Je po Obřáku, alias Posledním slanění (07.-09.12.07)

Bylo úžasné, v krásném prostředí, zimní atmosféra a hlavně pohoda. Sešlo se nás mnoho a věřím, že nikdo neodešel zklamán. Hudba však nezklamala určitě, ba naopak. Tak takhle stručně by to šlo také popsat, ale já se pokusím k tomu pár podrobností přidat.

Opět se o této akci již mnohé ví, něco z diskuse, osobních setkání a hodně lze vyčíst z fotek v galerii, které tam Čejpik vložil a skvěle popsal. Bylo to poklidné pokračování Výročky, alespoň v mnoha hlavách. Já dorazil s Bengem ve slibované čtyři hodiny v sobotu ráno, když již na chatě popíjelo či pospávalo deset kolegáčků. Ještě se nám podařilo probrat část kapely, popět a popít a pak už jen spánek po náročných dvou večerech.

Sobotní dopoledne proběhlo v plánování kudy na Sněžku a po obědě jsme vyrazili. Né všichni, někdo šel do Pece na dobrůtky. My ostatní vyrazili směr Sněžka. Sněhu bylo dosti, Sněžka, Obřák i Studna vypadaly nádhěrně zimě. Odvážní to nakonec vzali žlabem pod vrchol, já si užíval zledovatělé cesty se zledovatělými řetězy. Jedno společné foto v mlze, polévka a pivo v bufetu na lanovce a hurá zpět na chatu. Opět jsme se rozdělili, takže večer nebyla o vyprávění nouze. Např. o záchranné akci na polské straně Sněžky.

Nu a v sobotu večer začalo to pravé veselí. Přijel zbytek ohlášených lidiček, běžkaři Karel, Jarmila a Faust, Eva a Klára, Lenka a Eva, Bosáci, Jana a Pavel a mezi pitím, jídlem, zpěvem, trháním a řezáním triček, lezením po trámech, válení se ve sněhu, vařením medvědáčků a jiných dobrot, náznakem tance, hudebním soubojem a dalšími skvělými zážitky jsme udělali společné foto, kde jsou tentokráte zachyceni opravdu úplně všichni oddílový členi, kteří se Posledního slanění zúčastnili. A i mnozí noví, kteří podlehli tak úžasnému kolektivu a přihlásili se do našich řad, např. Iveta ze Seweru, Eva z Trutnova a Pavel z Jany.

Tentokráte je deník popsaný mnohými poznatky, ale i ty bych nechal na přečtení někdy ve Vulkánu. V neděli jsme se postupně loučili, Jagyč s Čejpikem ještě vyrazili na obhlídku ledů, zbytek poklidil a vše nepotřebné odnesl dolů, včetně dvou úplně prázdných sudů. Ještě bych rád připomněl každoroční skvělou družbu s vodáky z “jedničky” a vynikající gulášek donesený Kačkou z Hore zdaru.

Končím toto skromné, letošní poslední vyprávění a i zde bych mohl napsat tu oblíbenou větu, že kdo nebyl, nám tím neublížil. Tak zase za rok !!!

Prezident-FKDP

Další fotky z posledního slanění najdete v galerii