Zavírání Alp – Ötztálských, 8.-11.11.

Tento článek začínám psát týden poté, co jsme si uvařili a následně vychutnali prvního “medvěďáka” v　pohodlí příjemného winterraumu, a také v　první den stého finálového klání v　Davis Cupu, připadnuvšího mezi Českou republikou a Španělskem, kvůli čemuž jsem tuto výpravu posunul o týden dopředu. J

Celý výlet začal tak, jak nás to Josef naučil: po posezení v　příjemném prostředí jakéhokoliv pohostinství, kde se dolaďovaly poslední detaily a utužoval kolektiv!

Někteří z　nás tedy využili Vulkánu, což jsem již zmínil v　předchozím článku popisujícím toto setkání ( http://www.hostezery.cz/view.php?cisloclanku=2012110001 ). Z　Hradce pak vyjíždíme ve čtvrtek v　deset večer a po klidné noční jízdě parkujeme v　pátek nad ránem v již na lyžařskou sezónu připravené střediskové obci Obergurgl (1927 m – http://www.obergurgl.com/ ).

Okolní třítisícové hory obklopující údolí Gurgler Tal se během snídaně v　Šemíkovi pomalu odhalovaly ve slunečních, přesto stále ještě mrazivých paprscích.

Naštěstí je poblíž otevřené vyhřívané WC, kterého využíváme k　ranní hygieně a převlékání. Po sbalení batohů se u něj poprvé společně fotíme a v 7,45 odcházíme do zmiňovaného údolí směr Hochwildehaus (2873 m), náš dnešní cíl. Kdo? Stojící Šíma, Karel, Faust, Kníže a sedící já, Jarmila, Vláďa a Naďa. Samá esa ve svém oboru! J

V　plánu jsme měli na chatě přebývat dvě noci a v　případě hezkého počasí a při dobrých sněhových podmínkách se pokusit o výstup na vrchol Hochwilde (3482 m).

Cestou míjíme poutač na klettersteig a jelikož máme na čtyřhodinový výstup k　chatě celý den, navrhuji jej i přes některé zasněžené partie zkusit kousek přelézt. Přidává se Vláďa a Šíma.

Zasněžený exponovaný lanový most nás naštěstí neodradil a tak jsme si nakonec užili úžasné lezení s　vrcholovou fotkou.

Poté pokračujeme dál stále více zasněženou cestou.

Okolo chaty Schönwies – Hütte a malé Zollhütte, námi zdáli zaměněnou za chatu Langtalereckhütte (2430 m), okolo které jsme měli jen projít, ve skutečnosti však naše nečekané útočiště …

Čas díky neprošlapané cestě ubýval rychleji, než jsme doufali a tak s　myšlenkou, že Zavírání si má člověk užít a ne se zničit, navrhuji k　radosti všech zůstat na již zmiňované chatě. Ostatně stěna za chatou, kterou se k　té původní muselo projít, nás s　těžkými bágly plnými dobrot, jak to o tomto čase má správně být, nijak nelákala.

Winterraum byl prostorný a útulný a po pár úpravách pomocí žebříků přichází zasloužený odpočinek v　podobě slunění na dřevěné terase.

Společné foto u prvního medvěďáku, povídání si do noci, ale po probdělé noční jízdě spíše hurá brzy na kutě! J

Sobotní ranní počasí dobré vyhlídky na nějaký výstup, i když oproti původnímu přehodnocený na nižší nadmořskou výšku a někde poblíž, moc nedává. Přesto se nakonec rozhodujeme, za větru se střídavým mrholením a sněžením, pokusit se dojít alespoň na původní chatu Hochwildehaus. Schovanou za stěnou s　klettersteigem.

Cesta je zpočátku příjemná, ale po pár nejistých místech, neboť sníh se z　nadýchaného prašanu stal do rána mokrým až na základ a hrozily laviny, dávám radši pokyn k　návratu. Především pak s　ohledem na možné zhoršené podmínky v　odpoledních hodinách.

Šíma s　Faustem jdou přeci jen dál a chaty s　prostorným zázemím dosahují.

My se nakonec hned nevracíme na chatu a děláme si výlet po okolí chaty. I s　dosažením miniaturního výběžku, toho dne s　nejvyšší nadmořskou výškou. J

Za silného větru si dopřáváme chvíli kochání se blízkými vršky a okolo jedné hodiny sestupujeme k chatě.

Opět teplo kamen, bohaté občerstvení a … no přeci další medvěďák! J

Šťastným odpoledním návratem dvojice neohrožených začala oslava Šímovic svátku (Martin). A jak jinak, než přípitkem šampaňským!!! J A těch dobrot k　tomu! Včetně skleničky zavařovaných ryzců!

Děláme slavnostní společné foto a do nočních hodin se veselíme.

Tak přešla noc a ráno opravdu došlo k　dražbě, resp. k　odchodu k　autu. Počasí bylo ještě horší než předešlý den, přes noc nasněžilo a vlastně sněžilo dále. Balíme a kdo může tak odchází.

Ještě pár fotek a již v　devět hodin se převlékáme do suchého oblečení, neboť nad Obergurglem přešlo sněžení v　hustý déšť. Naštěstí pod přístřeším u opět otevřeného a vyhřívaného WC,.

Co říci závěrem? Byl to příjemný víkend, přesně takový, jak by asi Zavírání Alp mělo vypadat: první den nádherně, druhý den pošmourno, poslední den radši odjet, neboť vše bude nadlouho zasypáno sněhem. A nedosažený vrchol? Když se to podaří, je to vždycky taková třešnička na dortu a tento výlet by asi neměl být přehnaně ambiciózní, že? Prostě si jej užít!