Díky Foltýnům a Vaškovi Zunovi a jeho rodině jsem přijeli na Děvín již ve čtvrtek 28.3. Předpověď na čtvrtek večer byla špatná, mělo pršet, naštěstí se to Peci vyhnulo a my vyšli v pohodě za sucha. Děvíňácké parkoviště bylo zablokované Němci, tak jsme zavolali policii a mezi tím jsme si domluvili parkování vedle na Studánce. Táhli jsme skialpy na zádech. Naštěstí Jana Foltýnová a Vašek nám vzali jedny lyže a dvoje boty, tak to Sixta přežila. Já a děti jsem šli rovnou na Děvín, ostatní se samozřejmě zastavili na Modrodolské chatě a skejsli tam až do 10 hod. Když konečně došli na Děvín zdatně posilnění tak jsem šla spát, protože mě bolel vytržený moudrák. To jsem ještě netušila, že u nás na Asistentárně bude spát Vašek. Tak mě svojí notně nabroušenou pilou zbudil asi o půlnoci a tak jsem se přidala k posezení v kuchyni a s Janou jsem to uzavřely ve 3 ráno. Já utekla na Hašišárnu, kde zase zařezával Peky. Ale vedle mě se hned ztišil a všichni mohli v klidu dospat.
Přidej komentář
