ZIMNÍ TÁBOŘENÍ LUŽICKÉ HORY 5.-7.2. 2010

(Za Jerryho vložil Honza.) Začalo to v pátek před pátou odpolední na vlakovém nádraží v Hradci.Sešli jsme se 3-Hanka,Bocian a já.Jdu koupit RUM a Honza jízdenku.Honza má péřovku,prý se bude klasicky dělit s bráchou o spacák,tak aby měl něco na noc na sebe.Jak to nakonec dopadlo se dočtete níže:-)

Pro neznalé vhodno dodat,že Bocian=Honza(takže jde pořád o jednoho člověka)
Vyjíždíme s asi půlhodinovým zpožděním,tak máme strach,aby nám v Nymburku neujel přípoj,ale počkal.
Vystupujeme již za hluboké tmy ve stanici Jedlová.Nasazuju batoh a těším se na pivko do hospody.Jsem zvyklý,že je to tradičně jenom kousek.Ovšem vláček odjíždí a my se ocitáme sami v lese,je spousta sněhu a hospoda je vzdálená víc než dost a čeká nás výstup na Jedlovou horu(774m).Bylo to vyčerpávající jak fyzicky,tak hlavně psychicky.Výstup trval něco přes hodinu.
Na vrcholu Jedlové hory opravdu svítí světýlko z hospody.Už jsem tomu ani nevěřil!

Uvnitř na nás již u piva čeká Hombré,který dorazil vlakem z Hrádku,kde nechal

auto a taky Jakub-Bocianův brácha s pejskem a ženou Kristýnkou a taky svým potomkem(toho času už spící nahoře na pokoji-dá se tam ubytovat) a taky jsou

tu další ubytovaní,s nimiž trávíme příjemný večer proložený sáňkováním po sjezdovce.

Když se čas nachýlil ke spánku,bereme jenom věci pořebné k bivakování a jdeme si udělat záhrab ven.Kuba má svůj spacák,tak Honza ani péřovku ven nebere.Obsluha za námi zamyká dveře a odchází spát.
Po vyhrabání záhrabu se přišlo na to,že Hanka nechala svůj spacák vevnitř v chatě a na klepání a volání už nikdo nereaguje.Takže Bociana čeká noc venku bez spacáku a bez péřovky.Přežil.Přitulil  se k bráškovi podle původního plánu,ale asi ještě o něco víc.

V sobotu ráno si dopřáváme ke snídani Hemenex a jdeme ven něžně vzbudit spokojeně spící Haničku.Ta pak snídala radši u vedlejšího stolu,jak ji tížilo černé svědomí.Poté společné foto před chatou a můžeme vyrazit.Přidává se k nám tedy Hombré(až do konce)a Jakub na skialpech a vlčák teď nevím,jak se jmenoval,ale běhalo mu to nejlíp ze všech.

Jdeme dolů na sněžnicích a potkáváme překvapené běžkaře.Naše cesta vede k Luži lesními cestami někdy projetými auty nebo běžkaři.

V tom prvním případě je stopa kola moc úzká,takže jdeme na sněžnicích stejně prostředkem v hlubokým a nebo šlapem zase v hlubokým vedle běžecké stopy,abychom ji neničili.Sněhu je víc než dost,takže nám to jde pomalu a je to únavné.odpoledne nás vítá hospoda v chatě po Luží a v ní boršč,pivo a káva s medovníkem.

Jakub na skialpech se psem nás zde opouští a vrací se k domuvu do Jiřetína a my pokračujeme dál po Německo-Českých hranicích do skalního města Jonsdorfer felsenstadt a kocháme se pěknou přírodou.
Začíná se stmívat a my  přicházíme ke skalní věži Falkenstein.Rozhodně by stála za vylezení,ale jindy.Hned pod ní stojí pěkný přístřešek pro turisty a tak se rozhodujeme,že tu zabivakujeme.Bocian vybaluje péřovku a Hanička spacák:-)Ta nám všem ještě ochotně připravuje sněhový pelech,když hází na štěrkovou zem lopatou sníh a krásně dohladka ho uhlazuje.Zahřála se u toho a ještě udělala dobrý skutek..

I přes to,že náš bivak osvětluje příjemné světlo hořících svíček se do nás dává zima a už kolem sedmé jsme zalezlí ve spacácích.
Více než 12 hodin ve spacáku nám docela stačilo a tak ráno hned balíme a bez snídaně vyrážíme napříč skalním městem.Brodíme se hlubočákem na sněžnicích a užíváme si to.Fouká ledový vítr,ale i přesto se jdeme podívat na vyhlídku.Teda až na Hombrého-ten zatím tajně dopil zbytek rumu:-)

Pak už scházíme na širokou projetou cestu a za chvíli nás vítají stavení v lázeňské vesnici Kurort Jonsdorf.Slyšíme houkat parní mašinku,ale rozhodujeme se ještě dojít do dalšího městečka Kurort Oybin.Míjíme louku s krásně upraveným běžkařským okruhem a lesními cestami pak už bez sněžnic docházíme do Oybinu.Všude kolem ční skalní věže a masivy a je to tu malebné.

Máme ještě čas,než nám pojede vlak,tak si v nádražní restauraci(s těmi Českými se to vůbec nedá srovnat-je tu čisto,voňavo..)dáváme výbornou Gulaschsuppe a čaj.Poté již nastupujeme do vláčku směr Zittau(Žitava).
Jízda tímto historickým parním vlakem je fakt zážitek,fotíme nádhernou lokomotivu a pak i sebe ve vagónu a užíváme si tu jízdu.Všem doporučuju,zvláště pak všem vláčkofilům jako je třeba Prezident:-))

V Zittau přestupujeme již do klasického motoráku typu „Hurvajz“,kterým míříme do Liberce.Ve stanici Hrádek na Nisou náš opouští Hombré,který má hned u nádraží na dvoře „fízlárny“u svých kolegů zaparkované auto.No a z Liberce tradá rychlíkem až do HK.Honza má ještě tentýž večer v plánu odjet na ledy do Rakouského Maltatalu,no ani mu moc nezávidím,už se vidím ve vaně s teplou vodou a v posteli s peřinou..
Tak a to je vše.Velký dík patří právě Bocianovi,že to tak parádně vymyslel a naplánoval.Bylo to pro mě zatím jedno z nejlepších Zimních táboření.Takže už teď jsem zvědav,jak se to povede za rok.Laťka je nasazena opravdu vysoko!
Jerry