Vysoké Tatry, aneb československý Vulkán, 9.-13.01.08
Na takovýto titulek mě přivedl Jerry již v Tatrách, takže o jednom jsem měl jasno již dlouho. Jak ale pokračovat dál mi tane na mysl velmi mlhavě. Určitě bych ale v tomto úvodníku chtěl napsat, že to byl jeden z nejkrásnějších výletů do našich bývalých nejvyšších hor.
Sešli jsme se v hojném počtu a po příjezdu do Tatranské Lomnice nechyběl tradiční rituál pro šťastný návrat – horec v bufetu na autobusové stanici.
;return false;)
To, že tento tatranský fernet do sebe kopla na ex i něžná pohlaví, svědčí o jejich sebeobětování pro dobrou věc. Po přebalení se na zastávce Biela voda jsme začali za pěkného počasí stoupat k Brnčálce, Chatě při Zelenom plese. Někdo pěšky, jiní na sněžnicích nebo skialpech. Podmínky v tomto koutě Tater přály letos veškeré činnosti, která se dá v horách provádět. Hned první odpoledne byl proveden průzkum okolo ledů a vypadaly prý velmi vyzývavě. Sněhové podmínky na skialpování a sněžnicování byly též skvělé.
Večer jsme ve složení Jerry, Slávek, Čejpik, Aleš, Bocian, Jagyč, Klára, Lenka a já plánovali následující den a přijímali zprávy o tom, jak se k nám blíží ještě Hasič, Magda a Bosák, který již tradičně potrápil své spolucestující nočním výstupem na chatu. Druhý den se naplnila má představa o tom, že si pobyt v Tatrách bude užívat každý po svém a večer si o tom budeme vyprávět. Vlastně takto probíhal celý pobyt, takže večerní popisování zážitků, a s tím spojené plánování dalšího dne, probíhalo při kytaře, zpěvu a pivečku velmi příjemně.
Další řádky budu věnovat hlavně tomu, co jsem prožíval já, přičemž i tentokráte věřím v nejeden obšírnější komentář dalších účastníků, protože se podniklo mnoho skvělých akcí. Já jsem ve čtvrtek vyrazil s početnou skupinou (Lenka, Klára, Jagyč, Slávek, Čejpik, Jerry) směr Jahňací štít, kdy na vrchol jsme se dostali téměř všichni a odměnou nám byly nádherné výhledy, protože viditelnost byla stejně skvělá jako počasí. Pohled na zasněžené Belianske Tatry mě vždy dostane.
;return false;)
Pro mnohé to byl premiérový tatranský vrchol, což se projevilo hlavně večer! Pokračování v túře směr Kolové sedlo a Kotlinka pod Kolovým sedlem nadchlo jen mě, Jerryho a Čejpika. Ostatní se vrátili na chatu a odpoledne trávili jinými aktivitami. Odměnou za překonání exponovaného hřebínku mi byl jeden z nejkrásnějších sjezdů ve volné přírodě.
;return false;)
I další sjezd lesem z Kotlinky na modře značenou cestu vedoucí do Kopského sedla byl skvělý, hlavně pak nečekané ostré zatáčky a kmeny přes cestu. Celý výlet trval přes osm hodin a užili jsme si jej náramně.
Večer byl ve znamení vyprávění o tom, co kdo prožil, zapíjení vrcholu a hlavně Vulkánu!!! Telemostem jsme se spojili s českým Vulkánem a vzájemně si popřáli příjemnou zábavu. Co se odehrávalo v HK nevím, co se odehrávalo na Brnčálce bych opět vyjádřil slovy jedné písničky od Chinaski. Zasvěcení ví, nezasvěcení nechť se zeptají.
;return false;)
V každém případě se zpívalo až do půl páté a vypily se litry medvědího mléka, piva i tradiční šáňo.
Další den byl pak trošku ve znamení předešlé noci, takže jsme zvolili nenáročný výlet na skialpech a sněžnicích a vyrazili oklikou zpět do Kopského sedla s plánem vystoupit na Hlúpy.
;return false;)
;return false;)
V tom nám zabránilo stádo kamzíků pod vrcholem, kdy jsme všichni rozumně usoudili, že by nebylo správné je rušit. Několik nás pak navštívilo, takže máme mnoho nádherných fotek těchto úžasně fotogenických zvířat.
;return false;)
Cestou na chatu jsme si vyzkoušeli nejen brždění, ale i již na chatě naplánované vyhledávání pípáků. Spokojeni s dalším příjemně prožitým dnem jsme se vrátili na chatu a tentokráte šli spát “rozumně”.
Počasí z pátka na sobotu udělalo své, zhoršilo se a oteplilo. S Jerrym jsme za drobného deště vyrazili Kenovou stezkou (naše pojmenování) do Tatranské Lomnice, k autu a po modré k Bielemu plesu a na chatu.
;return false;)
Jerry to trošku přehodnotil, takže po té modré jsem pak stoupal jen já a v klidu si užíval cestu, kudy jsem šel teprve podruhé. Ten den si zbytek výpravy vyzkoušel lezení v ledech, neboť po našem odjezdu z chaty se nad Dolinou Zeleného plesa udělalo modro a lezení mělo skvělé podmínky. Poslední večer, poslední zpívání, vyprávění a poslední, opět nedodržená předsevzetí o včasném odchodu do postelí. Tak se stalo, že někteří z nás spali sotva hodinu.
Vstávali jsme brzy, protože i letos nás čekalo ráchání se v termálech v Bešeňové a hlavně rozumný návrat do HK. Odjezd byl zpestřen akcí horské služby, která na saních svážela lehce zraněného Bociana. Jen výron kotníku, ale i ten si zasloužil odborný přesun k autu.
;return false;)
Toto pak proběhlo lehce, nijak nás to nezdrželo a tak mohly proběhnout jak termály, tak i poobědvání nekonzervovaného jídla v osvědčené restauraci za Ružomberkom.
Co říci závěrem? Letos bylo v Tatrách opravdu krásně, dobří lidé, mnoho různých zážitků, přičemž každý si našel to své a každý si snad splnil to, s čím do Tater odjížděl. A Lomnický štít?
;return false;)
Mám slíbeno od správy TANAPu, že ho zatím odstraňovat nebudou.
Těším se za rok, na Zbojandě!!!
Prezident-FKDP
Napsat komentář