Obří důl, 26.-28.5.06 (školení)

Školení v Obřáku se dostalo do své hodnotnější křivky své dvouleté periody a proto se nám podařilo vypít celý velký sud Krakonoše, nějaký ten Fernet, Rum a Medovinu a během pár minut si ukázat všechny používané uzly. Ostatní čas jsme trávili hodnotnými rozhovory a ještě hodnotnějšími výstupy po okolních vršcích cestami, kam lidská noha dlouho nevstoupila.

Začnu od začátku. Předně se omlouvám za možný informativní chaos ale v jednu v noci prchám na Ruzyň i s celou rodinou a tento článek píši jen díky tomu, že sliby se mají plnit nejen o Vánocích.

Dopředu se vědělo, že účast nebude vysoká a tak byl vítán každý, kdo pochopil, že víkend v Krkonoších je za každého počasí lepší než víkend strávený u TV. A bylo veselo!!

Odjezd naplánovaný na kole se vydařil, vyjelo se včas. Machyč, Kindr, Jagyč i Jarda tvořili velmi kompaktní tým a já jsem rád zametal stopy daleko vzadu. Naštěstí občas nevěděli kudy kam a tak jsem se s nimi i párkrát potkal. Na Smrčině (pod “Hofmankama”) jsme se seznámili s milou Millou, málem se porvali o nabízené místo v pokoji obsluhy a rozešli se tak, že jedna část (já jim říkám stařeček a jeho děti) traverzovala Černou horu přes Tippeltovy boudy, a druhá (těm říkám prezidentovi muži) si vyšlápla Černou horu. Nakonec jsme se sešli v Peci, kde někdo povečeřel a někdo jel narazit sud. Což se mi vskutku podařilo. Tedy z posledních sil. Cesta na kole byla opravdu náročná, ale příjemná.

Na chatách jsme se před setměním sešli v počtu hojném: Parťák, Martina a dvě její “veverky” + Bishop a Bishopova babička, Jagyč, Machyč, Kindr, Honza, já, Zdeňka a Jarda. Soudek naražen, účtenka připravena a toto spojení zavdalo k tomu, vyhlásit velmi hru, oblíbenou zvláště na Opavsku, že kdo bude mít víc čárek, vyhraje. Rád předběhnu a už teď vyzdvihnu první místo Kindra, jenž i přes svůj léčebný program, neváhal pít jako zamlada. Únava nás malinko zmohla a tak jsme hlavní část boje o prvenství přenechali na sobotu. Ale i tak bylo veselo. Parťák se snažil opéci v dešti buřty a pokračoval v kamnech, což se všem zalíbilo a peklo se v šamotkách o stošest. Bohužel jsem si nedělal zápisky, takže detaily tentokráte postrádám. Naštěstí.

Druhý den krásně pršelo a tak jsme hned ráno mohli začít soutěžit. Došli jsme si do Pece pro něco na noční prkénko, někdo omrknul otevřenost bud směrem ke Sněžce a tam dostal Kindr nápad vyjít na Studnu.

Samozřejmě přímo tím největším krkonošským zákazem. Slovo dalo slovo, přivítali jsme Gogana, Karla, dali jim startovní čísla aby se mohli účastnit pivního závodu a mezi přeháňkami vyrazili směr Obřák. Mezitím se vrátil Parťák s družinou z neúspěšného výletu na Sněžku, kdy jim k vrcholu chybělo jen pár metrů (trošku kecám ale zní to líp, než kdybych napsal pravdu). No, cestu moc popisovat nechci, už kvůli možné návštěvě našich stránek někým z ortodoxních ochránců. Musím podotknout, že tento výlet byl naplánován s cílem, že nás někdo nachytá a Kindr se bude moct konečně poprat s orgánem, aby tím vyjádřil, co si o nich myslí. Já jsme pravda v půlce zbaběle prchnul, ale rád jsem večer poslechl vypravování o tom, jak jsem udělal dobře.

Ovšem výhledy (soudě podle fotek) za tu dřinu v kleči, sněhu a pralesním porostu stály za to. (Myslím že i Čertův hřebínek byl rád, že po dlouhé době “potkal” lidskou bytost a zrovna z toho nejlepšího horolezeckého oddílu v okolí vedeného tak schopným předsedou alias Prezidentem. Pozn. nestranného autora.)

Jak jsem již podotknul, večer bylo o čem vyprávět, co jíst (opět šamotové buřtíky + něco málo na prkénku), co pít a co fotit, čemu se smát před kým se zdráhat mluvit pravdu (navštívil nás orgán Hombré, kterého Kindr respektuje a tak byl opět zklamán tím, že nikoho nezmlátí). Chyběl už jen Jarda, který utekl neb se zalekl možného “čárkového” vítězství. Přátelé, došlo i na pivo, když došlo. Ani stíhací jízda Gogana, Honzy, Machyče či Jagyče neuzmula prvenství Kindrovi.

Ráno při placení jsme se pak všichni kromě vítěze shodli, že o tak upachtěné vítězství snad ani nestojíme. Co se nesnědlo, vyluxoval slintající Bishop, co se nevypilo, mám doma a co jsme se nenaučili či nezopakovali, necháme napříště. Proběhlo poslední focení v dešti i za sluníčka, vřelé loučení (zvláště se sudem) a odjezd či odchod snad všemi směry. Počasí na návrat přálo více než během celého víkendu a tak věřím, že návrat domů nikomu nezkazil dojmy z víkendu.

Co říci závěrem. Nerad se opakuji, ale nemohu nenapsat, že základem všech těch skvělých zážitků je nezůstat doma a vyjet za každého počasí. Zvládli to skvěle i děcka alias Martininy veverky. Mějte se tu pěkně, letím se rekreovat a nezapomeňte na Vulkán, 8.6., kde bude své nejčerstvější zážitky vypravovat Jerry, jenž ráno 8.6. dorazí z vodáckého zájezdu do Turecka. I zážitky ostatních z akcí jiných (např. právě ze “školení”) bych si být vámi také nenechal ujít.

Mějte se tu pěkně,

Prezident-FKDP

PS: a zase se musím omluvit za chyby.