Vysoké Tatry aneb československý Vulkán, 7.-11.1.09

Tento výlet začal již v prosinci 2007, kdy Slávek přišel nejen do Vulkánu, ale i na nápad změnit lokalitu a vyrazit napřesrok na Zbojandu. Na stůl hodil několik prospektů, pár popsaných výstupů a túr po okolí a hlavně ceník s možnou slevou na průkazky ČHS. A bylo rozhodnuto! A byl to jeden z nejkrásnějších zimních výletů do Tater.

Zkušená Klárka nám poradila dobré parkování ve Starém Smokovci, kousek od lanovky a bufetu, kde jsme mohli splnit tradiční přivítání horstva hořkým horcem. K…a hořkým! Poté jsme vyjeli lanovkou na Hrebienok a odsud postupně došli na Zbojandu. Někdo na sněžnicích, jiný na skialpech a někdo měl ze solidarity k něžnému pohlaví obojí.

 

 

Počasí přálo a většina z nás se kochala úplně novými výhledy. Velká Studená dolina je nádherná dolina s několika krásnými ledy, sedly, vrcholy, hřebeny a žlaby. A nám bylo dopřáno všeho dosyta užít.

Postupně přicházíme na chatu, téměř neobydlenou, takže jsme si našli pěkná místa na spaní v útulném pokoji s kuchyňkou s plynovou bombou a vařičem, koutem na mytí a sušárnou.

 

 

Po prvním rozkoukání odchází většina na první výlet směrem k sedlu Prielom. První výstup, první sjezd.

 

 

 

 

 

 

 

Protože většina měla polopenzi, věnovali jsem se během čekání na večeři plánováním dalšího dne. A kdo všechno? Klárka s Jagyčem, Lenka s Čejpikem, Lenka s Jerrym, Mário s Bosákem a já. Divný chatár nás sice každý večer hnal po půl desáté do postele, ale vařil skvěle a točil přerovského Zubra. Kytara, kterou Jerry hrdinně vynesl zůstala tedy téměř netknuta, neboť než jsme se dostali do té správné nálady, byla večerka. Ranní čistá hlava byla slabou náplastí. A naspáno máme všichni hodně dopředu.

 

Ve čtvrtek rozhodla až jedenáctá, kdy utichl silný vítr a udělalo se jasně. A jasně bylo až do neděle! Vyrážíme na Svišťový štít, kde z vrcholu máme nádherné výhledy na celé Vysoké Tatry, kousek Belianských i Západních.. Následný sjezd byl třešničkou na dortu, zapitý na chatě vynikajícím medvědím mlékem.

 

 

 

 

 

 

 

 

Bosák s Jagyčem ještě hoblují úpatí Bradavice na což se s hrnkem lahodného moku dobře z jídelny koukalo. Že se tam ještě něco nasedíme při pohledu na tuto dvojici jsme však v té chvíli netušili.

 

Večer byl ve znamení opět dobrého jídla a hlavně Vulkánu. Bylo pivečko, bylo šáňo, panáčky jsme si odbyli den předem, když nás hostil oslavenec Mário. Na pokoji si povídáme s dvojící fajn kluků z HOSOHOPOsu (Horolezecký oddíl Sokolu Horní Počernice), čímž vzniká také zkratka našeho oddílu: HOSOS!!! Dlouho se tím bavíme. Účast ve Vulkánu je větší než v tom českém a také i zde se pár věcí projednalo:

 

• • předně máme porodní bábu, Ivanku. Jednohlasně zvolenou.

 

 

• • navrhuje se dát do seznamu datum narození, nebo alespoň den, ať si můžeme přát. Kdo jej tam bude chtít mít, nechť mi dá vědět. Automaticky to dělat nechci, ctím choulostivost takovýchto informací.

 

 

• • ve 22.00 hod nás chatár opět honí do postele, je to jelito.

 

 

• • ještě řešíme množiny a vejce na skále, takže nesmysly.

 

 

• • a jak v HK? Snad nás Bengo malinko poreferuje.

 

 

 

V pátek je krásné svítání a my se již dělíme. Zatímco jde většina na ledy, já, Mário a Jerry sjíždíme na magistrálu a poté stoupáme okolo Zamkovského chaty na Terynu. Výlet je to skvělý, počasí nám přeje. Průstup Priečnym sedlem je již zajímavější, hlavně proto, že je cesta neprošlápnutá.

 

 

 

 

 

 

Mário hrdinně razí cestu, což mě a Jerryho ničí, neboť mu nějak lépe drží pásy a my se v každém traverzu dost trápíme. Nakonec jsme mu vděční za odvedenou práci a závěr prošlapáváme již s lyžemi na báglu. Sníh ideálně drží, žádné riziko lavin. V sedle se kocháme výhledy do obou Studených dolin, jen výstup po hřebínku na Širokou vežu z časových důvodů vzdáváme.

 

Čeká nás přenádherný sjezd až téměř k chatě. Cestou potkáváme pár zajímavých lidiček, s kterými dobře pohovoříme a jsme i pozváni na Terynu samotným místním chatárem. Takže cíl na příští rok je dán! Večer se opět vypráví kdo si co a jak užil a plánujeme další den. U pivečka a kytary. To jsme již na chatě úplně sami, takže na pokoji porušujeme nařízenou večerku, ale bez kytary jsme pro chatára neškodní.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V sobotu se snažíme využít skvělého počasí, dobrých sněhových podmínek a posledního celého dne v Tatrách. Rozdělujeme se na tři skupiny, kdy Klárka, Lenka a Lenka vyrážejí směr Priečne sedlo a Bosák s Jagyčem na hřebínek z Prielomu na Východnou Vysokou. 

 

 

 

 

 

Jerry, Čejpik, Mário a já stoupáme žlabem do sedla pod Kupolou, přes Kupolu na Východnou Vysokou a přes Polský hrebeň a Prielom zpět na chatu.

 

 

Výlet to byl nádherný, slunečně, bezvětří, daleká viditelnost a i trošku toho adrenalinu jsme si užili. Měli jsme možnost v dálce pozorovat holky a zblízka kluky, jak “válčí” na hřebínku. Šlo jim to pěkně a všichni jsme věřili v jejich úspěšný výstup.

 

A tak ještě s Jerrym při návratu využíváme stop po Bosákově a Jagyčově výstupu pod Bradavici, abychom si trošku zalyžovali v tom skvělém prašanu a vracíme se za ostatními na chatu. Teď to trošku zkrátím, abych dal prostor již zmiňované dvojici na hřebínku, ale bylo zajímavé sledovat jejich výstup ve dne a sestup s čelovkami v noci. Trošku jsme se za oknem vybáli, zvláště když víte, že můžete jen čekat a doufat ve šťastný návrat. Každé přiblížení čelovek bylo tedy přivítáno s úlevou.

 

Vše dopadlo dobře a tak jsme si mohli v klidu užívat poslední večer, poslední večerku a její poslední porušení na pokoji, kdy jsme dopíjeli poslední zbytky lahodných moků. Ráno společně sjíždíme a scházíme, abychom ještě navštívili termály v Bešeňové, občas doplnili chladicí kapalinu do tekoucího chladiče a v Hubové se dobře najedli.

Co dodat závěrem? Bylo to skvělé, dobrý nápad jet sem, jen škoda, že sám autor se nemohl zúčastnit a jen vše z vpovzdálí sledoval. Tak za rok, na Terynu!!!

 

Prezident-FKDP