Severní stěna Ortleru, 5.-8.6.2014

Severní stěna Ortleru, největší zaledněná stěna východních Alp, bývalá nejvyšší hora Rakousko-Uherska, pecka logická lajna…prostě výzva.

Na druhou stranu cesta s objektivním nebezpečím padajícího ledu, dlooouuuuuhá….prostě výzva.

Časy výstupu jsou podle podmínek od 6 hodin (Uli Stek by byl určitě rychlejší J) po dva dny + sestup.

Rychlá středeční dohoda, počasí na víkend sedí, jedeme. V pátek ráno, po noci za volantem, parkujeme vedle jediného auta na parkovišti v Soldě a pomalu balíme. Přehazujeme věci z kupičky na kupičku, batohy se nám zdají stále velké a těžké…Když jsme se s tím smířili, přichází k opuštěnému autu italský horolezec a trošku nám mění plány. Lezl severku v noci, solo, v deset večer vycházel od auta, v šest byl na vrcholu, scházel na druhou stranu a v půl jedenáctý už stál vedle nás. Dobrej boreček. Jen se převlékne a jede  lézt na Tre Cime. Ještě nám stihne poradit další kopce, pochválit podmínky na Gran Zebru a vychválit Dolimity….V severce pochvaloval super firn v dolní části stěny a trošku nadával na kvalitu ledu. Sestup prý OK.

Trošku přebalíme (vyhodíme spacák, nějaký jídlo, zredukujeme oblečení…).  A razíme na Tabarettku. Dnes jí mají otevírat. Stoupáme lesíčkem, pak po zasněžených suťoviscích až k chatě, je pařák, ale nespěcháme, máme čas. Na zápraží chaty uvaříme, kocháme se hrou světla a stínu ve stěně, zavodníme a zapivníme těla a v šest uleháme do winteraumu pod deky. Spánek se úplně nedostavuje, navíc za zdí správce opravuje lanovku.. no nedá se nic dělat…když jsem konečně usnul, zazvoní budík…krásná 23 hodina….rychlá snídaně (nebo pozdní večeře J či co to vlastně je? A v půlnoci startujeme do teplé noci. Nejdřív nás čeká traverz po sněhu, sestup sutí, pak sněhohrab v dolním laviništi a postupně stěna nabírá na sklonu…stoupáme a stoupáme, při nástupu se přes nás proženou dvě ledové lavinky, no hnus. Snažíme se být rychlí, ale….. stoupáme a stoupáme, cepíny makají, lýtka natékají, za druhým zúžením dolézáme pod ledový výšvih, vrtám šroubek na navazujeme se.

Výšvih je kraťoučký a stěna pokračuje v ledu, jdeme na průběh, šrouby tak 2 na délku lana, tak to docela jde. Občas nám hora dolů pošle nějaký kousku ledu, občas mi Bosák posílá dolů trošku (více) štípavého ledu. Stěna má v podstatě stále stejný sklon, jen několikrát se zvedne na cca 70°. To vrtáme víc J.

Několikrát slyšíme, jak padají seraky žlebem po pravé straně, prostě o zábavu postaránu. Pod námi nastupují další dvě dvojky. To jim tedy nezávidíme. Nahoře už svítí slunce jako o život a ze severky se stává kotel, ve kterém se vaříme.

Tempo vadne, led se stále štípe, ale vrcholová převěj je stále daleko…pak je již blíž, a pak na ní stojíme.

Výhodní svah je pozvolnější, zato zasněžený lepivou sněhovou kaší, která se lepí na lano, cepín s hlavně mačky. Navíc to vůbec nedrží, takže dolez je utrpení s pětikilovými bagančaty na nohou. Kříž už se blíží, pak ještě pár metrů po zmrzlém svahu a není kam stoupat.

Na vrcholu nám blahopřejí 3 skialpinisti a dalších několik se blíží. Na vrcholu pohůdka, tatranka, pití a ty panoramata…a slunce páli jen…. balíme lana, sundáváme sedáky a jde se dolů. Při sestupu míjíme další a další skialpiníky směřující nahoru a další nás předjíždějí směrem dolů. Chvíli jim závidíme.

Ve žlabu pod bivakovou chatou Lombardi v laviništi už tak úplně ne. Pak se propadáme do půlky stehen do sněhu, tak zase jo, a na dalších ledových plotnách, kde chvilku po našem průchodu stahují vrtulníkem nějakou holčinu tak zase ne. Na konci údolí je chata, kde doufáme, máme vyhráno, ale do údolí je to ještě flák cesty.. Dalších 500 výškových, ale cesta se klikatí jak had, skoro nesklesá, jen furt zatáčí a traverzuje. No prostě…sestup. Nakonec docházíme k silnici, kde konečně sundáváme batohy a sušíme věci. Je jedna odpoledne. To jsem nečekal ani ve snu…

 Bosák se vydává na stopovací výlet, já suším, co se dá. Následuje piknik a koupačka a co dál?

Po domluvě nakonec vyrážíme za jihočechy na Kaitersberg, kam přijíždíme v 11 večer. Krásně strávených 24hodin. Dáváme pivko a uleháme do peří J. Ráno, když již nejde vedrem ani ležet, posnídáme, pobalíme a jdeme na skalky. Kleboň a Broskváčem a mladým, Honza a Vráťa už lezou. Oblast je krásná, tak neváháme a nastřelujeme se do lezeček a do stěn. Zajímavý materiál (svor) celkem pouští, Bosák má problémy s namrzlými prsty na nohou, tak si to moc neužívá. Nakonec dáváme 5 cest. V tom vedru to stačilo. Pak již jen zpátky k autu, koupačka se svačinkou, krásná cesta po německé části Šumavy, návrat do české reality, prostřednictvím vietnamci okupované Železné rudy, bašta a v osm doma dávám dětem pusu na dobrou noc.

Bylo to krásné, děkuji…..

Za JaBo Ja

Přelezené cesty:

Severka Ortleru (TD, 1200m, 55° a místy víc 🙂

Moonlight      6

Bergsau          7

Rechtsdrehende Joghurtkulturen  7-/7

Neue Westwand        6-

Ostkante Direkte      6

Účastníci zájezdu: JaBo = Jirka Lukeš a Jirka Pražák.

Severka Ortleru (TD, 1200m, 55° a místy víc 🙂 ) focená z terasy Tabaretta Hütte (2 556 m). Vrchl 3905m. Lezeno v sobotu 7.6.2014, povětšinou pravou částí žlebu. Více později.