Lezení nad jezery

O víkendu se konečně protíná „volno“ moje a Bosáka s dobrou předpovědí počasí na horách…hurá… Tajenku, jestli vyrazit do hor nebo na vícedélky, nakonec řešíme na poslední chvíli ve prospěch vícedélek a je to dobrá volba.

V sobotu ráno se budíme kousek za Gmundenem pod Katzensteinem, jedním z prvních kopců Alp. Nespěcháme, posnídáme a razíme na nástup cesty Carpe Diem, 8-, 560m, (http://www.bergsteigen.com/klettern/oberoesterreich/oberoesterreichische-voralpen/carpe-diem). Výběr cesty je odvážný, protože jsme ješte nic tak dlouhého nelezli a už vůbec ne v této obtížnosti, ale z dobrých zdrojů máme info, že cesta je lezitelná. Vycházíme ne úplně brzo a nástup objevujeme po hodině bloudění pod stěnou. Vlastní lezení je specifické, místy travní délky, místy mokro až nelezitelno, místy šutrolom, ale povětšinou krásné lezení. Každopádně zajímavá cesta s krásnými výhledy na jezero Laudachsee, blízký Traunstein a rakouské roviny…….Cestu nakonec nedolézáme a končíme před posledními třemi délkami, protože nás tlačí čas a únava. Po chvíli hledání a pár dramatických mometech nalezáme turistickou cestu a po ní docházíme k vrcholovému kříži Katzensteinu (1349 m). Je nádherný večer. Sestup je dost nepříjemný, dlouhý a okořeněný tmou.
V 9 večer po 12 hodinách se vracíme k autu. Následuje gáblík, pivko a poloha ležmo pod hvězdami. Název cety jsme dnes naplnili dokonale…..
Ráno přejíždíme pod druhý cíl – cestu Seeblick, 7, 440m na Trisselwand (1755 m) (http://www.bergsteigen.com/sites/default/files/topos/seeblick_trisselwand_topo.jpg). Už jen samotný přejezd autem je úžasný. Centrum Gmundenu, cesta podél jezera, přes kopce, pohledy na ledovec na Dachsteinu, mlhy nad jezery a nádherná krajina doplněná krásnými vesnicemi…..hezký to tady maj. Nástup pod stěnu vede cestou v kleči a mokré trávě, ale ty výhledy na naši stěnu a Altausseer See jsou pohádkové. K vlastnímu začátku cesty je potřeba překonat dvě délky lámavé trojky. Na nástupu rychlé přezutí (Bosák ze sandálů), protože další dvojky nás před sebou hrnou jak rolba sníh. Nakonec máme štěstí a ostatní tři dvojky lezou cesty okolo a naši linku lezou jen dva češi, kteří mají náskok dvou hodin. Cesta vede v nádherných plotnách a oproti předchozímu dni si musíme zvyknout na poněkud delší odlezy  i hledání nýtů.Travních pasáží je minimum, a obtížnost je vícemémě stále stejná. Hlavně horní 4 délky nám dávají víc zabrat. Na top dolézáme po 7 hodinách lezení, unavení, ale štastní. Výhledy z vrcholu i celé stěny jako z pohádky. Sestup je přijemnější než v sobotu..ani nemusíme rozsvítit čelovku :-).

Následuje již jen véča a odjezd dom. Ve dvě v noci ulehám doma do postýlky…a to je konec jedné pohádky.

Díky Bosáku za úžasný víkend.

J