Svatováclavské Alpy v Krušných horách aneb Sedmá rota za úplňku, 27.-30.9.
Jet do Krušných hor mě napadlo až po zjištění, že zde by mělo být počasí široko daleko nejstálejší. A také proto, že jsem tu nikdy nebyl. J Tuto změnu jsem rozeslal jen pár hodin před odjezdem a byl mile překvapen chutí téměř všech ostatních přidat se.
Na internetu jsem zjistil, že pohoří začíná na západě romantickou říčkou Svatavou a na severozápadě přibližně končí praktickou D8. J Plán zněl jasně: zaparkovat v Sokolově, jet vlakem do Kraslic a dál jít pěšky krásnou krajinou, nejlépe mimo hlavní trasu, kam nás nohy ponesou. Odjezd jsme posunuli na čtvrtek ráno a vyrazili. Kdo? Já, Šíma, Zdeňka, Karel, Jarmila a Adéla.
Celý výlet měl jen dva stěžejní body: dojít do pátku, 12,00 hod., do Horní Blatné, kde jsme se měli spojit s Naďou a Vláďou, a určitě dojít až na Klínovec.
Především ten první cíl byl přeci jen časově náročnější a tak jsme zpočátku nasadili poněkud svižnější tempo, což někdo nesl těžce a někdo lehce. Avšak časem se situace obrátila … J
Než jsme okolo sedmé večerní došli k přístřešku u Přebuzi (po žluté a zelené), kde jsme si rozdělali oheň, příjemně poseděli a připravili se na nocleh, navštívili jsme místní nejvyšší horu Špičák (991 m).
Když jsme se ukládali ke spánku, přišlo to, co nikdo nepředpokládal: bouřka a déšť. Do jednoho stanu pro dva jsme se my ostatní vejít nemohli, tak děvčata zalezla do žďáráků a já se Šímou do přístřešku poněkud menších rozměrů …
A tak jsme přečkali blízké práskání blesků a kapky deště ze všech stran, abychom v pátek ráno sbalili více či méně mokré věci a v nevlídném počasí pokračovali do Blatné. I zkratky nám však byly prd platné a tušili jsme, že se asi hodně zpozdíme.
Přesto jsme si nenechali ujít focení krásné krušnohorské krajiny a kochání se jí.
Snad i občasné sebrání odpadků nám pomohlo k náklonnosti Marzebilly a uprostřed lesa, v blízkosti Nových Hamrů na stezce Ruperta Fuchse, nám do cesty přivedla Václava Kesla (www.kesltransitvan.cz), vlastnící dodávkovou dopravu! J
Stačilo se slušně zeptat, chvíli počkat, než se jeho žena převlékne a už jsme nakládali! To byla nádhera!
Tím jsme splnili plán a přesně ve dvanáct se opravdu setkali v Horní Blatné s Naďou a Vláďou! Ihned jsme zamířili za pivem a teplou stravou a protože venku bylo teplo a téměř jasně, někteří toho na náměstí využili k sušení věcí.
Před druhou hodinou vyrážíme, tentokráte již po červené, směr Božídarský Špičák, pod kterým věděli Vláďa s Naďou o vhodném místě na přespání. Na Ježíškově cestě! J
Cestou míjíme zajímavé Vlčí jámy a vystoupáme na Blatenský vrch (1034 m), naši první krušnohorskou tisícovku, kde navštívíme i místní rozhlednu, z které se nám poprvé ukáže vrchol Klínovce.
Opět jdeme krásnou krajinou …,
fotíme se vědomě i nevědomě …
a konečně přicházíme na opravdu příjemné místo k přespání, kde bylo vše pro tyto potřeby již připravené! Rozděláváme oheň, občerstvujeme se a připravujeme noclehy.
Za zvuku jelenů v říji, při západu slunce, sedíme poté dlouho do noci u hřejících plamenů a povídáme si. Nálada je výborná! A nejen díky skvělému medvědímu mléku od Šímy … J
V sobotu ráno se ze zahřátých spacáků moc nechce, ale opět rozdělaný oheň a chuť na něco dobrého nakonec všechny přiměje vstát a po společném fotu vyrážíme na vychvalované koláčky do Božího Daru.
Cestou navštěvujeme naučnou stezku Božídarské rašeliniště a po desáté se blížíme k městu.
Bohužel, vyhlášená cukrárna je zrušená a tak si fotím jen místní raritu. Po doplnění lahodných moků nad 20% u vietnamských spoluobčanů neumějících česky vyrážíme po sjezdovce vstříc nejvyššímu vrcholu Krušných hor.
Toho dosahujeme v pravé poledne a po prvotní euforii dochází, alespoň u mě, k obrovskému zklamání. Tak nehostinný, civilizací zdevastovaný vrchol jsem ještě nikdy neviděl!!! Vše vystihuje jedna velká cedule …
Nálada je blbá jen chvíli a po několika minutách scházíme o pár metrů níž, kde si děláme piknik. Slunce svítí a hřeje, káva voní. Prostě pohoda.
Zde měním plán z původního: dojít ke Klášterci, na: v pohodě dojít, znovu krásnou krajinou, k Ostrovu a co chvíli odpočívat, baštit dobroty a popíjet ty lahodné moky. J To se také stalo, o čemž nejvíce vypovídají fotky.
Nad Ostrovem nad Ohří hledáme v rojnici vhodné místo na spaní, které nacházíme u krmelce a blízké kazatelny, kam by se dalo v případě deště schovat.
Velmi dobrou náladu, po najedení se a popíjení posledních zásob piva, rumu a slivovice, utnul již za tmy přicházivší a především velmi rozhořčený hajný. Po několikerém strašení zavoláním policie nás donutí začít balit. Nakonec se hustá atmosféra proměnila v pohodovou, s hajným je rozumná řeč a odkazuje nás ”jen” na vzdálenost min. 450 m od tohoto místa.
Tedy, musel jsem se v duchu smát, když stáli všichni za 10 minut sbalení a přitom mi před půl hodinou spílali, že jim ráno dávám ”jen” hodinu a půl. A tehdy, již na cestě z lesa někde uprostřed pastvin, Karel vyřkl tu větu: SEDMÁ ROTA ZA ÚPLŇKU! J
Náhradní místo nebylo nakonec špatné a poprvé jsme si užívali slunce už od svítání.
Je neděle a čas loučení. Ještě společně docházíme do Ostrova, kde se loučíme s Naďou a Vláďou, kteří tam měli auto a my vyrážíme vlakem směr Sokolov. Nakonec využijeme osobní vlak, kdy máme v Karlových Varech hodinu na přestup, který využíváme k pikniku před nádražím.
Ještě foto s legendárním nápojem a hurá za Šemíkem, který zůstal bez poskvrny nepřizpůsobivých, čehož jsem se ve skrytu duše po celou dobu trošku obával.
Už ve Varech nás napadlo se tam ještě cestou domů zastavit a projít si kolonádu, což jsme také udělali.
A při vzpomínce nejen na ”Vrchní, prchni!” bych toto vyprávění rád ukončil. Bylo to krásné putování, ač bylo místo v Alpách v té naší krásné české kotlině. Prostě: DŮLEŽITÉ JE ODJET! J
František alias Prezident-FKDP
Napsat komentář