Zimní táboření 6.-8.2.2015 aneb z Křižan až na Hvozd a z Hvozdu do Oybinu (D)

Letošní zimní táboření bylo pro mne trochu výjimečné. Bylo první a rozhodně ne poslední.

Na vlakovém nádraží v　Hradci Králové jsme se před 16h sešli: Jana, Adéla, Lucka, František, Cyr a já. Milé překvapení byl pro nás Honza Čejp, který se nenahlášen přidal do našich řad. Zakoupením kávy do vlaku bylo stvrzena letitá tradice a mohlo se Vondráčkovou (motorák – nová kastle, starý podvozek) vyrazit směr Křižany.

Cestu nám příjemně obohacovaly chmelové a zázvorové lihoviny. V　Hořicích na nás již nedočkavě čekal Parťák s　Hucky. Ten se slzami v　očích litoval, že nejede s　námi.

Při přestupu v　Turnově jsme byli zlákáni partou běžkařů z　TJ-Ski-Rudník, kteří při pohledu na naše krásná oddílová děvčata naléhali, abychom přistoupili do jejich vagónu. Bylo to příjemné seznámení a snad někdy dojde i na nějakou mezioddílovou družbu.

V　Liberci se k　nám připojil neodmyslitelný člen výpravy Jirka. Ve 21:15 vycházíme z　Křižan do temných hvozdů tamní divočiny. Zanedlouho stojíme u ohně vprostřed lesa.

Vyprávíme, zpíváme, skáčeme přes oheň. Chováme se zkrátka jako na správném seznamovacím večírku… aneb co si nepamatuju, to se nestalo. Z　povzdálí na vše tiše přihlížel plamen svíčky, zapálené za Jerryho.

Nepříjemná ranní Františkova věta “Vstáváme” byla jak bodnutí nožem do spánku, které trvalo až do večera.

Rebel Honza se asi po půl kilometru rozhodl sabotovat brzký odchod a rozděláním karimatky a spacáku dospával své nedospány.

Cesta vedla přes nádherná místa, v　krásném slunečném, zimním počasí.

V　Jitravě nás čekala slíbená hospoda. Ta ale byla na náš vkus moc veliký pajzl, tak jsme dali jedno jídlo za 250Kč, čaj za 75Kč a třetinku piva za 40Kč. Štěstí, že jim tam tekla z　presovače horká voda a hodná číšnice nám doplnila naše prázdné termosky.

Vycházíme přes Bílé kameny směr Horní sedlo a Petrovice. Jsme rozděleni do několika rychlostních skupin, ale v　19:15 se všichni scházíme v　petrovické hospodě Pod lípou.

Pan hospodský potěšen tak vzácnou návštěvou, nosil nám piva, utopence a po krátkém rozhovoru řekl, že by byl poctěn nás na vedlejším sále ubytovat. S　tím nakonec po dlouhém přemýšlení souhlasíme.

Jirka, hřející se u kamen byl neustále obletován ženami, které toužily po jeho přítomnosti.

V　hospodě už na nás bylo moc teplo, tak jsme se přesunuli do sálu, který už Cyr hlídal ze své matrace. Po dopití rumu a vyfocení několika uměleckých fotografií se jdeme trochu proskočit na diskotéku, která se zatím vedle v　hospodě rozjížděla.

Tančíme jako o život a za malou chvilku už nemá většina z　nás boty na nohou. Místní omladina včetně dýdžeje obdivují naše taneční kreace a někteří si nás dokonce i fotí.

Kolem půl čtvrté si poslední z　nás ulehají do spacáků, abychom ráno o sedmé hodině mohli vstávat a dojít zbývajících asi 8Km do Oybinu v Německu. Téměř přesně v　8h vycházíme.

Cestou si zajdeme ještě na vrchol kopce Hvozd a pod ním opékáme voňavé uzeniny.

Zbytek cesty prochází kolem krásných pískovcových skal.

V Oybinu nás překvapil parní vlak, který ukončil naše Zimní táboření.

Všem, kteří čtou tento článek a nebyli s námi jen těžko popsat, jak krásně nám bylo.

Luděk