Zavírání Alp v Lechtalských Alpách

Na poslední chvíli jme se Já (Kindr) a Gogan rozhodli, že alespoň jednou za rok musíme do Alp. Vybrali jsme pohoří, kde nebyl ani jeden z nás, přibrali jsme dalšího parťáka Pavla L., který již s námi zažil náročný zimní Beskydy na běžkách, ač neuměl lyžovat. Zde získal krátkodobou přezdívku „Meresjev“, protože se dlouhé úseky plazil v hlubokém sněhu, v jedné ruce běžky, v druhé hůlky a na zádech obří baťoh.

Lechtalské Alpy jsou vápencovým pohořím rozkládajícím se na západě Rakouskave spolkových zemích Tyrolsko a Vorarlberg. Leží zde jediná třítisícovka Severních vápencových Alp, a to Parseierspitze (3 036 m.n.m.), která je také nejvyšším vrcholem tohoto pohoří. Lechtalské Alpy jsou řídce osídleny a jsou charakteristické hlubokými a dlouhými dolinami. Na území tohoto pohoří se nachází Národní park Tiroler Lechtal.

Po noční jízdě za ranního kuropění parkujeme v obci Schann (1200 m.n.m) a pochodujeme na chatu Ansbacher (2380m).
V polovině cesty přicházíme k chatě, pracovně nazvané „U bordeláře“. Nacházíme spoustu prázdných bas, ale přes veškerou snahu jsme nenašli jedinou plnou láhev a tak musíme pokračovat dál.
 

Winterraum (bouda vlevo) je luxusní, se skvělou ložnicí pro 16 osob, jsme zde sami. Solární panely zajišťují el. Osvětlení bez problémů po celý večer. Opět žádná piva, která bychom zachránili před zmrznutím. Ještě že máme vlastní zásoby, včetně 2litrů rumu na medvěďák, který vaříme podle vlastního receptu a je vynikající.

Také WC je s luxusním výhledem na protější kopec Hoher Riffer (3168m). Foto 10a.
  

Po přebalení a topení v kamnech jdeme na odpolední procházku na nedaleký chodecký vrchol Samspitze (2624 m) / walking time 45min. Počasí a okolní hory přenádherné, avšak k našemu překvapení jsme se zasekli pár metrů pod vrcholovým hřebenem a nedařilo se ani na druhý pokus. No nic. Jsme přece stateční horolezci, otřeli jsme slzy a kochali se zapadajícím sluncem.

 Na uklidněnou jsme v chatě rozproudili zábavu, neboť chata byla vybavena jak kytarou tak i tahací harmonikou.

V pátek ráno jdeme na celodenní výlet. Pro pomalý postup sněhem jsme vyřadili vzdálenější kopce a razíme  na Stierkopf- Býčí hlava (2589 m – bez vrcholového kříže). Jdeme na pohodu, je opět nádherně a je na co se dívat.  Pavel.L. se raduje ze svého prvního kopce a to jako prvolezec ačkoli je v Alpách poprvé.
  

Zpět do sedla Flarsjoch 2460m. Přímo nad námi se tyčí včerejší nedolezený vrchol Samspitze s křížem. Ze sedla na druhou stranu dolů, se záměrem vystoupat na něho z druhé strany. V dolíku se často zákeřně propadáme mezi balvany pod sněhem, ale pak již radostně pochodujeme stále vzhůru. Úkol splněn za horšícího se počasí za silného větru.

Přechod a navázání na včerejší odpolední trasu se podařil – sice to nebylo tak úplně zadarmo – a pohodově na chatu.
 

Večer standardní pohoda u kamen a medvěďáku. Tan jsme radši zkonzumovali komplet vč. podílu určeném na sobotu, neboť přítel na telefonu (Machyč- a tímto mu děkujeme) předpovídal mizerné počasí. 

Ráno to ještě vypadalo jakš-takš, ale po překonání sedla Kopfscharte 2484m jsme se pro chumelení netrefili do dalšího sedla Winterjochl 2528m a skončili jsme na hřebeni ještě výše. Otáčíme zpět na chatu a dobře jsme udělali, neboť chumelilo docela hustě. Tím pádem, jsme stihli i za světla ještě dojít dolů k autu (co taky jiného když nebylo co píti). Odjezd domů. Po půlnoci již v HK.

Děkuji mládencům za vydařené zavírání a za jimi prošlápnutou stopu.
Janě dopředu děkuji za vyvěšení článku a fotek na stránky HO.

Ať žije vysokohorská turistika!

KKK
Kindr Kancléř Ketaketi