Lezecké víkendy 11.6. – Zbiroh a 17.-19.6. – Ostaš

Jelikož už letošní zima (snad) skutečně skončila, přestalo pršet a slunce začalo pálit, strávili jsme minulé dva víkendy ve skalách. Takže popořadě.

Jelikož už letošní zima (snad) skutečně skončila, přestalo pršet a slunce začalo pálit, strávili jsme minulé dva víkendy ve skalách. Takže popořadě.

Jak již bylo dohodnuto ve Vulkánu, vyrazili jsme v neděli 11.6. na Zbiroh, a byla to dobrá volba. Krásné skály, nádherné počasí a skvělé výhledy. Navíc klid, protože se tam kromě nás pohybovala pouze skupinka 4 lezců, jinak nikdo. Jak to asi v tak krásný den po dvoutýdenních deštích muselo vypadat na sousedních Suškách si asi dovedete představit…

Vyjeli jsme v avizované sestavě, tedy Já, Jerry, Míla, Petr a Michal, Odpoledne se k nám přidali sewerák Martin a Verča.

Dopoledne jsme polezli věže v okolo Vyšehradu. Nejhezčí cesty byly asi Severní Sokolík na Sebastiana a Vnitřním Komín na Vyšehrad, odkud je krásný výhled na Malou skálu, Jizeru, Ještěd a vůbec.

Poté jsme se přesunuli na Dobráka, na kterého jsme dali Normálku, kterou po chvííííli bránění se dala i Míla, pro kterou to byla skalní premiéra. Ona tvrdila, že i derniéra, tak uvidíme.

Krásný den jsme zakončili hezkou cestou za V na Hradního Rytíře a hezky náročnou cestou za II na Kunhutu. Zde nás čekaly opět nádherné výhledy do večerní krajiny Českého Ráje.

Jenom víc takových dnů..

Je dobré upozornit na poněkud zvláštní ohodnocení cest, protože již některé II byly poměrně náročné, a ukázalo se že i ze dvojky je někdy vhodné utéct.

Tento víkend jsme strávili na Ostaši, a co bych to zakrýval, měli jsme se jako v ráji.

V sobotu odpoledne dorazili Parťák s Martinou, Honza, Jerry a Míla. Hned si prý krásně zalezli v Horním Labyrintu a někteří dokázali i zakufrovat (nesluší se jmenovat, ale Parťák nakonec správnou cestu (( do restaurace)) našel).

Večer jsme dorazili Já, Pepin a krvelačná saň Bodynek. Oba plní dojmů z nevydařeného (a to jsem to možná s tou slušností přehnal) výkonu naší repre v zápas s Ghanou. Večer jsme pěkně poklábosili u lahodného náchodského moku, a již se těšili na neděli.

Po noci pod širákem jsme se přesunuli do Dolního Labyrintu ke Kočičímu Hradu. Rozbalili vercajk a šli na to. Lezli jsme povětšinou trojkový a čtyřkový cesty, např: Večerní – Němečkova, Svatodušní – Cesta Nervů, Žebračka – Hranou, Budík – Zadem ( krásná a dlouhá), Pavouk – Zvonivý kout, Svatodušní – Opilecký Hnus VI (vřele nedoporučuji, ale zase to byl asi prvovýstup v tomto tisíciletí), a další. V průběhu odpoledne se k nám přidali opět přidali sewerák Martin a Verča.

K večeru zbytek výpravy odjel spokojeně domů, avšak my s Pepinem jsme zůstali, a po výborném jídle a pití jsme šli v noci opět zabivakovat, tentokrát přímo nad skály, abychom se ráno nezdržovali přesunem.

Po probuzení (to slunce mělo hroznou sílu, ale my ve spacáku hrdině vydrželi až do půl osmý), lehké snídani jsme již v osm byli po skálou. Dali jsme hezké trojky na Vyhlídku a Slůj Českých Bratří. Opět ty nádherné výhledy. Škoda jen, že nikdo z nás tentokrát neměl foťák (protože ho vždycky nosí ten druhej), abychom se mohli podělit. Poté již jen útěk, polévka, domů a ve dvě hodiny již v práci.

Co říci závěrem. Máme za sebou dva nádherné víkendy a již se těšíme na další. Tentokrát již v pátek na Příhrazy. Očekávána jsou samá esa ve svém oboru.

PS. Průvodce na Ostaš: http://www.ostas.wz.cz/