Je po Vulkánu (10.7.), Rabštejně (1.-3.8.), Vulkánu (14.8.), čundru po Českém ráji (26.-29.8.) a Branžeži (29.-31.8.)

Dost snění a hledění z okna na usínající Kunětickou horu a hory Železné. Vrhám se na deník a svůj diář, abych se pokusil popsat v podstatě celé léto, oddílové léto. Neb soukromých, nádherných a nezapomenutelných, hlavně pak i neplánovaných akcí, má za sebou jistě každý mnoho.

Vulkán (10.7.) byl již v diskusi popsán Jerrym takto: “Tak je po Vulkánu!Bylo nás pět.Mezi sedmou a osmou se tam postupně sešla Jana s Pavlem(Burákem)-ti spolu,pak podle pořadí já,Ivanka a Lenka..pokecali jsme mj.o chytaní gumy(a procvičování metodiky v jiných oddílech),o tom jak se má Honza v Norsku na vodě(Lenka nám četla první části SMSek)a o tom,proč asi nikdo jiný nedorazil..Pak jsme se v poklidu mezi 21 a 22 h rozešli..Ani na ten ubrousek jsem nic nenapsal.Bylo to milé a malé setkání..J.” Díky němu můžeme tedy doplnit naše anály o zprávu z červencového setkání, dalšího dílu nekonečného seriálu. Osobně jsem tou dobou dělal Vulkán u moře a zřejmě jsem nebyl jediný, kdo se nacházel za hranicemi snů, určitě pak za hranicemi českými.

Ačkoliv to v názvu článku není uvedeno, rád odkážu čtenáře této reportáže, o dění v našem oddíle, na článek Lezecký ráj v okolí Rothornhütte (6.-12.7.), vyprávějící o plánovaném lezení v krásných horách nedaleko Weishornu, jenž této části Walliských Alp dominuje a které se opravdu velmi vydařilo. Sám tuto akci hodnotím jako jednu z nejpovedenějších, co se účasti členů našeho oddílu týče. Určitě z těch několikadenních.

Rabštejn (1.-3.8.) se opět nekonal. Znovu za to mohla nepřízeň počasí. Výlet do těchto končin je v tomto směru ukázkový závislák. Tak snad za rok. Už proto, že někteří z nás si zde v roce 2005 poprvé sáhli na skálu a dnes plní naše stránky poutavými články o výstupech, na něž už mohu jen zpovzdálí pohlížet. A pokud se pamatuji, stalo se toto místo i zárodkem hezkého vztahu. Mýlím-li se, omluva je na místě. Takže se těším, až se tam sejdeme a zavzpomínáme.

Nu a v tomto výčtu letních plánovaných akcí připomínám tedy i Bernské Alpy (8.-13.8.), o kterých je již také na stránkách cosi napsáno a které jsou na počasí stejně závislé, jako to krásné místo uprostřed hrubojesenických lesů. Proto byl výlet zkrácen na šest dní i s cestou, ale i tak se mnoho zažilo a vidělo.

Vulkán (14.8.) byl ve znamení překvapení z nečekané účasti předčasně se navrátivších účastníků výletu do již zmiňované části Alp. Jerry dokonce přinesl i album s fotkami, bylo tedy nad čím vyprávět naše zážitky. Účast byla tentokráte hojná, již tak skvělou náladu po delší době povznesl i Parťák a ze Severní Ameriky se navrátivší Bocian. Zřejmě ještě nestrávil české mikroklima, takže jsme se o jeho, více jak měsíční expedici, mnoho nedozvěděli. Snad příště, nebo při některém promítání v AC klubu, která, říjnem počínaje, opět začnou. Ze zápisků v deníku udělám tentokráte jen stručný výtah:

Parťák vypravuje své “veselé” zážitky z budování svého životního díla ve Chvalině; Aleš, účastník červencových Alp, ukazuje nádherné panoramatické fotky z této oblasti; v zastoupení tkaniček od sandálů byla představena naše dvě nová oddílová lana, 30 m, průměr 8,3 mm, k zapůjčení jen členům oddílu; s obsluhou byly dojednány srazy až do konce roku, ke vší spokojenosti především plánu akcí; známým to rebelem opět nedošlo k převratu ve vedení oddílu, jelikož jsem jeho, měsíce připravovaný puč, odsoudil k nezdaru svoji přítomností. Toť ve zkratce vše. Během posezení odešli Jerry a Bocian zapít derniéru restaurace Sewer, která ukončila činnost. Škoda… Že se pokračovalo v Rossini, kde špunty létali nejen po pěší zóně, je snad zbytečné psát, ale že se pokračovalo v lincolnu, to za zmínku stojí. Bar se nám vypít sice nepodařilo, ale zážitek to byl. Např. kontakt s hadem, loudavě se plazícím mezi našimi nohami, na sedačce a tak. Drezér byl naštěstí při vědomí!

Čundr po Českém ráji (26.-29.8.), se zakázanou účastí žen jakýchkoliv, byl ukázkou toho, jak to ti tatínkové s dětmi prostě umí. Nebo obráceně? Sedm statečných a osm capartů se “prohánělo” čtyři dny pěknými kouty okolo rybníků, po lesích, návsích, restauracích a dětských hřištích, rozpálených asfaltkách a srázech mezi skalami. Spalo se kde se dalo, trasa se plánovala dle momentální úrovně místa na spaní, hlavně pak pohostinství. A tak jsme prošli Libuň, Jinolice, okolí Pařezské Lhoty, Madějov, Nebákov, Kozlov, Sobotku, Vyskeř, Žehrov a Příhrazy, abychom pouť ukončili v pátek na Branžeži, kde jsme odstartovali další plánovanou akci, tentokráte již s maminkami a mnohými dalšími něžnými pohlavými i s jejich partnery a spoustou dalších dorazivších dětí.

Branžež (29.-31.8.) byla taková škola a školka na výletě s účastí rodičů a dalšími přáteli těchto rodin. 30 dospělých a 25 dětí hovoří samo za sebe. Počasí nám přálo, stejně jako celý čundr, proto se toho hodně nachodilo, naplavalo, polezlo a pobloudilo, sehrálo pod vysokou sítí, vypilo a snědlo, nazpívalo, napovídalo a prosmálo. Co však chybělo, byl spánek. Ukazatel toho, jak fajnové to byly dny a noci. Hlavně sobotní, když se po hladině a mezi stany nesly písně našeho oblíbeného hudebního tělesa, Tomáše, Petra a Kamila. Jako oslavenec a samozvaný pořadatel tohoto víkendu teď hovořím pouze sám za sebe, ale snad nebudu daleko od názoru druhých. Děkovat všem jmenovitě za to, že přišli a přispěli svojí účastí k té úžasné pohodě, by bylo hodně troufalé, proto jen: děkuji moc a za rok opět nashledanou u Komárovského rybníku.

Končí pomalu Blaník ze Smetanovi Mé vlasti, končím i já. I léto nám pomalu končí, ne však aktivity aktivních kolegů a kolegyň. Např. představa, co se asi právě nyní děje v Chorvatsku, mě … Zjišťuji, že ačkoliv i tento výlet jsme již před pár lety prodělal, má představivost na to nestačí. To se musí zažít! A letos je tam toliko členů, že se spíše jedná o nařízenou oddílovou dovolenou. Takže kdo sedí doma, má áčko a v příštím Vulkánu … Opět radši nedokončit.

Přeji příjemné prožití posledních letních dní.

Prezident-FKDP