Modřínové háje – Šumava z Nového údolí do Rokyty (28.-31.10.2021)

Letošní modřínové háje jsou pokračováním našeho putování po Šumavě v roce 2015. Je tu krásně jako minule, počasí přálo, slunce svítilo, bylo teplo a v noci přiměřeně chladno, stromy zlaté a občas se našel i ten modřín. A jak se nám putovalo? To najdete dál….

Na letošní Modřínové háje vyrážíme brzy – vstáváme před pátou a v šest přistupujeme s Františkem do vlaku k Šímovi a přinášíme jemu i nám lahodnou kávu. Ta je ovšem za Prahou vyměněna za plechovky a cesta tak ubíhá rychle. V Budějovicích přesedáme na regionální vláček, který míří na Šumavu a je dost plný, ale spolucestující skupinka s kytaristou Tomášem vyndává také plechovky s pivem či Becherovku a kytaru a za chvilku jsou z nás kamarádi. Oni nám líčí svou cestu kolem republiky, kdy za šest let došli z Aše na Šumavu (to je výkon!) a my jim zase naše zážitky. Také je zveme na prosinec do Obřáku, tak třeba přijedou.

Po 6,5 hodinách cesty jsme v cíli, tedy startu – Nové Údolí. Vlaku ještě dost nemáme a tak si alespoň projdeme nejkratší mezinárodní vlakové spojení. Pěšky to trvalo asi 2 minuty. Posezení na sluníčku s plechovkou plzničky jsme neodolali a tak vyrážíme na cestu hezky před druhou odpolední.

Před námi je cca 13,5 km do Strážného. Připadá nám to jako lán cesty, ale v krásné podzimní Šumavě to jde samo. Míjíme první modřín a s tím se musíme vyfotit. Ještě jich pár cestou bude. Také zastavení u cedule se vzpomínkou na „Krále Šumavy“ – převaděče přes hranice – to se Františkovi jako vrchnímu převaděči mezi okresy v době covidové moc líbilo.

Se soumrakem jsme ve Strážném. Na dnešek je naplánováno přespaní v turistické ubytovně. Paráda!! Jsme tu sami. A nakonec se nám vůbec nikam už nechce. Vyndáme všechny zásoby, co máme a ty večer sníme. Buřty jsme opekli místo na ohni na pánvi, za zábavu máme sledování pohádky, u které popíjíme čaj s čertem, aby nám nebyla zima, i když u radiátoru to nehrozí. 🙂

S ranním rozbřeskem vyrážíme… nejdříve na nákupy do Marketu, abychom doplnili snězené zásoby. A pak k Vietnamcům, protože se Františkovi rozpadl pásek u kalhot a nemohl jít dál. Pro něj je to velké POPRVÉ, neboť u Vietnamce na nákupech prý ještě nikdy nebyl. Pásek si musel trochu doupravit, ale pak už můžeme vyrazit… Tedy ještě káva na Molce a pak už jdeme.

Cestou míjíme: nejdříve zase modříny, pak nečekané množství křížků, rozcestníků a také cyklisty Víťu a Irču. Oni to tedy nejsou jen cyklisti, ale Víťa je horský vůdce, horolezec a horal a o povídání je postaráno. Nakonec se míjíme celkem třikrát a pozvání do Obřáku je také nemine.

Polední pauza (no, fotky se mi moc nepovedli, ale prostě sem patří) a odpočinek.

Odpoledne zjistíme, že tetřívek žije i tady na Šumavě a je stejně vzácný jako v Krkonoších.

Cesta je náročná a tak odpočíváme, co to dá – u laviček i na trávě u zapadajícího slunce.

A co je to vidět na obzoru? ALPY! A jak nádherně. Takže nutné focení, protože jsme netušili, že je uvidíme až do západu slunce a ještě i ráno.

K večeru docházíme do Bučiny. Cestou míjíme a prohlížíme zátarasy železné opony. Já je vlastně vidím poprvé a u piva na terase hotelu Alpská vyhlídka je těžko uvěřitelné, že realita zde před cca 30 lety byla právě s ostnatým drátem a ostrými náboji. Do zavíračky si užíváme teplo restaurace a pak ještě dopijeme pivo venku s výhledy na Alpy, které známe. Nádhera.

Pak se již jen přesuneme na nouzové nocoviště. Samozřejmě na dobrou noc ještě něco teplého na zahřátí.

Ranní svítání je snad krásnější než západ slunce a Alpy jsou stále vidět na obzoru. Sbalíme své saky paky a hurá na další cestu.

První zastávka a nejvyšší bod dneška a vlastně celého putování. Takže nesmí chybět panáček, který jsme den před tím koupili v Marketu.

Dalším zajímavým místem je pramen Vltavy. Šíma nám všem nabral do lahví a můžeme spokojeně pokračovat výstupem na Černou horu. Náš letošní první výstup. Jen bez lyží. 🙂 Všichni se ale už na naši Černou horu v Krkonoších a se skialpami těšíme.

Následuje oběd a polední pauza. Je krásně teplo a to se musí využít. Takže si dáváme šlofíček na břehu Modravy.

Tam na druhém břehu v roští dnes budeme bivakovat. 🙂

Bobry jsme neviděli, ale co umí, to ano.

Cíl dnešního putování – Modrava. Nakonec krásných 22 km. Plán byl, že si odložíme batohy a půjdeme hledat hospůdku, ale žízeň byla veliká a když jsme potkali ceduli „Pivovar“, nemohli jsme odolat. Jen na okraj napíšu, že do hospody jsem tentokrát tahala chlapi já. 🙂

Dali jsme ale jen jedno a šli se ubytovat do houští, za kterým ale byla bílá chaloupka s prostřeným stolečkem a teplou postýlkou.

A ráno s úžasnou rautovou snídaní. Taky jsme majitelům za ubytování a starost pěkně poděkovali a pak šupajdili hezky dál.

V neděli nás již čekala jen cesta na autobus do Rokyty. Cca 5 km po břehu Vydry a pak kolem kanálu, jehož jméno bylo dlouhé a nezapamatovatelné. Cestou jsme viděli i ptáčka skorce, dokonce ho i vyfotili, ale kdo ho na fotce najde, ten dostane pochvalu.

Cestu jsme ukončili v Rokytě, kde jsme zapálili svíčku za P+J+K u křížku, který teprve bude vysvěcen. A dále jsme již jen pokračovali busem a vlakem k domovu. Dlouhou cestu jsme si krátili popíjením piva z Modravy a hraním mariáše, který se mě chlapi snažili naučit.

A to je z letošních Modřínových hájů na Šumavě vše. František už má v hlavě nachystané pokračovaní, ale to prý až zase bude svátek ve středu nebo ve čtvrtek před posledním říjnovým víkendem.

Jana Vrbka