Skialpové radovánky na Dümlerhutte 25.-27.2.2011
Ve čtvrtek 24.2.2011 otáčíme pozornost na Východní část Totes Gebirge u Warschenecku k oblíbené baště jihočeských horolezců – Dümlerhutte. Tož balíme a večer po 22 hod. vyrážíme z Trutnova ve složení Bosák, Peky a Láca. V Královéhradecké Budvarce nabíráme Jerryho, který odkládá kytaru, bere bág, skialpové propriety a přisedá.
Po celonoční jízdě přijíždíme do lyžařského centra Wurzeralm u Pyhrnpassu. Rosničky i kamarád Kleboň hlásí – nasněžíno, prašánek, bombastická lyžba,…
Jenže ráno kosa jak… a sníh nikde. Po krátkém autochrupíku přeci jen vylézáme, balíme, nastřelujeme se do lyží a za úžasného ranního slunce stoupáme na pásech nekonečným manšestrem bezchybně upravené sjezdovky.
Středisko vstává, první vlaky vyváží první lyžaře. Pohodovým, avšak výživným stoupáním dorážíme k Wurzeralmským salaším, kde začínají lanovky a vleky na okolní svahy, ale hlavně je tu sníh…
Stojíme uprostřed salaší, abychom viděli na všechny strany a hledáme Jerryho…
Jerry stojí za poslední salaší na okraji sjezdovky schovaný za nafukovacím balónem a hledá nás…
Zákon optiky funguje… a tak po 20 minutách marného hledání konečně telefonicky identifikujeme polohu našeho muzikanského kamaráda.
Jsme opět všici a tak vyrážíme planinou k salaším Filzmoosalm pod úchvatnou stěnou Stubwieswipfel.
Pokračujeme do sedýlka Hals
…uááá je to paráda. Příjemně unaveni dorážíme na chatu. Po večeři přichází 3 fajnoví típci z Plzeňska. WR je prostorný, s kamny, naštípaným dřívím a připraveným pivkem… prostě luxus. Jíme, topíme, sušíme, kecáme,…ranní vstávačku nehrotíme.
Sobota nás opět vítá sluncem puštěným na plný pecky a tak v 9 vyrážíme směr Rote Wand. Vděčný, lehce dostupný vrchol s panoramatickým výhledem jen brnká na struny pohody.
Sjíždíme zpět do sedla a stoupáme na první předvrchol Toter Mannu. Dolů to pouštíme jižním svahem – částečně natátý firn naštěstí drží a tak lyžovačka je příjemná. Nahoře vichr, dole pohodička, bašta,…
…pak nalepit pásy a hurá zpátky nahoru. Tentokrát sjíždíme severní svah – levý spodní žlábek obtížnosti max. S2 drží a zejména dojezd je parádnický. Takže repete.
Skvělé podmínky a příznivý čas nás vyhání na včerejší hřebínek do „lesního“ prašánku. Prašanové orgie si prožijeme 2x. Hektar nastoupaných výškových metrů na pásech, celkem 6 úžasných sjezdíků a pokročilé odpoledne odpovídá totálně odrovnaným nohám – návrat na WR je jediné možné řešení.
Roztopená kamna, několik chodů večeře, postupně vyprazdňovaná basa piv včetně donesených destilátů, skvělý pocit z úžasné lyžovačky a celého dne… únavu absolutně přebíjí historky našich plzeňských souputníků – zejména Ivanovo podání zcela decimuje veškeré zbytky bránicového svalstva.
Neděle – obloha se začíná kabonit. Balíme, uklízíme,… Po deváté (opět za slunce, ale s báglem) šlapeme na osvědčený hřebínek. Sjíždíme do sedla Hals. Tato klasická skialpová trasa je docela rozježděná, přesto i s bagáží nabízí vcelku slušný sjezdík. V sedle necháváme bágly a pak nalehko, ale pěkně v tempu supíme v severním svahu Stubwieswipfelu. Vrcholový kříž a definitivně schované slunce nám dávají jasné znamení k návratu. Ovšem sjezdík nabídl prašan, slušný sklon, adrenalinový žlábek, průjezd klečí i lesem… opravdová pochoutka.
Cestou zpátky ještě koukáme v oboře na jeleny, jeleni na nás,…
Tečkou je pak sjezdík po sjezdovce k parkovišti ve Wurzeralmu. Po 3 dnech skialpových hrátek stehna skoro praskají únavou, bágl na zádech jim to moc neulehčuje, přesto poslední sjezd je příjemnou tečnou vydařeného zájezdu do předtím neznámé, avšak krásné části Alpského Oberosterreichu.
A řešení této úlohy?
Úžasné počasí + skvělí parťáci + nalezený prašan = super zážitek! Díky chlapáci.
Napsat komentář