestou si v Hluboké děláme čaj a před Bradlem obhlížíme místo, kam by se dalo vrátit ulehnout. Stmívá se, vysílač Krásný začíná být výrazný svým osvětlením, přecházíme Chrudimku a v 17:35 vstupujeme do hostince Na Filousku.

Příjemným překvapením je Hombré, čímž je Sací komando opět pohromadě. Přívětivé je prostředí hostince, milá obsluha, kvalitní kuchyň. Je veselo, odcházet se nám nechce. Vydrželi jsme až do jedenácté. Následoval veselý přesun přes Chrudimku zpět na vyhlédnuté místo na spaní, táboráček a šláftruňk.

Ráno bylo stejný, nesváteční… Vstávat se nechce, ale co se dál dělat, čeká nás kus cesty: dojít do Trpišova a přespat v lese kousek za ním. Cyra jsme již neviděli, neb spal kus od nás ve stanu, ale zapomněl si karimatku. Nu, promrzl a nevyspalý prchl napřed do Nasavrk na autobus. My v 9:20 opouštíme jedlobukový prales, opět vstupujeme do Bradla a přecházíme Chrudimku, potkáváme Hombrého a stoupáme ke Krásnému.

Čekal jsem odsud již jen klesání, Šíma hustý les. Jaké to zklamání nás obou…

Před obcí Nasavrky nás překvapila pěkná rozhledna s dalekým výhledem, v obci ulice největšího Čecha, na pohledném náměstí pak další příjemné pohostinství.

Po obědě prudce klesáme podél Debrného potoka k té naší Chrudimce, přecházíme ji a jsme nadšeni z tohoto údolí, jenž zove se Strádovské Peklo. Kde jinde si udělat čaj, že?

Následně znovu přecházíme Chrudimku, navštěvujeme zříceninu hradu Strádov, vodní nádrž Křižanovice II, opět přecházíme Chrudimku (naposledy, ale to v tu chvíli nevíme) a v 16:35 přicházíme do cíle dnešního putování, Trpišova.

Do cesty se připletl hostinec Obora a stal se nám osudným. Návštěva tohoto dalšího velmi příjemného občerstvovacího zařízení málem skončila ve 23:17 zoufalou představou jít ven do mrazu, přičemž nám byl levně nabídnut pokoj a bylo zase veselo! Fotky jsou více než výmluvné. Po půlnoci vybalujeme v neplánovaném přístřešku, což pravidla ZT dovolují.

V neděli je krásně a po bohaté snídani putujeme k cíli tohoto ZT, do Chrudimi. Cesta vede přes rozhlednu Na Chlumu, dále do Chrudimského lesa (velké písmeno je v pořádku) a k rozhledně Bára.

Ta se tváří uzavřená, ale není, ovšem pouze na vlastní nebezpečí. Výhled z ní je opět nádherný, na všechny strany. Kousek od ní se nachází pěkné tábořiště, opékáme poslední buřty, pod zdejší Čertovou skálou ponecháváme zapálené svíčky za naše kamarády. Mimochodem, setkáváme se tu s šťastnou Renatou Šťastnou, o které možná ještě uslyšíme…

A je tu závěr. Posledních 5 kilometrů z 50, do Chrudimi na vlakové nádraží. Vybíráme si cestu mezi poli s pěkným výhledem na Chrudim. V 13:50 jsme u cedule, míjíme letiště a v 14:10 se napojujeme na červenou turistickou značku, vedoucí od Lichnice. Tedy ze směru ZT 2012, které šel Jerry sám. Vzpomínka, nástup do vlaku a těšení se na příští ZT.

Děkuji za báječnou společnost, Šímo, Cyre a Hombré!

Nakonec ještě kvíz pro pozorného čtenáře/čtenářku: kolikrát jsme přešli Chrudimku a kolik je v článku rozcestníků?

 

František-FKDP

 

PS: kdo sleduje trasy ZT ten ví, že toto byl poslední díl skládanky mnohaletého putování, spojující železniční stanice Žďár nad Metují a Lhota pod Přeloučí, přes Teplice n. M., Meziměstí, Broumov, Stolové hory, Náchod, Kounov, Rokytnici v O. h., Mladkov, Jablonné n. O., Lanškroun, Českou Třebovou, Ústí n. O., Cerekvici nad Loučnou, Proseč, Pustou Kamenici, Milovy, Hlinsko, Trhovou Kamenici, Chrudim a Lichnici.