Pizz Badile a spol.

Severovýchodní stěna na Pizz Badile 3308m byl můj dávný sen. Před lety jsme tam s Alešem Farským nedojeli, loni ani nevyjeli a až letos se podařilo. Tentokrát s Pavlem Cibulkou.

V sobotu pořešit děti na tábory, zabalit a večer vyrážíme, chrupík v autě na Rozvadově, a v neděli kolem poledne vystupujeme z auta v Bondu. Jdeme údolím Bondasca, přestože cesta je prý zavřená, tak to jde. Trochu bloudíme, ale nakonec cestu nacházíme a o čerstvě vysekanéstezce docházíme na chatu Sasc Furä a pak i dál do biváčku pod hvězdami cca půl hodky od sedla. Večer jdeme mrknou na nástup k sedlu, pohovořit se borci co lezli něco v severozápadní stěně. Podmínky jsou dobré, takže paráda.

Pondělí ráno budíček ve 4, v sedle jsme první, pouštíme před sebe dvojičku místních rychlíků, trocha strachu při sestupu ze sedla, více strachu při přechodu sněhového pole (bez maček nic moc) a jsme pod nástupem. 6 začínáme lézt Another Day In Paradise. Za námi poleze dvojka Italů, zbytek postupně míří na Cassina. Cíba začíná a natahuje dve délky najednou, pak už to střídáme po délce. Je to rajbasová promenáda. V deváté délce trochu bloudím, což nás stojí jednoho vklínence, půl hodinky a předjíždí nás dvojice Italů. Desátá délka je nejtěžší, 6b, je za spodáky a drobné hrůtky, navlhlá, nečitelná, nepříjemná… ale daří se. Italové nás trochu brzdí, ale zase víme směr, bo nýty i štandy jsou špatně vidět. Ve 4 odpoledne dolézáme 15tou délku, předbíháme Italy a dorážíme na Nordkantu a pokračujeme na průběh. V 18:30 není kam výš,jsme na vrcholu Pizz Badile 3308m.  Paráda. Děláme vodu ze sněhu, a zabydlujeme bivakovou boudičku  Radaelli. Spíme tu nakonec se dvojičkou Anglánů z Cassina.

Ráno vstáváme ve 4:30, a v 5 už jdeme po hřebenu zpět, chvíli souběh, pak začínáme slaňovat. Občas hledáme, občas 30m nestačí, občas svazujeme na 60m, občas potkáváme lezce jdoucí hřeben, tak o zábavu není nouze.  V 11 jsme v sedle, sláva. Teď už jen úmorný sestup v hrozném vedru, od bivaku s těžkou krysou na zádech…Koupačka v potoce nás trochu opraví, tak kolem 16té docházíme k autu. Uf, 2500m sestupu nohách je znát. Sjíždíme do Itošky, teploměr ukazuje 34°C, tak kupujeme studená pivka a snažíme se přežít. Večer jdeme mrknout na Scilano, jediný severní sektor v oblasti, ale nic moc.

Ve středu v noci déšť, ráno hezky tak jdeme mrknout na vodopády Torrente Valle dell’Acqua Fraggia  a sektory okolo. Je to mokré, ale možná by to šlo. Odpoledne se jedeme mrknout na Sasso Del Drago, a kupodivu se tady leze. Dáváme pozdní oběd a jdeme na to. Jak se Cíba naváže, začíná kapat. Nakonec 1 cestu vylézáme oba. Paráda. Lano mokrý, oblečení mokrý, lezečky mokrý….Měl být restday….

Čtvrtek prší opět v noci i k ránu, snídáme u stěny a ani nečekáme na oschnutí. Daří se 3 cesty u silnice na rozhyb, přebalíme a jdeme o patro výš. Cíba jde hned do hrany a probije cestu La Burla, ani drobný déšť ho nezastaví. Déšť zesílí, tak se ještě omezí výběr cest. Když skončí, lezu Vado ammangiare… za 7a. bohužel ulamuji chyt a padám. Bez chytu to jde o dost hůř. Navíc horní plotnou začne z půlky vytékat voda, takže nic. Za deště zdrháme do auta, zmokneme, ale po zavření dveří nastává peklo, kroupy…. Po dešti není už na výběr vůbec. Cíba dává ostrej, bohužel v posledním kroku padá, já na TR visím, pak dáváme repete se stejnými výsledky. Na to že vlastně celý den pršelo, jsme vytěžili maximum, možná ještě víc. Přejíždíme pod Albignu.

Pátek první lanovka nahoru. Jdeme Golden Pilier. Druhá délka za 6b je krásná spára, ale pak mokré sokolíčky, no maso. Cíba to vybojuje, mě to nechutná ani na druhým, tak po třetí délce utíkáme do souběžné Nasi Goreng. Občas zahrádka, ale jinak pěkné lezení. Dolézáme nahoru a nespěcháme. Po slanění dáváme pozdní oběd. Obhlížíme co dál, ale padá mlha, občas zaprší, z hezkých cest teče voda… Volíme tedy procházku po přehradě k chalupě a kolem. Uleháme pod skoro jasnu oblohu.

Ráno je krásné, ale my jedeme dolů. Vracíme se na Sasso Del Drago, Cíba dává La Burla 7b PP, borec, a pár dalších, já Willy Vogel 6c na Flash a pár dalších. Nádherný den, i přes pekelné vedro. Vše krásné musí skončit, tak ve 3 skáčeme do auta a valíme dom. Cesta přes sedlo Spala, jsou nervy, vražedných 51 serpentin, na hnusně úzké cestě ve vedru, autobus zdržovač, zvracení v přímém přenosu… navíc dochází nafta….na Swis pumpu dojíždíme 5km s dojezdem 0…Uf dalo to. 35°C kolem Mnichova se dá přežít.

Krásný týden v horách. Díky Cíbo.