Stejné místo, stejný čas, deník nový, tak ne, jsme o rok dál…
A máme tu nový rok. Loňský se vydařil a jako bezvýhradný optimista očekávám ten letošní, byť jen o kousek, lepší. A je tu i další dvanáctidílný seriál Je po Vulkánu, jenž i letos jistě přijde se svou troškou do oddílového mlýna a nejen pravidelného čtenáře/čtenářku potěší.
Drazí, stručně neboli briefly: KLIDNÉ SVÁTKY VÁNOČNÍ A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!!! 😀
V čase adventním se vracím do měsíce předešlého. Proč si tedy nepřipomenout známou říkanku: „Listopad, listopad, lísteček mi na dlaň spad. Zlatý lístek z javora, zima už jde do dvora.“ A k tomu českého malíře, ilustrátora, karikaturistu, scénografa a spisovatele v jedné osobě – syna ševce z Hrusic.
Krásné babí léto to nakonec bylo. Barevná příroda byla oku lahodící a příjemně teplé dny lákaly k všemožným radovánkám v přírodě i pod střechou.
Konec října a s ním i pravidelná oddílová akce modřínové háje. Tentokrát jsme vybrali lokalitu Bílých Karpat, protože jsou čtyři dny a má tedy smysl jet dál. Název článku „tam a zpátky“ byl tentokrát odsouhlasen při příjezdu všemi třemi účastníky, protože každý večer jsme před zabivakováním prostě šli tam a zpátky a to se vám po denní dávce kilometrů už prostě nechce.
