Je po Vulkánu (12.9.), Branžeži (22.-25.8.) a dalších srpnových radostech

Úvod tohoto článku si vypůjčím z článku ze Stěžeráčku, avšak pozměním jej k potřebám zde vhodným: v měsíci hojném na návštěvy hor zemí všelijakých, např. Pobaltí, Rakouska, Slovenska, Francie a Švýcarska, užili jsme si radostí i v místech, které nejen lezcům v plné své kráse Čechie nabízí, jak by srdce Evropy básník nazval.

Začněmež tedy akcí v místě k výše uvedenému nejpříhodnějším, Branžeží v Českém ráji.

Branžež, 22.-25.8., se nově oděna uskutečnila již potřetí a byla příjemná. Ač na osazenstvo na první pohled skoupá, na zážitky bohatá. O to více se účastníci vzájemně sobě věnovati mohli a o zážitky báječné se obohatili. Fotografie více napoví, nebo vše povědí. V souborech dnům čtvrtek – neděle náležícím.

Děkuji v první řadě Hombrému, v druhé řadě Šímovi, v dalších řadách pak tetě Rutině, dceři Danče s dětmi/vnoučaty a dcérce Zuzce, Vrbce a v neposlední řadě děvčatům v poslední řadě, Zuzce, Týně a Irče z Nymburka. Těším se zase za rok, kdy by se po delší době neměl krýt termín Branžeže s MHFF.

Předání poháru vítězům Jerryho podání, 26.8., je tradiční ceremoniál, kdy je podstavec doplněn o cedulku s vítězi odbíjené a též hráče s nejlepším Jerryho podáním neboli blbem turnaje. Atmosféra tradičně skvělá, pohár to přežil a na další rok se tkví na svém místě, kdykoliv k nahlédnutí.

Vulkán, 12.9., mezinárodní, česko-chorvatský, byl více obsazen a hlasitěji se projevoval u Jadranu, ale věřím, že i na adrese Chelčického 280/26 byla atmosféra stejně veselá.

Musím přiznat, že je to druhý měsíc za sebou, kdy jsem neochutnal ten báječný bramborák a MOC se těším na setkání říjnové, kdy určitě přijdu bez jídelní krabičky a klíčku od auta.

Pokračují vocapové příspěvky.

Kde domov můj a příjemné překvapení, kdo že to tam soutěží. Bohužel, odpověď za 10 bodů, Svědek umírajícího času, stála Zdendu finále. Jinak na 1*!

Pobaltí a nejvyšší pěšky dosažitelné body (Finsko, Estonsko, Lotyšsko a Litva). V hlavní roli opět Vašek s Ondrou.

HIS. Přispěli: Domča, Alby, Rosťa, Marťa, Kačka, Honza, Vilda a já.

Lezení, kde se dalo. Přispěli: Jagyč, Bosák a Peky.

Hory, kde se dalo. Přispěli: Pavla, Rosťa, Alby, Ady a Karel.

MHFF. Nepřispěl nikdo, ale vím o spoustě lidí, kteří tam byli a užili si jej. Jejich zážitky, setkání taková i maková a další postřehy, jsem měl možnost od mnohých vyslechnout, proto alespoň takto tuto akci připomínám.