Lezení v Gosaukamu 11.-13.6.2010

Konečně nám s Bosákem vychází víkend, kdy není žádná svatba, ani jiná podobná akce a navíc vcelku dobrá předpověď počasí. Plánujeme tedy kam vyrazit za lezením. Tatry, nebo Alpy, lezení, nebo led? Volíme chalupu Hofpürglhütte 1705m v Gosaukamu a volíme dobře.

Vyjíždím přímo z Vulkánu, v Budějicích přehodíme věci do oktávky a ráno již stojíme na parkovišti.Trochu přebalíme výbavu a vyrážíme. Na chatě jsme za chvíli, ubytováváme se ve winterraumu za 4,5E, Jsou tam sice již asi čtyři batohy, ale večer a další dny, jsme tam sami. Zřejmě dobře vybraný termín.

Na lehko vyrážíme za lezením do sedla Steiglpass. Stoupání je úmorné, sněhu celkem dost, což v Bosákových teniskách není úplně ono. Já mám sice pohorky, ale taky to není nic moc. Když se dohrabeme do sedla, zjišťujeme, že jsme v jiném sedle. Zkoušíme se nějak probojovat na nástup k Bischofsmutze 2455m, ale nedaří se. Následuje tedy sestup, no spíš sjezd zpět do údolí a výstup na sedlo Eiskarsttel, a pak pod nástup. Převlékáme se do sedáků a nastupujeme do cesty, místy zajištěné skobami. Moc nám to jako trojka nepříjde, ale lezeme. Druhá délka však v půlce končí, hledáme, popolézáme, ale nic. No nic, den již pokročil, tak nezbývá, než se dát na ústup. Slaníme a při sestupu podél stěny nacházíme naší chtěnou cestu (Jahnweg 5). Vypadá jasně, lezitelně a pěkně. My tupci nalezli do cesty, která po vysypání vrcholové části stěny již neexistuje…..Ach jo. Sestup opět sjezd a pak pohodová pěšinka.

Na chatě véča a pár pivek. Majitel a prvovýstupce většiny místních cest nám půjčuje průvodce a doporučuje na zítra cestu Diran 7+, 200m na Niederes Grosswandeck.

Po snídani vycházíme po půl osmý, sedlo tentokrát nacházíme dobře, dál trochu bloudíme, ale naštěstí na vedlejší cestu Chrysanthemes razí gajdík s bábovkou, tak jdeme s nimi. Je vedro. Nástup opět sněhem. Nastupujeme někdy po desátý. Lezení skvostné, zajištěné, vyrovnané, skála pevná, nádhera. Bosák svoje délky dává s přehledem, já se trápím a nejtěžší délku za 7+ na prvním hákuju, stejně to byla dřina. Jirka to dává vcelku v pohodě. Po dolezení cítím nedostatek tekutin, tak rychle dolů. Cesta se dá proslaňovat. Zpátky u věcí jsme ve čtyři a za drobného mrholení. Balíme a vyrážíme zpět. Jakmile vysvitne slunce, je to opět peklo. Ze sedla je vidět, že počasí se co nevidět změní. Tak hurá dolů.

Jen co docházíme na chatu a zavřeme za sebou dveře, strhne se bouřka, jakou jsem dlouho nezažit, provazy vody padají vodorovně, vítr, spíš vichřice s poryvy, tma jak v noci, blesky…. Za hoďku je po bouřce i po dešti. Jdeme opět doplnit tekutiny. Sedíme se dvouma Helmutama a nevím co je to napadlo, kupují panáky, no spíš holiny, slivovice a jelikož to Bosák nepije, musím sám…..Konverzace byla zajímavá, my neumíme německy, oni neuměli anglicky….Ani slivovicové anestetikum nepřebylo pálení spálených lýtek…

Ráno hmla, tak zbývá skalkařina u chalupy, pospíme a lézt jdeme kolem devátý. Cesty jsou opět parádně zajištěné, ale docela těžké…Tak občas něco musíme oblézt…. Mlha se protrhává a tak si ještě připalujeme záda….Končíme nádhernou Nordwestrip 6a, 25m. Vše hezké jednou končí, tak i my musíme kolem třetí opustit tento vápencový ráj.

Následuje jen rychlý sestup do údolí, kde je nějaká místní slavnost s trumpetami, k autu, sjezd k dálnici, déšť u Bischofshofenu, stání u tunelů pod Salzburgem, rychlopřesun po dálnici, vypnutí bloudící navigace, která nás stále posílala ze známé cesty. V Budějkách rychlé přehození věcí, popojíždění v koloně před Prahou, stání v koloně v Praze a v 11 večer doma, v Rusku.

Tolik náš první letošní a doufáme, že ne poslední výlet za vápnem. Už se zase těším na další.

Lezbu v Gosaukamu rozhodně doporučuju, a doufám, že se sem ještě někdy vrátíme.