Skialpový Obřák 9. – 11. 3. 2018 (4. ročník 3. díl)

Od posledního setkání v našem známém Obřím údolí (vyvstává spojka či SOJKA „Vždyť fůru přátel máš v zeleném údolí“) se v kalendáři změnila 2. ®3. Stejně tak i v dílech našeho pokračování tohoto ročníku. Čas letí jak bláznivý, a tak není nač čekat. Pojďme si tyto parádní okamžiky připomenout….   

 

Pátek: Světe, div se, vyrážíme dle plánu v 16:30 z HK Já, Ady a Marcel. Lehká objížďka Jaroměře, za Kocbeří je navázáno spojení s prezidentským Šemíkem, jsou časově kousek před námi a počkají na nás u lanovky.

17:45 jsme na místě. František láduje věci do Šemíka – je bezedný. Věci naloženy a tím se nekončí…. 6 sedaček ideální konfigurace v Šemíku pro 6 dospělých, 4 děti a Krakonoše 😀

18:10 zaparkováno u mostku. Vyhrnout vše z auta, ať se dostaneme k sudu. Než se vynosí neuvěřitelná hromada věcí nahoru, tak na 4 pěkně praská v kamnech. Za to na 3 si udělali díky zavřenému komínu hezkou udírnu, jen to věšet na háky 🙂

18:30 už to teče… páteční dýchánek budiž odstartován. Přichází Kníže prost jakéhokoliv sportovního vybavení s úsměvem a slovy na rtu – tentokráte budu „na Hombrého“.

Než otočíme druhé pivo vyráží František pro Běláky. 19:35 jsou na místě, klíče od Šemíka letí na hřebík a na stole se objeví první kolečko panáčků na Františky.

Vyvěšuje se oddílová vlajka, tentokráte inovativně na žabky.  Levá strana spí pod Matterhornem, pravá pod Everestem.

 

Vynořují se různé dobroty v podobě klobásek, tlačenky, sulcu a všeho možného zdravého. Pořád někdo bouchá dveřmi. Moje snaha s Františkem o opravu je neúspěšná….

U stolu se rozbíhá debatní kroužek o sněhových radovánkách, které kdo zažil od posledního Obřákového dílu.

 

Zase se mlátí dveřmi. Kdo bouchne = 2 dřepy za trest. Jsem první potrestán. Z trestu je najednou spartakiádní cvičení 😀 Není sice zápis od Referee Commission, ale dle dochovaných záznamů a gest soutěžících je vítěz jasný  🙂 

Sobota:

Zvoní budíček někde před 7 h, pohled z okna není povzbudivý, rosničky měly zas pravdu…. Hmm, venku neprší, dobrý. Spacáky ožívají.

Jen Kníže na to jde z námořnickou rozvahou dědy Lebedy a zůstává ležet.

 

7:58 přilétá Sojka se Šárkou a pes Skip. Naše vstávání dostává kopanec, stejně tak i pár piváků a Myslivců.

 

Chvíli před 9 h František oznamuje, že je hnusně, a tak pojede s Vrbkou na volejbal do Trutnova….

V 9:30 společné foto a skialpové družstvo v počtu 8+1+1 vyráží směr Modrák. Bouda v Modráku = obligátní Márova kontrola pípáků. Studna zahalena do mraku. Nevadí, za slunečna to umí každý. Bereme to šikmo přímo do lesa, ať zkusíme jinou výstupovou cestu.

Nad lesem začíná pěkné mléko. Chybí nám Sojka, kde je… Mára, člen myslivecké hlídky, se pro něj spouští zpět dolů. Zbytek stoupá intuitivně směr vrchol.

Krásné výhledy!! Nikdo nechce moc tahat foťák. Čekáme na opozdilce 5, 10, 15, 20 min, začíná být kosa. V tom se zjeví z mlhy postavy Máry a pomačkané Sojky. Za zpoždění prý může povolené vázání….

Pomůžeme raněným přestrojit na sjezd a „jede“ se dolů. Nahoře se to trhá a trochu ujíždí, od půlky to pro změnu nejede skoro vůbec. Sojka to bere raději po zádech 🙂

 

U tyčí to balíme a jdeme směr Výrovka. Ve dveřích potkáme Lenku, Davídka, Marušku a Helenku. Polévka, odpočinek, a hlavně brífink co dále. Nemá smysl vyrazit na Luční a sjezdy do neznáma. Sníh nejede a je prdlajz vidět. Z údolí přichází zpráva, že František s Vrbkou jdou také na lyže (dle fotek měl krapet lepší výhledy). Loučící se Marcel jede domů, Jana s ním sjíždí na chalupu, není jí dobře.

Zbytek volí cestu na rozcestí, kde dáme lepší pivo a něco dobrého. Dále je plán Liška a někam dolů.

15:05 Na Lišce vyměkne Rosťa, prý ten laviňák na běžkách nedá…. 🙂

 

Pár prvních obloučků a tygrů si stískáme, že tu nejsme o dva dny dříve, byla by to balada. Kus nad Jelenkama zastavujeme a rozhodujeme nesjíždět až dolů. Dáme pásy a vyjdeme na hranu nad námi, že najdeme cestu zpět směr Richtrovky.

Hmm, dolů hustý les, tak to vezmeme po vrstevnici a za půl hoďky to musíme obejít. No bylo to sice dál a horší cestou, každopádně za 2,5 hodiny jsme u Richtrovek.

Zážitek prostě nemusí být dobrý, ale intenzivní. To jsme se ze Sojkou shodli, jelikož jsme vrstevnici dokončili až po Richtrovky.

Přes Pašeráckou jsme to vzali do Modráku a tím minuli Komanče pod ledem, ale nevadí na 4 čekal sud a zbytek party, tak hurá za nimi.

 

Dorážíme za lehkého šera, ale tentokrát bez čelovek. Vítá nás František a Vrbka, ti zvládli Výrovku a dolů k Richtrovkám a stejně jako my přes Pašeráckou zpět. Rosťa je také v cíli. Stihnul ještě v Peci skouknout kousek snowborďáckých závodů.

Sotva jsme se převlékli do suchého, tak nás František začal hecovat, že nevezl velký sud nadarmo…. Chvilku nám to trvalo a postavili jsme se k tomu čelem a večírek se opět pěkně rozjel. Jedním z hlavních témat je rozbor, co špatného se přihodilo, že Sojka dorazil jako poslední na Studnu a to ještě za pomoci Máry….

A pak na to Sojka přišel. Může ta to „Židobolševická společnost Dynafit nasadila zánět do svých kalhotek“.

Další moudro, které bylo proneseno za 4 a bylo zachyceno oddílovým deníkem:

“Víš, co dá práci vynosit ten sud piva až sem“ /Neznámý autor/

Zas zvoní budík… Venku lehce pošmourno, ale má být lépe. Rosťa a Kníže to balí a jedou k domovu. Skialpáči ovšem neváhají a jak je nám dobrým zvykem a nehleďa počasí, razíme směr Modrák.

Výstupovku volíme stejně jako v sobotu. Sojka si chce napravit reputaci a hrne to jako první. Snažím se mu sekundovat, ale v závěru se mně ztrácí v mracích, a ještě mě smahne Bořek.

Na Studně jsou opět skoro ideální fotografické podmínky. Nu počkáme, než se celá grupa scukne a jdeme asi tudy —> na Luční horu. Ještě před Památníkem hor prokoukne sluníčko, aby ukázalo správný směr a na Luční už stoupáme v jeho záři. Krátká fotka a porada kudy vede zamýšlený průsek do Dlouhého dolu.

Nalezen: jako první to hrne dolů Mára s Bořkem, zbytek je následuje. Sníh je trochu lepší, něž včerejší Studna, ale hitparáda to dle hlasů všech není. Jednomyslně se shodujeme, že to je dobré místo, jen to chce lepší sníh. Výšlap na Výrovku, kde čeká Vrbka. Rychlá polévka a shoda na sjezd k Richtrovkám. Zde to vezmem podruhé Pašeráckou, ale do Modráku oproti včerejšku volíme zábavnější cestu lesem.

Kolem 14 h jsme zpět. Douklízí se 3 a 4. Pomalu se loučíme s letošním 3dílným Obřákově skialpovým putováním po koutech krkonošských.

Byly to parádní tři víkendy letošní zimy. Kdy se potkávali častí i méně častí oddíloví členi, stejně tak to krásně oživili nečlenští návštěvníci. Tímto vám všem patří díky za vše, co se odehrálo v Obřáku a jeho širokém okolí krkonošském.

SKOL VŠEM a už stříhejme metr k začátku dalšího ročníku.

 

Za hlavní organizátory Františka a Adélku, člen redakce Jířa