Velikonoční trojboj, 10.-13.4.2009

Prodloužený velikonoční víkend jsme strávili z dobře známých smutných důvodů nikoli v Alpách Bernských ale Ötztálských. Cílem bylo lyžařské středisko Pitztal a hlavně severní stěny nad ním, známé jako piztálský eisexpress (Taschachwand 650m, 40°, Petersen Spitze, 150m, 55°, Hinterer Brochkogel, 250m, 50°, a Wildspitze, 250m, 50°).

Nakonec vyjíždíme s Bosákem jen ve dvou. Ve čtvrtek stíhám tedy Vulkán a po něm zelené pivko. Po dvou hodinách spánku v pátek v noci naplňujeme oktávku skoro až po střechu, a v půl třetí vyrážíme. Po dlouhé době projíždíme předhůřím Alp za světla. Je to nádherné, jak se příroda po zimě probouzí. V poledne jsme již nastřeleni do lyžáků a přímo z parkoviště stoupáme na Taschachhaus (2434) cesta pohodová, dlouhá, vyježděná od lyžařů, sjíždějících zadem od sjezdovek. A že jich bylo. Bivak je vidět z dáli, a po cestě se otvírá údolí s naší sobotní trasou, i když to z dálky dost klame.

 
Po třech a půl hodinách dorážíme  na nádherný winteraum. Opravený, skvěle vybavený, plný bas s nápoji a poloprázdný, prostě idylka. Spát jdeme brzo, unavení noční jízdou a plni očekávání zítřka.
 

Vstáváme o půl třetí a po hodince vyrážíme vstříc první stěně, Taschachwandu (3365). Je nádherná noc. Nástup je nepříjemným traverzem přímo nad chatou. Postupujeme na skialpech zhruba do čtvrtiny stěny. Tam lyže putují na batoh, a do ruky bereme zbraně. Sklon cca 40°. Sněhu hodně, cestou se pěkně střídáme v prošlapávání. 

Je to spíš dřina, než lezení. Začíná svítat. A topit. Pod námi jde, v našich stopách, ještě čtveřice Němců.  100 m pod vrcholem je pás sněhu dvouvaječného, i vyššího. Stoupat vzhůru již nejde. Traverzujeme vlevo do stínu ke skalám, kde je to lepší. Skály obcházíme a přes převěj vylézáme na podvrcholové plato. Na vrchol je to kousíček.

Pěkně to fučí od jihu, na obzoru jsou vidět mraky, ale zdá se že jsou daleko. Na sever se táhne hřeben, který přechází v další vrcholy naší cesty. Hřebínek, se dvěmi dvojkovými místy je v pohodě. Na lyžích sjíždíme do severní stěny Petersen Spitze (3484). Sklon tak 55°, patnáct čísel sněhu, pod ním led. Opět přezbrojení. Stěnou stoupáme opět sólo. Je to paráda. To je konečně to, proč jsme tady.

Za chvíli jsme na vrcholu. Opět fouká, ale mraky se blíží…

Následuje sjezd po Hint. Brochkogel (3565). Sklon kolem 50°, když dolézáme do půlky, tak jsme již v mraku. Vidíme tak na padesát metrů. Nic moc. Cesta je jasná, nahoru a vrcholovou ledovou pyramidu oblézt zleva. Ale co pak. Dohodneme se, že na Wildspitze nepůjdeme a zkusíme vrchol středem přes led. Dolézáme k němu. Rád bych zajistil, ale led stojí za prd, je měkký, sklon tak 65°,  šrouby nedrží, mačky drží blbě, cepíny tak na třetí zásek. Zkouším utéct do žlábku, ale ten je plný mokrého sněhu a volných šutrů, sklon kolem 65°, takže hnus. Bosák dolézá na vrchol ledem, a svrchu mě jistí. Z vrcholu nevidíme nic. Bosák sjíždí na lyžích z levého hřebenu severkou, já scházím po méně strmém hřebenu. Následuje nádherný sjezd, širokým, pozvolným ledovcem Taschachferner. Prostě dálnice, zprava lemovaná obrovskými seraky. Při ohlédnutí tušíme oba vrcholy v mraku, jinak je nádherně. Slunce pálí jako blázen.

Na chatu dorážíme kolem půl čtvrtý. Dáváme pivečko (někteří poznali co je rádler..), sluníme se a plánujeme co dál. Ráno moudřejší večera. Ráno vstáváme v klídku, v šest. Snídáme, balíme a platíme. Rozhodli jsme se jít si zajezdit. Chceme koupit permici na půl dne, ale jde to pouze na odpoledne, nakonec kupujeme celodenku na Rffelsee za 28EUR. Sjezdovky nádherné, upravené, dlouhé. Prostě paráda.

Bosák si dává i trochu volného terénu, i když rozježděného. Večer balíme a přejíždíme směr ČR. Pozdně večeříme na hranici v nonstopu před Rozvadovem. Jídlo výborné, ceny i porce dobré, obsluha celkem rychlá. Uleháme pod širák do lesa u prvního sjezdu u dálnice.

Ráno vyjíždíme k Hořovicím na Mrtnickou skálu, Jirka má popis, skála je „kousek“ od dálnice, v nádherné krajině, výška 25m, materiál buližník, zajištěno nýty, prostě pěkná polezenice.

Dáváme variaci cest Nos a kombinaci cest Diretisima a Vystěhovalecká. A pak již jen hurá domů. V HK jsme ve čtyři odpoledne. Jirka valí dom a já ještě jedu naproti otevíračům silnic do Bělče, ještě si trochu užít pomlázkového pondělí.
 
Prostě zas super strávený víkend….
 
A kdo to dočetl až sem, ví že trojboj proto, že jsme vylezli tři stěnky a víkend strávili na lyžích, na cepínech a na skalách :-).
J