Otevírání zimních Alp. 14-16.11.2009

Zatímco část oddílu se vydala Alpy zavřít, my s Bosákem jsme se přidali k jihočechům, abychom začali sezónu zimní. Naplánovaných bylo několik cílů, avšak nejisté počasí a další skutečnosti nás nasměrovali do Oetztálek.

Vyjíždíme v sobotu v noci, v Praze nabíráme Janu před desátou již přebalujeme na parkovišti ve Ventu. Táhneme toho nahoru celkem dost, až moc, Jana má batůžek sotva poloviční, ale co Martin Busch Hutte není daleko, jen nějaký tři hoďky. Cesta vede po krátkém úvodním stoupáni dětskou sjezdovkou, dlouhým údolím. Sněhu tak akorát na lyže, okolo cesty slabota. Hned na začátku předcházíme místňáka se psem. Pes pokračuje před námi a pak s námi. No co, pán dojde nahoru a pejska si odvede…Předcházíme skupinku pěti krajanů (pražsko-ostravská skupina), tak bude nahoře veselo.

Winterraum je suprovej, spousta dřeva, místnost na lyže, místnost a ložnice se 16-ti poslýlkama. Do večera jsou nakonec všechny naplněny a to ještě v předsálí bydleli dva psi…. Naštěstí nikdo jiný další nedorazil. Večer je plný plánování zítřejších akcí. Kleboň a další jdou na Oetziho, Kuba s spol na Similaun normálkou a my s Bosákem chceme jít do severky Similaunu.

Ráno nespěcháme, tak vycházíme po půl deváté, tedy pozdě. Rychle zjišťujeme že sněhu je málo, po travezu žebra naproti chalupě si trochu zacházíme, trochu se vracíme a sjíždíme k potoku. Sjezd po šutrech, nic moc. Co s tím? Cesta potokem nahoru nás neláká.

Nad námi se tyčí severka Mutmalspitze 3522m vysokého kopečku.

Přístup vypadá jednoduše, a zdá se že je to blízko. Valíme nahoru zhruba z 2400m žlabem. A pak to začíná, chvíli na skialpech, pak zas skialpy na záda. A po kolena do sněhu, někdy po pás ve sněhu. O kousek dál balancování na hladké plotně či šutru. O kus dál dokonce tvrdý sníh po kterém se dalo jít.

A tak stále dokola. Postup pomalý a nekonečný.

O půl třetí jsme konečně pod ledem. Konečně. Navazovačka a valíme. Led je tvrdý, sklo tak 55° občas i víc. Jdeme na průběh, šrouby tak po dvaceti metrech.

Zbraně (půjčené o Kuby – díky) drží parádně, turistické mačky na lyžákách to taky berou, ale lezecký by to sneslo. První výšvih má tak 150m. Podle průvodce se obchází, ale to by byla škoda. Za výšvihem se sklon zmenšuje a sněhu přibývá. Já šlapu pěšky, Bosák na lyžích. Je to docela dálka. Druhý výšvih má tak 100m, a jsou na něm zajímavé lezecké úseky. Tady bych ty vertikální hroty využil, ale jde to nakonec i bez nich. Konec stěny je zas ve firnu do kopce. Lýtka makaj na plno. Na vrcholový hřeben dolézáme skoro za tmy v půl šestý. Stačíme se rozhlédnout. Na vrchol naštěstí nemusíme, jsme od něj tak 100m, výškových tak 20. Než se nastřelíme do lyží a uklidíme lano a cajky, je tma. Sjezd stěnou za svitu čelovky a jisker z lyží není nic moc. To si neužil ani Bosák, natož já. Dál se naštěstí sklon pokládá a po dlouhém platu sjíždíme po ledovci. „Dobrodružně“ hledáme cestu mezi trhlinami. Některé jsou fakt velký. Možná je dobře, že jsme tady za tmy. Možná. Navíc začíná chumelit a fičí vítr. Pak, ani nevíme, kde už nejsme na ledovci a sjíždíme nekonečných údolím pak podél potoka až na nástup. Pak již jen traverzík, nějakej metřík nastoupat a jsme na chalupě. Hurá. Přícházíme po devátý večer. Docela utahaný. Na chatu nedocházíme poslední. Holky s panem R jsou ještě na večerní procházce. Večeři někomu sníme a popíjení pivka a lahůdek se nasměrujeme do hajan.

V pondělí to nehrotíme. Mé nohy naznačují stávku. Už se jim nechce trpět v lyžácích. Puchýře na holeních zalepím a malíkové hrany to holt musí nějak vydržet. A já taky. Jdeme všichni na Similaun. Je tam prý nádherná planina s nádherným sněhem. Bohužel obleva mění nádherný sníh na hmotu, vhodnou spíše na stavbu sněhuláka, tedy hmotu lepící se na všechno. Hlavně však na lyže. Slušná posilovna. Nahoru stoupám jak zpomalenej film. Holky, Kubu a další před námi skoro nevidím. Ještěže Jirka čeká. Lyže s báglem nechám v sedle a jde se o poznání lépe. Zato vítr přidává na intenzitě. Kříž však magicky přitahuje.

Na vrcholu mha, tak šupky dupky dolů, do lyží užívat si těžkého sněhu. Na chatu dorážíme po druhý. Je teplo a pěkně to taje. S Bosákem tedy plánujeme odjezd. Jana musí, ač nerada, s námi. Cesta k autu je naštěstí, až na pár míst, ještě zasněžená tak je sjezd na pohodu. Ostatní to snad zítra budou mít taky takové. Je vysypaná lavina z ničeho přes cestu nám ukazuje jak jsou hory zrádné, a že převahu mají vždy ony. Na parkovišti jsme v šest, přebalíme a tradá dom. Do vany a do postýlky.

Ještě poděkování všem, se kterými jsme tento víkend strávili. Díky všem. Byla to krásná akce.

J

PS1. Další fotky u Kleboně a u  Kuby.

PS2. Omlouváme se Kleboňovi a ostatním za narušení pospolitosti svým předčasným odjezdem, ale snad Vám to zanechaná tekutina vynahradila :-).

PS3. Jen bych chtěl připomenout holky, jejichž fyzička a pohodička byla pro mě neuvěřitelná. Smekám před jihočeškami, jen tak dál.

PS4. Článek trval trochu déle, čekal jsem však na článek z Modřínových hájů od Kancléře, nevím zda se ho dočkáme….