Tatry s batohem na zádech 1.7.-7.7.

S myšlenkou přechodu Vysokých Tater jsem si začal pohrávat více než před dvěma lety. Na začátku to byl docela malý nenáročný přechod, ale postupem času a s více informacemi to narostlo až do podoby plánovaného přechodu. Za pět dní překonat hlavní hřeben Tater dvakrát a vystoupit na 3 z devíti velehorských vrcholů, které Tatry mají. Celkem jsme měli nastoupat 5263m.

Den D nadešel. Zdržel jsem se neplánovaně v práci a v důsledku tohoto zdržení jsem měl na zabalení strašně málo času. Nakonec se to povedlo a vše se vešlo do nebo na batoh. Plánovanou hmotnost jsem překročil(18kg), ale tréninkovou ne(22kg).Sraz byl naplánován na 19:00. Bylo potřeba předat vyčerpávající informace o plánu akce zbytku výpravy. Pro tuto klíčovou část výpravy jsem zvolil vinotéku Klaret.

 

 

 

 

Celkem se výpravy zúčastnilo šest cvoků, kteří se nenechali odradit optimistickým plánem. Z leva: Janka – nečlen výpravy alias infiltrovaný špion, Pepa alias Pepík, Adéla alias Ady, Kuba, Já, Gee. Šestý se přidá až ve Štrbě. Při konzumaci gastronomických lahůdek byli předány veškeré informace a nic nebránilo odchodu na nádraží.

 

Na nádraží jsme naskákali do lokálky a přesunuli jsme se do Pardubic. Než jsme přestoupili na Regiojet měli jsme 50 min. čas. Dali jsme si pivko v místní osvěžovně a po zavření někteří začali odlehčovat bagáž, aby toho do hor netahali tolik.

Regiojet byl velice komfortní. Hned po nástupu jsme dostali balenou vodu a personál byl velice milý. Nejvíce mě dostala výzdoba toalet.

     orchideje bych tu opravdu nečekal

Po malém zabydlení jsme všichni ulehli na kutě. Vyfasoval jsem horní palandu. Pod stropem bylo poměrně vedro a aby se to dalo přežít tak jsem skončil pouze v trenclích. Nicméně vedro nám náladu nemohlo zkazit.

Paku už jsme se zaposlouchali do nádherné hudby ubíhajících železničních pražců TdmTdm,TdmTdm…. Člověk si připadal jak na moři. V klopených zatáčkách jsem byl střídavě nohama a pak zase hlavou nahoru nebo dolů.   

Před pátou hodinou ranní jsem ve Štrbě, kde nás doplňuje Martin Dvořák. Sestava je kompletní. Po chvíli se Pepík probere a konstatuje, že nechal ve vlaku telefon ( hlavně, že byl ve vlaku celý netrpělivý, aby už jsme se vypravili).  Zaběhli jsme za přednostou a ten zařídil, aby ho z vlaku v další stanici zachránili. Povedlo se. Jana od Martina ho tam vyzvedla a než jsme se vrátili z aklimatizačního výstupu tak ho nechala na chatě. Tímto jí děkuji za záchranu dobré nálady. Na Štrbské pleso nás dopravila zubačka. Před šestou hodinou ranní jsme se mohli pokochat pohledem na většinu vrcholů, které jsme v průběhu výpravy navštívili.

Pomalinku vyrážíme na Popradské pleso, kde strávíme první noc. Bereme to kolem Štrbského plesa a před nástupem na horskou pěšinku si dáváme snídani.

Po lehké snídani jsme se vydali horskou pěšinou do hor. Cestou se nám naskýtají pěkné výhledy a i studánku potkáváme.

 

Na Popradském plese jsme v čas. Přebalujeme a vyrážíme na aklimatizační výstup na Končistou 2538m.n.m..

Počasí nám přeje. Na obloze ani mráček. Zvolili jsme cestu přes sedlo Pod Ostrvou a Tupou(2285m.n.m.). V sedle si dopřáváme pár minut pauzu na čaj.

Z turistického chodníku odbočujeme na hřeben a po jasně znatelné cestičce stoupáme na Tupou. Cestou si prohlížíme Vysokou, kterou máme v plánu poslední den.

 

Na vršku se nám naskýtá krásný pohled na naše ubytování, panorámata a konečně vrchol, na který chceme vylézt.

Cesta na vršek vede suťoviskem. Není moc příjemná. Výstup komplikují volné balvany. Vrcholová partie je pevná skála. Končistá má dva vrcholy. Na lezecky lehčí vrchol došli: Ady,Pepík,Martin,Martin a vrcholovou prémii v podobě lezecky náročnějšího vrchol si dali: Martin a Pepík.

Jakub řešil pracovní povinnosti a tak zůstali s Gee v sedle pod kopcem. Na vršku jsme se moc zdržovat nemohli, protože se hnal černý mrak a začalo bouřit. Cestu do sedla nám komplikoval mrak, který přikryl horu. V sedle jsme dojedli poslední zásoby a vydali se žlábkem dolů do Zlomiskové doliny. Terén byl dost exponovaný a ještě tam bylo sněhové pole. Kraje byly odtáté a díry mizely někde pod sněhem. Nechtělo se nám do nich zahučet a tak to zkoušíme obejít po pevné skále. Ady nás chvíli se zaujetím pozoruje a pak pravila: My nejdeme dolů? Nám se přes ten podpařenej sních moc nechtělo, ale velká alpinistka nám ukázala, jak se to dělá. Než jsme se stihli rozkoukat tak byla dole.

 

Za perfektně naplánovanou sestupovou cestu jsem dostal odměnu.

Sníh jsem měl až za trenkama.

Jsme u Ledového plesa a vychutnáváme si nádheru údolí.

 

 

 

 

 

Pomalu sestupujeme malebným údolím a těšíme se na chatu. Cestou potkáváme spoustu mužíků….

A shodujeme se, že by měli na horolezecké stezky umisťovat spíše ženštíky

Za mírného deštíku sestupujeme k chalupě.

Na chalupě se ubytováváme. Máme malebné ubytování s velkou terasou na které vaříme gáblik a za parádního výhledu večeříme.

Po večeři se scházíme s členem horské služby Pavlem Kunou, který nás zasvětil do tajů služby horského záchranáře.

Po příjemném posezení se dozvídáme předpověď počasí na noc a příští den. Déšť, déšť a zase déšť a aby toho nebylo málo tak na hřebenech by se mohli objevit sněhové vločky. Za těchto podmínek se rozhodujeme, zda nezrušit přechod na polskou stranu. V chatě kam máme dorazit nemáme dopředu zajištěné ubytování a ani není jisté zda se vejdeme aspoň na podlahu. Představa přechodu v dešti a následné sušení někde pod širákem nás trochu děsí. Po příchodu na pokoj zjišťujeme, že venku leje jak z konve.

Tím pádem volba je jasná. Z turistické výpravy se stane horolezecká. Zítra půjdeme na Chatu pod Rysmi a strávíme tam zbytek výpravy. Přemýšlíme co s volným večerem? Ještě, že sebou máme baby a Singink rock myslí i na bezpečnost v základním táboře.

Po příjemných chvílích si na dobrou noc ještě dopřejeme saunu. Byl to neuvěřitelný zážitek vyběhnout z rozpálené sauny přímo do Popradského plesa.

Druhý den ráno počasí jede podle předpovědi. Leje!!!! V pohodě dáváme snídani. Polehounku balíme bagáž. Okolo jedenácté oblékáme nepromok a vyrážíme směr Rysy. U rozcestí nabíráme brambory a citróny, abychom se měli na chalupě líp.

Vítá nás Slobodného kralovstvo Rysy

Pod chatou je viditelnost mizerná a stále prší.

Horolezci jsou šprýmaři. Mají zde Autobusovou zastávku, půjčovnu kol a spoustu dalších kratochvílí.

 

 Měli jsme kliku. Pro špatné počasí nedorazili horolezci a my jsme mohli obsadit volná lůžka.

Bohužel pro špatný poměr mužů a žen nás neubytovali na speciálním pokoji

V podvečer se počasí začalo umoudřovat. Nezbývalo, než zkusit zda vršek Rysů není nad mrakama. Vyrážíme a než jsme došli do sedla Váhy, mraky se protrhali a vykouklo sluníčko.

Na vršku jsme si připadali jako v ráji.

Večer jsme trávili v útulném prostředí horské chaty za doprovodu kytary.

Druhý den jsme se rozhodli přejít Ťažký štít(2500m.n.m.) a Vysokou(2560m.n.m.) po hřebeni. Nejprve si dáváme vydatnou snídani

Po snídani vyrážíme do sedla. V sedle Váhy se vážeme na lano a vyrážíme směr Kohutík.

Jdeme na postupové jištění.

Do Kohutíku vede traverz celou stěnou Ťažkého štítu. Je to krásná cesta po ubíhající polici. V závěru je natažený řetěz až do sedla. Ze sedla se dáváme po hřebení vzhůru. Začíná to být lezecky zajímavé.

Na vrcholu Ťažkého štítu se moc nezdržujeme

V sedle pod Vysokou si dáváme svačinku

Nakonec volíme sestup po pilíři a žlabu se vyhýbáme.

Jsme na traverzu Vysokou. Teď už nás čeká lehčí cesta. Nálada je dobrá

Po návratu na chatu Pepíček objevil zásuvku a měl z toho patřičnou radost.

Po návratu na chatu si dáváme zaslouženou odměnu

Večer nám zpříjemňuje hudební produkce hudebníků ve výpravě a Pepík překvapil hrou na piano

a došlo i na umělecké foto

Předposlední den naší výpravy se k nám připojuje i Martin D.. Po vydatné snídani jsme se vypravili na Rysy přes západní hřeben. Od chaty sestupe po červené značce až pod řetězy a tam scházíme z turistického chodníku a míříme přes údolí k hřebení…….

 

malebné údolí…

cestu si užíváme…..

a začínáme stoupat.

V sedle se navazujeme na lano a kocháme se pohledem na polskou stranu…..

 

ze sedla je to po pevné skále a je to pěkné lezení. Na hřebeni jsme sami. Při pohledu na polský hřeben kudy vede značená turistická cesta, nás to těší dvojnásob, protože je docela plná.

 

 

Na předvrcholu balíme lezecké cajky a dáváme si zaslouženou svačinku

 

Zasloužený odpočinek

Martin D. si vychutnává pohled z Rysů

Po návratu na chatu jsme se vydali na rozlučkový kopec. Byly to Kopky

Z vršku bylo krásně vidět.

 

Po návratu z kopce jsme využili potůček a jezírka pod chatou k očistě

Poslední den ráno balíme, loučíme se s toaletou, chatou a bereme do údolí odpadky.

 

Dolů jdeme po cestě pro horské nosiče.

Po návratu do civilizace jsme navštívili Kolibu ve Starém Smokovci, kde jsme udělali závěrečnou tečku za výpravou. Bouchlo se vrcholové šáňo, rozdávali se medaile a byly i Halušky.

Za mě patří obrovské poděkování Jakubovi a Gee díky kterým se z dobré akce stala neskutečná akce…

 

a samozřejmě poděkování patří celé skupině, protože byla super a byl to nádherný čas strávený v horách.

 

Martin V.

 

Jsem rád, že mohu doplnit tento článek o další zážitky oddílových členů (Mlamíci), kteří ve stejnou dobu pobývali v Tatrách. Jak je patrné z pěkně popsaného článku Martina V., tak jsem se přidal k hlavní skupině později a nějaký den i chyběl. Jelikož počasí lezecké skupině neumožnilo po aklimatizaci absolvovat původní plán v PL, tak jsem se po dohodě s nimi rozhodl doprovodit druhou turistickou skupinku Janu, Lukáše a Moniku na jejich velkých výpravách a následně se opět přidat k lezecké skupině při závěrečných výstupech.

Počasí v ten den bohužel nikomu nepřálo, proto jsem plánovaně zůstal na dolní základně a vyrazil jen po okolí.

Při loučení u snídaně, když jsem opouštěl lezeckou skupinu s vědomím, že to venku není moc na samostatné výstupy, jsem měl v plánu Koprovský štít. U Hincova plesa jsem ještě váhal, zda jít nahoru, ale déšť naštěstí zeslábnul a nárazový vítr ustával.

Při sestupu na Popradské pleso jsem na obloze místy viděl, že je nad vrcholem azurově modrá obloha. No nebylo tedy na co čekat a zkusit si vyšlápnout na Ostrvu. Stálo to za to, ještě zamávat naproti lezecké skupině, která už pobývá na Rysech a opět sestoupat na základnu.

 

Na další den hlásili krásné počasí. Ráno jsem si proto přivstal, abych před shledáním s rodinkou ještě navštívil vodopády skok. Pak už jen sestoupat a připojit se na společnou túru na Solisko.

Shledání na trase bylo úspěšné a zbývalo už jen zdolat tento strmý výstup. Lukáš s nadšením vyrazil takovým tempem, že jsme měli co dělat, abychom mu stačili.

Pro mne ten den byl o to krásnější, jelikož jsem prožil s dětmi jejich v Tatrách první doposud nejvyšší výstup.

Jejich nadšení se dostavilo vzápětí při výhledu od kříže z Predného Soliska směrem dolů. Pak jsme si všichni společně užívali krásné panoramata a obdivovali tu rozmanitost okolí.

Sestoupili jsme Furkotskou dolinou na Štrbské pleso, kde jsme chvilku kochali celkovým pohledem nahoru a zjišťovali, co vše jsme za celý den ušli.

Čas byl neúprosný a tak jsem se musel rozloučit i opět vystoupat na Popradské pleso.

Něco zakousnout, zabalit a připravit se na brzký ranní výstup za lezeckou skupinou na Rysy. Setkání s nimi u snídaně bylo po dvoudenním odloučení opravdu fajnové.

Po absolvování několika výstupů a opětovném loučení se s lezeckou skupinou, jsem absolvoval i další krásnou túru s druhou turistickou skupinkou.

V plánu jsme měli od Bílé vody nastoupat na Zelené pleso. Ten den byl opravdu v turistění s počasím na jedničku. A ve všední pracovní den i super klídek bez velkého procesí lidiček.

Dále jsme pokračovali přes Velké Bílé pleso a následně se stáčeli zpět. No super bezva trip….

 

Jsem rád, že se výletování v Tatrách vydařilo a děkuji Všem za krásné zážitky, Martin D. – Mlamíci