Je po Vulkánu (9.1.) a …

Leden, zimní měsíc, jenž byl letos dalek všemu, čím si získal svůj název, končí, a tak nastává čas na malé ohlédnutí, co že se to všechno v tom doposud nešťastném způsobu zimy přihodilo. Ke všemu mi pak stanice Rádio Junior k prvním řádkům zahrálo Nohavicův song: “Za komunistů se špatně nežilo, v létě bylo horko, v zimě sněžilo, zjara ledy tály, byly povodně, to jste milé děti přišly o hodně !!!”

Ač bych měl psát již jen o dnech letošních, rád bych se ještě vrátil k jedné velké loňské myšlence, následné realizaci a výsledku až v těchto dnech:

Parťákova ledová stěna, 21.12.2013-31.1.2014, nám do uší zněla zpočátku jako utopie, ale po dlouhých přípravách, několika hodinách dřiny a konečných úprav, a po mnoha hodinách polévání, se výsledek dostavil! Kéž by jeho nadšení pro cokoliv bláznivého bylo nakažlivé!!!

Jerryho návrat domů, 6.1., byl pak první letošní oddílovou záležitostí, která dle mého stojí za připomenutí. Zpráva z 28.10. (odjezd do neznáma), a poté z 20.12. (nalezení těla, jeho následný přesun a identifikace), zasáhla mnoho z nás. Hodně se napsalo, napovídalo, navymýšlelo … Jerry dosáhl svého a nám nezbývá, než to přijmout.

V tomto duchu se nesla cesta pro jeho ostatky: panoramata Tater, vyprávění člena horské služby na základně ve Žiaru, prohlížení fotek a videí tamtéž, popis místa skonu (31.10. v odpoledních hodinách) prý s jedním z nejkrásnějších výhledů na Tatry, které poznali, přivítání v Pardubicích ve večerních hodinách.

Termín rozloučení s Jerrym je dán (22.3., viz Plán akcí) a věřím, že bude stejné, jak jsme jej znali: maximálně plné života!!!

Nechť se tedy na něj vzpomíná se stejným úsměvem jako 6.1. večer ve Vulkánu. V místech, kde jsme společně zahajovali více než desetiletou tradici pravidelných setkání.

A je tu pravidelný Vulkán, 9.1., hojně obsazen a podle toho i popsán. Poprvé letos otevírám oddílový deník za účelem přenést na stránky veřejně sdělitelné a nastínit tak ctěným čtenářům a čtenářkám, že je tam stále stejně příjemně:

 

• s každým příchozím dochází k tradičnímu novoročnímu vítání a hned se každý dělí o zážitky z dní svátečních.

 

 

• tak třeba Parťák řešil již zmiňovanou stěnu na led, opět se řešila neužitečnost Facebooku, Jarmila vyprávěla o vánoční Itálii a Čejpik přinesl opravené vysílačky.

 

 

• Kancléř se vytasil s úžasně zpracovaným přehledem všech svých výprav do hor z let 1993 – 2013! A Parťák opět vymýšlí, jak to získat od všech a také jak to zpracovat na stránky.

 

 

• Luděk po telefonu hlásí převzetí triček a my plánujeme, kdy se rozdají. Navrhuji únorový Vulkán a následné Martínkovice. Ještě o tom pošlu email.

 

 

• Kancléř, Marcel a Karel “lezou” na Grossglockner a Parťák s Martinem na Kobylu.

 

 

• Martin poté přebírá nade mnou vyhranou sázku (0,5 l Bechera) a v půl deváté se o ní dělí se všemi přítomnými.

 

 

• Janě je potvrzeno, že měla jako jediná v loňském roce 100% vulkánovou účast a mně je potvrzen tzv. Obří double, tedy že mám v květnu i prosinci nejvíce čárek … Kancléř následně navrhuje ocenění “Prase v šatech”! Prý převzato od Pepy Tejkla, jenž soutěž o toto ocenění vyhlašoval pravidelně.

 

 

• následným vyprávěním zjišťujeme raritu oddílu: Karel zaplatil sud a neměl ani šnyt. Když pak byl sud zadarmo, dělal si čárky! Karel to nakonec komentuje slovy, že se slušností nikam nedojdeš: čím větší dobrák tím větší blbec!

 

Ve 22:03 začíná převaha ženského pohlaví nad mužským a podle toho vypadají další zápisky: nepublikovatelné! A myslím to upřímně!!!

Naštěstí je poslední zápis ve 23:05 a kdo kde pokračoval se snad dozvíme již brzy – v únorovém Vulkánu. Já osobně měl namířeno domů, ale osud tomu asi chtěl, abych šel ze zastávky výjimečně okolo hřiště …

Alpy, 18.-19.1., aneb narychlo dohodnuté lyžování, z kterého se nakonec stalo zcela oddílové, tu připomínám právě z důvodu vstupu dalších nových členů do oddílu. Lidé jsou to dobří, prověření a jsem za ně rád: Václav Zůna a Lucie a Tomáš Petrů. Tímto jsme se rozšířili od Aše až k Frýdku Místku! Jako vrchní “dohazovače” pak musím ocenit především Běláky.

Kdyby si pak přeci jen někdo říkal, že to sem úplně nepatří, tak tu mám ještě jeden argument: při posledním sjezdu jsem se konečně rozhodnul naplánovat výpravu na to úžasné protější pohoří – Wilder Kaiser (Divoký císař). V květnu, viz Plán akcí!!! A že jsem se na to úchvatné pohoří díval poněkolikáté už od roku 2005!

Noc tuleních pásů, 25.1., tu zmiňuji snad ze stejného důvodu: po mnoha letech jsem se rozhodl se přihlásit. Do kategorie MUŽI-OPEN (http://noctulenichpasu.cz/). Ze závodu masochistů, jak jej nazval Lukáš Mach, můj osobní trenér v posledním měsíci, jsem měl dlouho respekt, ale co tě nezabije, to tě … Jemu děkuji nejen za výsledek díky zapůjčenému vybavení a radám, ale i za krásné záběry na startu. A vlastně i Lence K.