Horolezecká padesátka – 0. ročník

Na červenec jsem naplánoval přechod Vysokých Tater. Ideální předpoklad měl neskutečnou hodnotu. Za pět dní nastoupat 5236m. Akce byla vyhlášená a já ani nevěděl, zda to jsem schopen po fyzické stránce zvládnout.
Nejnáročnější den dělal deset hodin chůze a nastoupat 1668m. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl otestovat své síly v Krkonoších na trase: Špindlerův Mlýn – Labská Bouda – pramen Labe – Violík – Sněžné jámy – Velký Šišák – Mužské kameny – Dívčí kameny – Špindlerovka – Malý Šišák – Sněžka – Luční bouda – Bouda U Bílého Labe – Špindlerův Mlýn. Celkem 44km a 1820m. Na záda jsem si naložil 22kg. Původně jsem to chtěl jít sám, ale dal jsem to do plánu akcí, kdyby se chtěl někdo přidat. Martin D. se nahlásil obratem. K mému překvapení se těsně před akcí přihlásila i Janka.

Je 10.6. půl třetí ráno. Scházíme se s Jankou. Ještě vyzvednout Martina D. a ve tři vyrážíme směr Špindl. Ve Špindlu jsme po čtvrté.

Pančavský vodopád

Stoupáme a rozhlížíme se.

Cestou si Janka dopřává vrchol blaha

Na Labské boudě chceme posnídat, ale místo snídaně za 200 kachlí si dáváme raději pivo. Na chodbě Martin D. rozbaluje svůj catering.

Jako zákusek dopřáváme Jance dvojitý vrchol blaha.

Po načerpání sil Janku napadá skočit se kouknout na Pančavský vodopád. Byla to zacházka 2km.

U pramene Labe se dozvídáme, že tam Janka ještě nebyla a Martin D. tu je po dvaceti letech.

Sněžné jámy nám nabídly nádherná panoramata.

Na Špindlerovce si dáváme polévku a rozhodujeme se, že jdeme až na Sněžku.

Cestou po cestě Česko-polského přátelství si začali Martin D. a Janka notovat do kroku. Kolemjdoucí turisté si mysleli, že si něco šlehli. Kousek před Sněžkou potkáváme polský mejdan a jsme přizváni.

Dál na Sněžku to bereme hopem, protože nás žene černý mrak. Na vrchol Sněžky dorážím s malou ztrátou. Naštěstí Martin D. zajistil sezení v Poštovně. Mám toho plné kecky. Pokládám bágl na lavici a omdlívám na něj. Máme za sebou 31,5km a převýšení 1820m.

Po potřebném načerpání sil a malém občerstvení se loučíme se Sněžkou a těší nás, že už to bude jen dolů. Pod Sněžkou Jana začíná rozvíjet myšlenku, že ujít 46km je blbé. Ať ještě někde zahneme a dorazíme 50km. Jsem proti. Mám toho dost.

Nakonec podléhám.  Na rozcestí, které vede do údolí Bílého Labe, se nechám přemluvit a jdeme se ještě podívat na vyhlídku Krakonoš na Kozích hřbetech. Na této vyhlídce je vidět celý okruh, který jsme ušli.

Je to neuvěřitelná vzdálenost.

Teď už je to jisté. Touto zacházkou jsme nasbírali potřebné 4km a až dojdeme k autu, tak budeme mít v nohách 50km. Naštěstí to je už jen dolů. Prudký sestup po velkých skocích k Boudě U Bílého Labe mi dal pořádně zabrat. Boudu netrpělivě očekávám. Zanedlouho vidím střechu a ulevím si, že to nejhorší mám za sebou.

U auta máme 50,3km v nohách a převýšení 1920m. I když to jsou ohromná čísla za jeden den tak to byla pohodová procházka. Na Tatry jsem připraven.

Tak zase někdy příště

P.S.: A jak bylo v Tatrách se dozvíte v příštím příspěvku