Lezení ve stínu Hochkönigu, červen 2012

Jelikož již máme s Bosákem horský absťák a podmínky vypadají přijatelně, přidáváme se k Jihočechům a vyrážíme na víkendovku za rakouským vápnem.

Domluva je rychlá, stejně jako celá akce. Ve středu se domlouváme, že vyrazíme, v pátek večer zabalit, v 23 odjezd z HK, o půl jedný vyzvednutí Bosáka v Pelhřimově a po páté již pozorujeme Hochkönig ze serpentin vedoucích k parkovišti. Posnídáme, přebalíme věci a hurá do kopců. Je nádherně, tak není nač čekat, spát budeme večer.  Na sněhovém žlabu si lehce připálíme lýka, která budeme další dva dny dopékat. Zhruba po devátý nastupujeme do cesty  Coup Amarena 6, 300m na Eiskarplotnu.  Lezba začíná tradičním hledáním nástupu a hned první ostrou délkou s delšími odlezy. No jestli to bude tak pokračovat i dál, můžeme si jít lehnout. Naštěstí to dál jde celkem v pohodě. Těžší délky s hezkým lezením střídají botanické vložky. Na mě vychází to hezké lezení, takže jsem spokojen. Ve třetí délce slyšíme ze spodu povzbuzování, dorazili Kleboň s Dejvem. Navíc za námi vyrážejí nějací místňáci a ve stěně je tak celkem rušno. Dolézáme cestu, a protože máme čas (i když nemáme hodinky), chceme dát ještě vedlejší cestu. Bohužel nemáme boty, tak místo desetiminutového sestupu cestu pracně slaňujeme‚ (botanické pasáže slézáme) což nás dost zdrží.

První dvě délky cesty Berta Peter Paul, 7- dává Bosák, aby si trošku zalezl, cesta je však vyrovnanější, tak si parádně zalezeme oba. Jen na štandech trochu pospáváme. Poslední délka je nejvypečenější, Bosák to dává s jedním malým pádem, já A0. Dolů už sestupujeme a po sněhu v podstatě sjíždíme na botách. Tak by měly vypadat všechny sestupy, říkají moje kolena…

Ke stanům Jihočechů dorážíme kolem sedmý. Dáváme polévku, pivko a griotku a nějaké moudré řeči. V  deset konečně uleháme, krásně pod širák, neboť nám nikdo nevynesl stan. Ráno si užíváme nádherné svítání, poté ještě usínáme a probíráme se až kolem osmý, slunce je schované, tak nás nemělo co vytáhnout ze spacáku, i když jsme se poslední dvě hodinky jen zbůhdarma převalovali. Dáváme snídani a dohadujeme se, kam půjdeme. Nakonec vítězí  Genußkönig, 6+, 330m nebo Cinderella, podle toho co najdeme. Kluci vycházejí dřív, ale ačkoli to již oba lezli, cestu nenacházejí, zatímco my s Bosákem jakousi kupodivu hned. V první délce zjišťujeme, že lezeme Genußköniga, z čehož máme radost, protože toho jsme původně chtěli. Je to nádherné, vyrovnané lezení ve žlábcích a plotnách, ne moc těžké, tak akorát na dolezení. Jen v předposlední délce trošku bloudíme, ale Dejv nás posílá do správného směru.  A to pod nástupem tvrdil, že si nikdy nic nepamatuje a cestu nelezl. Díky Dejve. Poslední délka ještě trošku prověří morál a pak již jen čtyři sláňa, sjezd žlabem, pobalení věcí, sestup k autu, vepřovka a nekonečné točení kolečkem do Pelhřimova, HK a někteří i dál. Doma jsem před jedenácktou, tedy přesně po 48 hodinách. A že jsme si je užili, že parťáku? Dík žes mě vytáhl!

Za JaBo Jagyč

Foto si můžete shlédnout v Kleboňovo galerii na http://klebon.ic.cz/