Skialpový Obřák, 25. – 27. 1. 2019

Ročník pátý, díl první… Sněhová nadílka zajištěna  😉 .

Skialpinisté: Čejpik a sestra Katka, Jíra, Marcel, František, Bosák, Honza Průcha, já Ady, Sojka, Venda junior alias Banán, Libor, Bořek

Skialpinisté, ze kterých se stali vlekaři. Řád skialpinistický jim byl odebrán  😀 : Mára, Máňa, Zelí

Sněžničáři a běžkaři: Rosťa

Pěšáci: Kníže, Lenka s dětmi, Lenka s dětmi, Zuzanka, Maruška, Martin Dv.

 

Jíra popisuje:

Konečně pátek lyže letí do auta, cestou beru Marcela (Rosťa hlásí, že budou s Františkem už v 5 v Obřáku). Propletení páteční dopravní špičkou a jsme na mezizastávce na Pomezkách. Zde skoukneme Adélku, jestli přečkala lyžák a má ještě sílu na oddílový skialp víkend :-). Je to holka horami kovaná, takže plná sil. Posbíráme sjezdovou výbavu a loučíme se s přáním zítřejšího setkání.

O půl osmé parkujeme vůz a vyrážíme vzhůru. U lanovky potkáváme Honzu jedoucího od chalupy = pivo je na místě 🙂 .

Před celou se vítáme již s rozveseleným Františkem a Rosťou i Knížetem. Než se rozkoukáme jsou ve dveřích Běláci společně s nejnovějším oddílovým členem Zelím.

Malá vsuvka ode mne:

Zde si dovolím přivítat v oddíle naši první oddílovou vlajku. Která byla po dlouhé měsíce k nenalezení. Tudíž jsme ji prohlásili za nezvěstnou a nechali vyrobit novou. Ale v oddíle se nic neztratí a Prezident oddílu ví leckdy víc než my  😉 .

Opět Jíra:

Rozjíždíme obřákový večírek. Diskuze letí všemi směry. Zelí se dotazuje, kde se ovládají kamna, připaluje se mu jitrnice :-). Rosťa se chopil erární kytary a rozezvučel řádně struny (ráno to seznal, dle svých odřených prstů). Končíme někdy…

Ráno nás budí Zelí snažením se zapálit kamna, tato show nás budí v křečích smíchu. Nakonec se ho Františkovi zželelo a ukázal mu pár fíglů 😀 a už to v kamnech praská.

 

Vstáváme a stále ladíme dnešní výlet, počasí za okny nic moc. František se kvapem balí a vyráží na skibus, dle včerejší myšlenky na Pomezky za Ade. Že chce a bude dnes více chodit a ne sjíždět. Mno dobrá. Nám se do toho nechce.

Krátce po osmé přilétá s výkřikem Sojka, za chvíli na to doráží Banán. Ještě je hlášen Honza Průcha. Mezitím se s Márou shodneme, že vyjdeme na Růžohorky a rozhodneme, jestli po stopách Noci tuleních pásů nebo přes Sněžku na Studnu a někam dále.

V 9:30 kontrola pípáků a 12členná výprava (Jířa, Sojka, Marcel, Mára, Bořek, Jana, Zelí, Banán, Čejpik, Katka, Rosťa, Honza) může vyrazit. Za panenkou Marii to hrneme lesem do kopce. Docházíme k lanovce v jejích 2/3, abychom ostatním ukázali, kudy se NTP ubírala. Oproti minulému víkendu pěkně tvrdé s lehkou vrstvou ujíždějícího sněhu. To nás nebrzdí a za 1,5 jsme v stanici lanovky Růžohorky. Než se všichni sejdeme, odpočíváme v zázemí lanovky a padá rozhodnutí, že moc nefouká, tak se jde na Sněžku. Jen v 10členech, Rosťa s Honzou Průchou se trhají a jdou na druhou stranu a směřují k domovu.

Sotva se otevře výhled na Sněžku, tak se rozfoukává. Nic, kostky jsou vrženy, doobléknout vrstvu a drápeme se po zledovatělé stráni vzhůru.

Nahoře fučí jak sviňa, hledáme se, kde kdo je. V poštovně je narváno. Nahoru dochází účastníci Šerpa Cupu (borci jen v kraťasech a tričku). Houkneme přes vítr „pásy dolu a jedeme na Slezský dům“. Já, Sojka, Marcel, Banán jsme venku připraveni. Zbytek se souká ven. Vyrážíme nějak dolů, není moc vidět , tak od tyče k tyči. Po chvilce nacházíme ty správné.

Cesta je ledová a sfouknutá, nevadí. U Slezského skoro nefouká.

Zalézáme dovnitř a rozmrzáme. Volá Honza, že dorazili s Katkou na Sněžku, čekáme na ně. Vzápětí volá Mára, že jsou v dolíku pod Sněžkou směrem zpět na Růžovku a jdou ve stopách NTP. Ztratili nás z dohledu, tak to vzali zpět. Sraz na Komoušovi.

Čekáme na Honzu, a pak společně vyrážíme směr Výrovka, mraky se válejí, vítr fouká. Se Sojkou jdeme chvíli napřed. Studnu vynecháváme, nestojí to za to.

Na Výrovce čekáme skoro 45 min než dorazí Marcel s Katkou. Během čekání SMS od Adélky prozrazuje, že stoupají do Modráku. Banán s Honzou neodolali a šli na Studnu. Za 10 dorazili i oni. Prý do půlky Studny mraky a sfouknuto, pak prý paráda.

 

Necháváme čtveřici občerstvit a se Sojkou stoupáme na Studnu, pod hranou mraků sundáme pásy a jedem dolů. Na hranici lesa začíná parádní sjezd.

 

V Modráku nás vítá Adélka, František a Kníže. Usedáme a volá Mára, že jde z Pece, jestli počkáme => jasný. Před setměním se František sbírá, že chce jet za světla dolů. Adélka nás za chvíli s posledními kousky světla opouští též a ve dveřích se míjí se 4tverkou z Výrovky.

 

Chvíli na to doráží Mára, Janča a Zelí. Dávají polévku, rychle objednáváme Komouše, jelikož nás pan domácí hodlá vypoklonkovat v 6h ven, podávají se večeře.

 

Sjezd do Obřáku za svitu čelovek je parádní. Dorážíme na chalupu a mejdan může opět začít.

 

A ještě pár řádků ode mne:

Cest bylo dnes několik a všechny stály opravdu za to. Počasí nás prověřilo všechny. Byla jsem vděčná za parťáka na cestu a s velkým povděkem vítám Františka na Pomezkách. Úžasnému lyžáku dávám sbohem a už se těším skialpovému víkendu.

Nastupujeme přímo po modré na hraniční hřeben a neuvěřitelně zachumelenou přírodou stoupáme přes Soví sedlo, Jelenku, Svorovou horu, na Sněžku. Viditelnost slábne, vítr sílí. Chvílemi chumelí, prší. Tváře zamrzají vrstvou ledu a sněhu. Těsně před vrcholem potkáváme sjíždějícího Čejpika s Katkou. Přemlouvají nás na ústup, ale my to chceme dotáhnout až na vrchol, neboť František tu stane poprvé na skialpech. Posilujeme se polévkou v bufiku na lanovce, je vynikající. Chystáme se na sjezd a mně se též plní jedno z letitých přání. Vytáhnout Františka poprvé na sjezd pod lanovku. Sníh je parádní, jen sem tam z NTP vyšlapané cestičky. Konečně si ten prďák může pan prezident užít i na sjezdu J. Sjíždíme opravdu po stopách NTP až k lanovce, abychom hned mohli lesem začít stoupat do Modrého dolu za ostatními.

Jak píše Jíra, všichni se vracíme postupně na chalupu a mejdan opět začíná. Dnes přijel též Bosák, který vytáhl poprvé na skialpy Libora. Velká gratulace ještě jednou! Objevil se tu i Martin, aby nás pozdravil a zahrál na kytaru. Večer byl veselý, ba přímo štědrý. A veškeré srandy si dovoluji ponechat v režii pouze přítomných.

Neděle nabízí pohodový výstup přímo proti chalupě. Nádherný sníh v lesích se musí prostě využít. Částečně využíváme včerejší stopy, stoupáme vysokým čistým lesem. V horních partiích se začínáme vyhýbat větvím, ale průseků, které lákají, je mnoho. Sklon parádní. Porost se snižuje, mraky též, vítr opět sílí, viditelnost se snižuje… Jsme kdesi vlevo od Růžohorek. Tak rychle přezout, přilby nasadit a už se jede. Kličkovaná začíná. No, někomu se občas připletl smrk do cesty, ale to úsměv neubírá. Naopak. Asi víme, kam příště budeme opět směrovat nedělní výlety 😉 .

Bezprostřední zpovědi fotografů:

Ahoj skialpinistická družino, děkuji za báječnou společnost v terénu i na chatě. Mějte se hezky a těším se na 2. díl pátého ročníku akce Skialpový Obřák.  František

 

Ahoj Sporťáci, tak zase příště na skvělé horské mlýnici.  Jířa 

 

Přátelé, kamarádi, vlekaři, co dodat… No comment… Byla to zase pecka. Mějte se fajn a taktéž se těším na další setkání.  Sojka

 

Zdravím sněžné nadšence alpinisty, zážitků v úžasné partě mám mnoho. Po takové akci a parádním závěrečném sjezdu se ani nechtělo domů. Přátelé děkuji, Obřák byl opět díky nám všem „super“. Díky, čau Mára

 

Co dodat? Tak zase příště s tuleněm či bez  🙂 .

Díky, Ady