Kreuzeckgruppe, 16.-20.11.2005

Tak teď a tady by měla být taková ta úvodní věta ale co napsat a neopakovat se? Bylo nám skvěle. Zažili jsme slunečno i sněžení, bezvětří i větrno, čitelnou a značenou cestu i bloudění. A to vše pouhé čtyři týdny po výletu do nedalekých Taur (viz foto). Co víc?

Takže byl to zajímavý začátek. Kvůli počasí jsme málem neodjeli ale díky soudržnosti všech a pomoci druhých, jsme odjeli na jih, k italským hranicím, mezi Lienz a Spittal (Spitall?), kde mělo být pěkně. Vlastně se trasa plánovala nad moravským vrabcem v motorestu před hranicemi. Diskuse nad mapou, skvělou mapou (za to patří velký dík Evě, bez ní bychom asi neodjeli) byla vášnivá ale dohodli jsme se. V cíli nás svítání někde nad Slovinskem ujistilo o tom, že by tam mohlo být opravdu pěkně. Ještě jsme si polepšili přiblížením autem o 4,5 km a vyrazili jsme. Kde jsme byli a kam jsme šli? V oblasti Kreuzeckguppe s nejvyšším vrcholem Polinik 2784 m a dále vrcholy Kreuzeck 2701 m a Hochkreuz 2709 m. To byl i náš smělý plán. A první den jsme šli na chatu Feldnerhutte 2182 m přes sedlo Kaltseetorl 2481 m, odkud je úvodní foto s vrcholem Polinik a v pozadí s … Hochalmspitze!! A kdo: já, Honza, Lenka, Jarmila a Faust. První tři na chatu došli, Jarmila s Faustem si udělali nechtěně svůj vlastní plán. Alespoň první den. Bylo pěkně, krásné výhledy, příjemný západ slunce. Winterraum pro šest, pohodlný, s kamny a plynovým vařičem. Jak krásně se v takovém prostředí učil mariáš vám řekne jen Lenka. Ráno vyrážíme na Klein Hochkreuz 2565 m a Hochkreuz, hlavní vrchol. Z prvního vrcholu fotku máme, z druhého ne. Ze severu se začalo kazit počasí a tak se vracíme. V jižním sedle pod Kreuzeckem se zastavujeme, a sledujeme, že k vrcholu někdo stoupá. Že by Faust s Jarmilou? A taky jo. Tak za nimi nalehko vyrážíme a u kříže dochází k nečekanému setkání. Společné užívání „lecitinu“ a vyprávění o tom, kam vlastně první den šli, jak se vrátili a spali v medvědí boudě vyplnilo další příjemný večer na „chatě“. Ráno dochází opět k rozloučení. My jdeme dál, v plánu je přechod Kreuzecku a výstup na vzdálený Polinik, J+F se vrací k „medvědům“ stejnou cestou, jakou přišli den předtím a my první den. Zima ale byla i zde už v „plném proudu“ a tak přes vrchol scházíme v mačkách do dalšího nepoznaného sedla, kde se rozhodujeme, že i my půjdeme k „medvědům“, počkáme na J+F a pokusíme se dohodnout na odjezdu domů. Tak se i stalo a večer odjíždíme. Vlastně jsme jen přišli o jednu noc, ráno bychom i tak jeli domů.

No ve zkratce je to vše. Byla to taková pěkná tečka za tím naším případem, vlastně za letošními alpskými výlety. A ukázalo se, že špatná předpověď ještě neznamená sedět za pecí. Díky těm, kteří to pochopili.

FKDP