Letní lezení v Tatrách po jedenácti letech, 9.-11.9.09

Sedím si takhle v　kanceláři a dívám se na kalendář Tatry 2009. V　září na mě shlíží monumentální Kolový štít čnící nad okolím a Brnčálkou (Chata pri Zelenom plese) a hlavní cíl lezeckého výletu je dán: stanout na jeho vrcholu! Tak takovýto plán jsem měl přesně od prvního září, kdy jsem zamával srpnovému Gerlachu. A on se mi kupodivu splnil…

 

 

V　první řadě musím poděkovat Vláďovi Čurdovi, mému trutnovskému bratru sokolovi ze cvičení, které úspěšně vede, že se na ten výlet přihlásil. Bez něj bych opět nikam nejel a zase tak trošku záviděl všem lezcům chorvaťákům jejich pěkné polezení. J Letos jsem tedy nemusel a odjel si zalézt do vysněných letních Tater. Tentokrát trošku s　pozměněnou taktikou. Pěkně jsem se vyspali a vyrazili až ráno ve čtyři.

 

V 10,30 hod. parkujeme u hotelu Hutník na kraji Tatranské Lomnice a v 11,40 hod. již sedíme v　kabince lanovky na Skalnaté pleso (1751m), když v　ústech doznívá chuť horce z　tradičního rituálu zaříkávání zlých duchů. Proč lanovkou? Předně kvůli pohodlí a taky jsem chtěl hned první den ukázat Vláďovi co nejvíc z　těchto nádherných hor, neboť ze slovenské strany tam byl poprvé. Počasí celkem přálo a tak bylo na co se dívat.

 

Při traverzování Lomnického štítu směrem k　Sedlu pod Svišťovkou (2023m) jsem vzpomínal na leden 2007 a noční, lehce dramatický pochod téměř stejnou cestou. Bohužel, Parťákovu mačku jsem nenašel…

 

 

 

 

V　sedle odkládáme batohy a stoupáme těch pár metrů na Velkou Svišťovku (2038m), kde se necháváme vyfotit.

 

 

 

 

Poté se kocháme Belianskými Tatrami a hlavně závěrečným hlavním hřebenem Vysokých Tater s　Jahňacím a Kolovým štítem. Už jen dostat se do Malé Zmrzlé doliny (dále jen MZD) pod ním nám připadalo “zajímavé”. I to se splnilo!

 

 

Sestup k　Brnčálce (1551m) prověřil kolena a svaly brzdiče.

 

 

 

 

 

 

Vydrželo obojí a s　chutí ochutnáváme nosičský čaj, Vláďa opět poprvé.

 

 

 

 

 

Osud si i malinko pohrál s　tím, že okno pokoje míří přímo směrem k　našemu cíli a my si poprvé z　blízka vychutnáváme práh doliny, kam se musíme cestou ke Kolovému štítu dostat. Pravda, popis výstupu jsem četl několikrát již doma, ale skutečnost je vždy “zajímavější”. Starý dobrý jmenovec František Kroutil to popsal přesně: prahová dolinka je z　nejtíže dostupných dolin v Tatrách! Večeře, pivečko, ještě výběr jedné ze dvou možností, jak se dostat bezpečně a rychle do MZD a pak již jen zasloužený spánek.

 

Budíček v 6,30 hod., focení krásného svítání, snídaně, balení všeho možného lezeckého, takže batohy jsou lehčí jen o sandále, kartáček na zuby a pyžamo J a v 8,15 hod. vyrážíme k　rokli vedoucí na Jastrabiu vežu. Zdála se nám tato varianta dle popisu lepší, než druhá, ke které se ještě rád dostanu! Jó, tatranské rokle…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Prostě žlab, v　tomto případě dvojkový. Při hledání traverzu doleva někde v　půlce rokle “házím” na Vláďovu nohu balvan a během chvíle si připadám jako na zabíjačce. Okamžité ošetření, náplasti, obvazy a Vláďova vnitřní vyrovnanost nám dovoluje lézt dál. Já bych se složil… J Jedním lanem odjištěný traverz na úpně jiné plotny než bylo v popise a jimi následný nezajištěný sestup na kraj doliny (cca 1750 m) nás trošku zdržel.

 

Odměnou je pohled na stěnu Kolového štítu (2418m) i s　čitelnou, námi vybranou výstupovkou v　pravé části.

 

 

 

 

 

U nástupu Vláďa odpočívá a já se definitivně vážu na dvě ”půlky”, věším na sebe co se dá, zapínáme vysílačky a ve 12,10 hod. začíná samotný výstup. Budu stručný: nádherná cesta!!!!

 

 

 

První dvě délky vyvádím já, třetí pak nadšeně Vláďa.

 

 

 

 

 

 

Následoval průstup travnatou pasáží, traverz suťoviskem, poté téměř stometrový podvrcholový žlab, kratší boční hřeben a pak jen vrcholová pasáž a …

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nevím co bylo dřív, jestli vrchol nebo slzičky štěstí, ale měli jsme je oba. Kolový štít! Můj návrat po jedenácti letech, když tenkrát jsem lezl nádhernou cestu na Čierny štít, jenž je s　Kolovým propojený moc hezkým hřebenem. Vláďův první výstup v　Tatrách pak dodal vrcholové atmosféře vše potřebné.

 

 

 

Od 14,20 do 14,40 hod. fotíme sebe a okolí, kocháme se, pojídáme sladkosti, popíjíme čaj. Počasí přeje, je bezvětří a jasně.

 

 

 

 

Poslední rozhlédnutí a následuje sestup chodeckým terénem.

 

 

 

 

 

 

 

 

Práh doliny se rozhodujeme projít druhou cestou vedoucí pod východním srázem hřbetu Čierneho štítu směrem k　Velké Zmrzlé dolině, popisovanou jako dosti spletitou. Proto jsme si ji pro výstup nevybrali…

 

Jenže Frantík to psal v　roce 1977 a nás čekala lany a řetězy zajištěná pohodová cesta! J

 

 

 

 

 

Pak již jen známý sestup opět místy řetězy zajištěnou cestou k　Zelenému plesu a v 17,00 hod. se štastni necháváme fotit před Brnčálkou.

 

 

 

 

Následovalo odborné ošetření rány sympatickým doktorem, pivo a vydatná večeře. Společnost nám po ní dělá sympatická mladá lezecká dvojice z　Frýdku-Místku, Jiří a Alice. Strávili s　námi noc na pokoji, takže jsme o sobě nakonec věděli víc než dost. Rád bych je ještě někdy potkal. Opravdu fajn lidičky. Dlouho do noci si u Zlatého bažanta vyprávíme, jak co kdo lezl a plánujeme společně cesty na další den.

 

 

Jenže v　pátek nás vítá oblačnost a cestou k　Žeruchovým vežím a Kozímu štítu i déšť. U Bieleho plesa se v　klidu a v pohodě rozhodujeme pro odjezd domů.

 

 

 

 

 

Ještě foto v　přístřešku s　našimi pravidelnými a skvělými společnicemi u jídelního stolu, návrat na chatu, sbalení a zaplacení, rozloučení a odchod k　autu.

 

 

 

 

 

Cestou se potkáváme překvapivě s　Ťéšou a Evou, přičemž si ještě hezky popovídáme a u Šemíka, ve 13,30 hod., si naposledy fotíme ta krásná panoramata:

 

 

 

 

 

Lomnický a Kežmarský štít, Sedlo pod Svišťovkou a Velkou Svišťovku.

 

 

 

 

 

 

Toť vše. Těším se zase za rok. A věřím, že nejen já.

 

František alias Prezident-FKDP