Je po Vulkánu (14.3.), Trutnově – lezení na Nivách (18.2.), Setkání v Martínkovicích (23.-25.2.) a dalších únorových aktivitách

„Tento způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastným.“ Co nenadělila paní Zima v lednu, schovala si zřejmě na další sezónu a nechala nám tu předčasný nástup jara. Přesto byl únor příjemným obdobím s mnohými, na tento měsíc běžnými aktivitami.

Trutnov – lezecká stěna Nivy – lezení pro oddíl 17.-18.2., druhý pokus setkání lezců v pěkném prostředí, které určitě nebylo poslední, neb zájem byl opět veliký. A to již o sobotní podvečerní poznávání trutnovských občerstvoven a též o následné posezení na chatě Sněženka. Do půl třetí…

Nedělní lezení bylo příjemné, přínosné, pro některé i jako poznávání nového prostředí. Mimochodem, nedávno jsem se dozvěděl, že se uvažuje o rozšíření stěny přistavením dalšího bloku. Nu, nechť se přání přetaví ve skutečnost.

Setkání v Martínkovicích, 23.-25.2., ač jen sobotní, navázalo na původní myšlenku těchto víkendů, tedy setkat se a promítnout si nějaký ten nevšední zážitek.

Po vlastní ose vyrazily v sobotu dvě skupiny.

Vlaky a pěšky Jarmila, Vrbka a třetina Sacího komanda (SK) Šíma.

(Příspěvek Vrbky.) V sobotu ráno vyrážíme s Jarmilkou vlakem směr Česká Metuje a odtud přes Ostaš do Martínkovic. Šíma vyráží o hodinu déle. Na Ostaši dáváme přestávku na čaj a svařák, aby měl Šíma šanci nás na loukách za Ostaší dojít. Pak již jdeme společně krásnou předjarní přírodou. Do Martínkovic dorazíme kolem půl páté. Krásný to čas, abychom si v klidu odpočinuli na večerní promítání.

Pozn. pod čarou: před jeho začátkem ale ještě se Šímou zachraňujeme bloudícího Prezidenta s Hombrém.

(Pokračuji já.) Po mém ranním skialpování a popoledním lezení vyjíždí vlakem a minibusem zbytek SK, Hombré a já.

Cesta okolím Adršpachu a Teplic, a dále podél Javořích hor, byla pohodová, pivně-meruňkovicová. I na podzim objevený bar na nádraží v Broumově fungoval, příjemné zkrácení čekání na překonání poslední části cesty.

Večer u hostitele Cyra, v tradiční atmosféře tragikomedie a melodrama, se vyvedl. Společnost báječná, promítání putování po Thajsku vesele komentované, promítajícím i sledujícími, a takto jsme vydrželi přes půlnoc.

Ráno bylo stejný, nesváteční, na tvářích počasí, proměnlivý… Nu a v této přátelské atmosféře se rozhodl vstoupit podruhé do našich řad Fanda od Nadi, jenž vlastně ani nevěděl, proč vlastně vystoupil. Ale jelikož dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, musel se popasovat s poplatkem za administrativní zátěž navíc. O půl jedenácté se loučíme a vyrážíme pěšky do Broumova přes Otovice a podél Stěnavy. Všichni jsme šli tudy poprvé a mile nás tato trasa překvapila.

V Broumově výborný oběd, společně vlakem do Teplic a odsud ve dvojicích Vrbka s Jamilou do HK a já se Šímou do Trutnova. Nu, Cyre, tak zase na podzim. Těším(e) se!!!

Příspěvek Jagyče: únor u mě byl ve znamení biatlonu, jarňáků a pomalého nabíraní síly do LHK… tzn. trocha běžek, trocha stěny, párkrát cihly. Nic zaznamenáníhodného. Snad jen fotky Pepíka na sněhu, sněhu dost.

Vulkán, 14.3., mohl být pokračováním „oblíbeného“ hudebního televizního pořadu Sejdeme se na Vlachovce: přední sál byl plný Sokolíků 60+, k tomu 3 kytary a starý songy, které jsem zapomněl hrát.

V salónku jsme naštěstí sami, ale musíme přidat na hlase, abychom se slyšeli. Začínáme horkou novinkou, 10. pilíř triček s novým logem a hlavně ta výroční. Přijato kladně, těšíme se do Obřáku, až se předvedou. (https://www.hostezery.cz/oddilova-tricka/).

Povídáme si o neštěstí skialpinistů v Alpách, kdy jsme na tomto místě byli v červenci 2018. Smutné. A vzpomínáme na naše zkušenosti s náhlou změnou počasí. Na internetu sledujeme evropské fotbalové soutěže, obdivujeme závodní skialpinistické vybavení. Čejpik přišel s Holečkovým, resp. krnapáckým či Peckým novým způsobem ježdění auty do Obřáku. Nu, bude to zajímavé. Postupně přichází další, až je nás 10, vč. na otočku stavující se Danči. Je veselo, příjemná atmosféra.