Májové Alpy 8.-10.5.2015

Nevím, jak výlet začala Hradecká skupinka, ale ta Pražská (do které se podle Šímy teď už počítá i Brno), začala několika pivy v oblíbené Knížecí hospodě.

Šemíkem v sestavě – prezident, Šíma, Vláďa, dvě Jany (Vrbka a Jana), Kníže a Pokyša jsme pak ve čtvrtek v noci vyrazili do jarních májových Alp.

Cíl cesty – masív Tennergebirge ve spolkové zemi Salcbursko, kousek na západ od masívu Dachsteinu.

Před cestou proběhl v emailové komunikaci nápad vzít s sebou kytaru a zpěvníky.

Nevěřila jsem tomu, ale v pátek ráno na parkovišti v Abtenau si František vzal do ruky Janinu kytaru s několika kilogramy zpěvníků a vyrazili jsme nahoru.

Zároveň s námi šli nahoru dva rakouští skialpinisti. Holt někdo tahá do hor lyže, někdo zase kytaru.

Se stoupáním přibývalo sněhu, ale ten jsme dělali, že nevidíme…

Šíma totiž slíbil Janě (ne Vrbce), že na jaře přece v Alpách žádný sníh není. Janě  se její vůbec první výlet do Alp jistě líbil, protože asi 80% cesty se šlo po sněhu.

František si s kytarou v ruce cestu jistě užil taky, jen Pokyša musela při prošlapávání kličkovat jak zajíc, aby si kytaronosič mohl prostřídat při nesení ruce.

Po pár hodinách jsme dorazili na winterraum Laufener Hutte, což nebyl žádný winterraum, ale regulérní chata s kamny, tekoucí vodou a záchodem vevnitř!

Slunce pálilo jak v Alpách na jaře a morálka skupiny začala upadat.

Vytvořilo se několik podskupin – nedočkavci, co chtěli vyrazit na kopec hned po kávičce (Pokyša a Vláďa), uvážlivci, co chtěli vyrazit, až se jim bude chtít (František a Šíma) a znavení, co nechtěli vyrazit nikam, leda do postele.

Odpoledne si tudíž užil každý po svém, první dvě skupiny si užily nádherné výhledy na masív Dachsteinu z vrcholu a předvrcholů Edelweis Kogel (2030 m), třetí skupina si užila náš krásný winterraum.

Večer jsme si všichni užívali kytaru, zpěv, medvěďáky a Pokyša svůj grog, ze kterého byla trošku grogy.

V sobotu se bohužel pokazilo počasí, přesto jsme vstali a v bílé mlze vyrazili v plném počtu směr Bleikogel (2411 m). Další 3 hodiny mi nešel z mysli film Gorily v mlze.

Nakonec při  traverzu sněhového svahu, kdy nebylo vidět na krok, rozhodl prezident, že pokračovat v cestě je nebezpečné.

Při sestupu se mlha trochu zvedla, a protože se nikomu nechtělo na winterraum, trénovalo se brždění cepínem nebo se jen tak jezdilo po zadku z kopce.

Odpoledne se zpět na winterraumu vytvořila podskupina František, Vrbka a Jana, kterým se válení ve sněhu tak líbilo, že si to šli ještě zopakovat.

Večer se muselo vše dopít a dozpívat. Šíma jako Líza s vědrem, co má díru, byl lepší než v originále Michal Tučný. Vypadá to, že kytara v Alpách se stane tradicí.

Taky se musely stlačit všechny prázdné konzervy a plechovky, na což tam byl naštěstí stroj. Tahle činnost se nejvíce zalíbila prezidentovi.

Nedělní sestup na parkoviště Abtenau byl ještě v mlze, ale s příchodem k autu vysvitlo jako naschvál sluníčko. Některé to namotivovalo ke koupeli v horské bystřině, jiné jentak ke slunění.

Pak jsme bohužel museli sednout do auta a opustit další krásný kout Alp. Snad se sem ještě vrátíme, padly i návrhy na skialpinistický výlet. Tennergebirge na viděnou!