Vysoké Taury, 26.-30.10.2005
Možná by stačilo napsat, že ty podzimní modřínové háje tam byly a že v tom slunci, které nás provázelo celých pět dní, vypadaly úžasně. Jen pár fotek, z těch mnoha které mám, se malinko přiblížily skutečnosti. Tak tedy jak bylo.
Odjezd proběhl v klidu, i malé ranní bloudění a dospávání uprostřed lesa. V údolí zima, před námi závora a sen o tom, jak místo v 1124 m budeme přebalovat na slunci v 1704 m u nádrže byl pryč. Tak jsme vyšli. Karel s Vlaďkou, Faust s Jarmilou, Honza z TU s Jirkou z TU, Honza Č. z HK s Lenkou a Evou. Já s Jagyčem zatím rozděláváme pivečko. To se nám stalo osudným, neboť mezi tím projela dodávka, která vzala nahoru batohy všech a ještě něžná pohlaví. Přesto jsme nějak všichni došli k chatě Giesener h. (2202 m). Po svačině a prohlídce winterraumu odcházíme. Postupně. I to se stalo osudným. Karel, Vlaďka, Jarmila a Faust zbloudili přímo k Hochalmspitze a museli se vrátit. Ostatní dny pak strávili v pohodě a rozjímání s pohodlným výstupem na již zmíněnou Hochalmspitze (3360 m). I zbytek se rozdělil poté, co výstup ale hlavně i náročný sestup ze sedla (2862 m) zmohl některé více a tak se „smečka vlků“ ve složení Lenka, Jirka, Honza a Jagyč vydala dál na Celler h. (2238 m) bez Evy, Honzy Č. a mne. My měli k dispozici útulný dřevěný bivak, oni o dvě hodiny dál (a za tmy naleznuvší) Celler h., také příjemnou. Takže zatímco my ráno nespěchali, neb nám bylo jasné, že vrchol Ankogelu pouze podejdeme, a vesele bádali nad 300 nalepenými skořápkami na kameni, smečka vyrazila včas a úspěšně přešla s plnou polní vrchol Ankogel 3252 m. Počasí přálo a tak jsme se večer společně sešli na Osnabrucker h. (2026 m) jen a jen s příjemnými zážitky. Zatím co já, nenašel winterraum a vše vesele vybalil pod stříškou s tím, že z rozšroubované garáže vyneseme auto, Honza Č. byl úspěšnější a tak jsme se krásně vyspali pod dekami. No krásně, v noci dorazil jakýsi Maďar, kterého jsme naší odbornou angličtinou poslali spát z kopce dolů což naštěstí pochopil správně a spal na palandě a taky jsme brzy vstávali, neb nás čekal 11-ti hodinnový přechod sedla (2952 m) směrem k Giesener h. s výstupem na Hochalmspitze (3360 m). Skupina metodiků vyrazila v pět, vlci o půl sedmé. My z počátku bloudili za tmy, oni za svítání. Sedlo jsme nakonec trefili všichni a každý pak volil jinou výstupovou trasu. A tak jsme se slavnostně sešli na vrcholu. Opět nádherné rozhledy, počasí přálo a kromě nás nikdo (skoro). Už nás jen čekal zajímavý sestup na chatu divokým hřebínkem, kamennou stěnou a sutí. Nemohu nenapsat, že jsem ztratil moji drahou rukavici a Lenka, že ji našla. To jen, že ji to opravdu nezapomenu. Došlo ke šťastnému shledání s Karlem, Vlaďkou, Faustem a Jarmilou, vyprávění, vaření a vypití všech alkoholických nápojů. Ranní sestup v raním slunci modřínovými háji (asi jsem na ně „ujetý“) a přebalování na břehu říčky proti krásnému a velkému vodopádu bylo už jen třešničkou na dortu. Více snad povíme ve Vulkánu i s ukázkou pár obrázků zachycených všelijakými stroji na všelijaké materiály. Děkuji všem za to, že tam byli. Bylo mi s nimi příjemně a doufám, že se ještě na těch kopečkách někdy potkáme. Váš FKDP
Napsat komentář