MALTATAL, 10.1.+27.-29.2.2015

Začátek roku přeje rampouchům… v Maltě hlásí dobré podmínky…

…je sobota 10.1.2015 brzo ráno… jedu v autě s kámoši z ČB… celou noc prší … ihned po příjezdu nám padá čelist… někdo v údolí pustil horký fén… všechny ledy jsou náhle k.o. …pořád tomu nemůžeme uvěřit… několik hodin hledáme cokoli ledového, co drží a netečou po tom hektolitry vody… marně … ještě, že Kuba k cepínům přibalil lezečky a maglajz… lezecké choutky nakonec vybíjíme v místní vynejtované kletterngarden… v goráčích a triku (bo svítí slunce) a v jedněch botách pro 4 figury …

…je pátek 27.2.2015 brzy ráno… jedu v autě s Jagyčem… celou noc je vyhvězdíno … konečně!!!… jsme v Maltatálu… je tma… ještě chvilku krátký přerušovaný chrupík a už to valíme k dnešnímu krasavci: Superfeucht WI 4+, 180 m

Do první délky se nastřeluje Jagyč… doba, kdy byl spojenej na druhým konci lana je evidentně fuč…
…po chvíli začínají tesat i Italové a Poláci… lezou za námi, takže se spouštěním ledových projektilů na lezce pod sebou si vystačujeme sami… “kultůru“ zajišťuje hekající Italka (Selešová hadr) a evergreen „Přemek dobééér“ jednoho z Poláků
…druhá délka je má
…závěrečný „nejšťavnatější“ kousek opět tahá Jagyč – bravurně !

…za odměnu si ještě znovu vybojuju poslední délku… o 15 m vedle… krááása!

…pak už jen 3 slanění… sestup k autu… přejezd do vesnice na statek

…sedíme na balkóně… odpolední paprsky příjemně hřejí do tváře… pivko chutná… rozebíráme zásadní otázky lidstva … prostě po lezení je nám skvěle… noc bez spánku si však vybírá daň…tož jdem spát…

…vstávačka v sobotu je přísná (po 5), ale představa padajícího ledu od lezců nad námi je dostatečně nepříjemná (koneckonců právě před rokem na stejném místě mi kus ledu „rozčísnul“ obličej, který mi musel dávat do kupy „vídeňský krejčí“ v nemocnici ve Spittalu)

…v sedm vyrážíme v plné zbroji od auta… Poláci jsou nám v patách… nic nenecháváme náhodě a nastupujeme jako první do místní lahůdkové klasiky: Katedrale WI 5, 260 m

…první délku valíme sólo… pak si zabojuje Jagyč… poté přechod pod nástup… do finále… natečeno je královsky a tak vyrážím…

…předsekaný led a pukliny a štěrbiny mi výrazně usnadňují práci… užívám si… ač pěkně vybátej… přelézám svých 55 m štěstí se 7 šrouby… štand… a už za mnou valí Jagyč… poté ještě Jagyčův finální ledový výšvih… ač se parťák hodně snaží, pár ledových dárků posílá dolů… na štandu není moc šancí, jak se vyhýbat… takže to odnáší noha a ruka…

…že by odplata za včerejšek, kdy jsem Jagyčovi poslal pozdrav do obličeje ?

… uf… jsme nahoře… vítězoslavně si plácnem a už laníme dolů…

… standardní několikanásobné rozmotávávání zauzlovaných lan
… standardní focení
…standardní nepříjemný sestup k autu
…je brzo a tak jdem pěšky omrknout pro nás novou oblast za tunelem… vybíráme jednoho krasavce na zítřek a valíme do tepla… na véču… na pivko… –…vysušit věci… seštelovat mačky (někteří )… a spát

…vstávačka v neděli je… opět… fuj… po 5 . Sbalíme vše, přestěhujeme se do auta a už frčíme k tunelu.

Plán je jasný:

Vorderer Maralmfall WI 3-4, 60 m

…úvodní ledovou šikminu natahuje Jagyč s bolavou rukou…

…pln elánu po včerejšku se nastřeluju do „prý 3-kové“ zamrzlé stěny… led se štípá… hlava to nebere… vrtám jak o život… mám to za sebou… alespoň parádní štand na plošině u stromu
…jen co vidím dolézajícího vysmátého Jagyče nahazuju lano dolů… pokaženou náladu plánuju napravit v přímé lajně za 5… s lanem z vrchu, bo spodní rampouchy vypadají hóóódně slabounce… ale nááádherně .

…jakmile dolezu nahoru a rozplývám se nad tou krásnou lajnou… Jagyč už visí v laně a jde si užít také…

…vše musí jednou skončit… takže balíme, slaňujeme, přecházíme k autu a ve 14 hod. se vydáváme směr home .

Malta nás tentokráte odměnila… prostě celkově bylo božsky… dík parťáku 

Víkend se vydařil i v rodné hroudě, bo:

 Můj malý šampión si při sobotních domácích závodech udělal osobku v polohovce !

 Švára s týmem na XC závodech na 50 km (součást K70) vyjel bronzovou placku !

 Téměř oddílový XC team Hradeckých sentinelů vybojoval na 70 km (K70) za 5 hod. 26 min. skvělé 35. místo z 81 !

Za JaBo Bo