Je po Vulkánu (11.1.), zahájení Plážovky pod střechou (5.12.) a dalších adventních a povánočních aktivitách

Poslední měsíc roku podle gregoriánského kalendáře je za námi a vlčenec, jak byl prosinec nazýván Čechy na počátku novověku, přinesl kromě již popsaného Posledního slanění především individuální zážitky. Tento příspěvek tedy bude především o fotkách ze soukromých alb.

Přeci jen ale něco nového v Plánu akcí přibylo: Plážovka pod střechou, od 5.12., kdy se Čejpik nechtěl smířit s ukončením Plážovky pod širým nebem na stěžerských kurtech a zajistil na každé úterý tělocvičnu ve Svobodných Dvorech. Patří mu za to poděkování a kdo by měl o veselou odbíjenou zájem, hlaste se v komentářích, nebo požádejte o přidání do vocapové skupiny „Volejbalový magoři“.

Vulkán, 11.1., první letošní, byl příjemný. A co se píše v deníku vonícím novotou s ještě nepopsaným listem a pěkně pomalovaném? (Mimochodem, o grafickou úpravu se již tradičně postarala Ady a též ji patří poděkování.) Tak především již před šestou seděli v salónku čtyři, což se snad ještě nestalo. Tedy čtyři z našeho oddílu. Jdeme do tradičních jídel se stále stejnou kvalitou, Janka nadhazuje chuť jít na Sportovní ples ve Stěžerách a jsem zvědav, zda se ujme organizace, hodnotíme zimní sezónu, zatím nic moc se sněhem, Černá hora je odpoledne horou ledovou, což, pravda, na druhou stranu přináší nevídaný adrenalin, Šíma je vysoutěžený (???), tudíž unavený a následuje diskuse o tom, kdo co potřebuje k usnutí: televizi, rádio, knihu… O partnerovi ani slovo. Volá Lenka, že Čejpik jede vrátit omylem vyměněné lyže na Ještěd, tudíž nedorazí a u lezců na stěně v HK, kteří nedorazili, nechápu myšlenkový pochod, proč psali, že nemohou do Černožic, neb je Vulkán. Ve 20:00 nás čeká milé překvapení v podobě příchodu Moniky a díky ní jsme hovorem zpět na horách. Ještě spolu u baru stvrzujeme Popradské pleso jako místo pobytu výletu do Tater (čas nahlášení jsem posunul do 21.1., místo stále je, ač i tak je nás přehršle), poté dojde na povídání si o kolonizaci Pece, Jánek a jak to nejlépe dělat a po deváté se pomalu rozcházíme.

Co dodat, přátelé? Byl to fajn večer s dobrými lidmi a já tam chodím rád.

Nové přírůstky do oddílu: Lída s Bohunkou vstoupily na stěně ve St. Hradišti a Vašek junior v Obřáku. Vítejte v této báječné společnosti skvělých lidí!

Pokračují pravidelné vocapové příspěvky.

Bělácko – Zůnský Obřák, 27.-30.12., je již jejich tradiční akcičkou a já byl opět poctěn pozváním, kterému se alespoň na jeden den a noc nedá odolat. Ráno 29. jsem si je probudil, nakrmil, napojil a (až) o půl dvanácté jsme vyrazili do Obřího sedla s plánem sjet si volňásek do Polska.

Cesta byla příjemná, u Trkače si s nástrahou v podobě úzkého mostku poradil každý po svém.

V Obřím sedle neskutečně fučelo, ze Slezského domu se nám nechtělo.

V 13:30 se dělíme na skupinu vracející se přes Luční a Výrovku (Vašek a spol.) a skupinu vracející se sjezdem do Karpače, výstupem zpět a stejnou cestou zpět do Obřáku. Především kvůli mému otočenému kolenu, vichru a blížící se tmě. Do Boudy pod Sněžkou jsme došli v pravý čas.

Nu a večer byl opět veselo, dorazil i Hombré. Hodovalo se a popíjelo, povídalo se až hanba. Do rána se mi kolínko nějak sebralo a po loučení se všemi si radši najímám nosiče lyží.