Grossvenediger – potřetí, 26.-28.9.08

Já to zkusím. Vše myšleno samozřejmě v dobrém a jsem za těch pár vět rád. Většina se tak dozvěděla, že jsme jeli vozem a cestou museli natankovat, resp. projet tunelem. Cimrmanologové vědí, že? Já se tedy pokusím vše jen “malinko” rozvést a přidat pár fotek.

Proč? Protože jsem tu byl opravdu potřetí, stejnou cestou a vždy nás přivítala úplně jiná hora. Stačí se jen vrátit k loňskému článku a přiloženým fotkám. I letos to bylo pro všechny nové. Již začátek cesty, únavný asfalt, jsme překonali pomocí taxi, jenž řídil pán, co nás loni varoval před lavinami. Letos jen shrábnul eura a více nekomentoval. To bylo dobré znamení. Pro případ přemíry sněhu jsme se vybavili sněžnicemi a měli i více lan pro přechod ledovce. Na informační tabuli jsme se dočetli, že je Nová pražská zavřená, tudíž i zde byl jasně daný, nový cíl – winterraum v jejích útrobách, kde si uděláme základnu pro, snad již konečně, úspěšný výstup na vrchol.

A jak řekli, tak udělali. V 9,40 vycházíme od Venedigerhaus (1689m) pohodovým terénem, za ideálního počasí, ani slunečně a ani zataženě. Čitelnou cestou a čerstvě napadaným prašanem, přicházíme ke Staré pražské chatě (2489m). Krátký odpočinek a stoupáme dál.

Ve 14,00 hod otevíráme dveře winterraumu (2796m) s dvěma pokoji, spoustou postelí s dekami, vybavenou kuchyňkou, kamny a topivem. Fotíme, kocháme se okolím, odhazujeme bágly, vybalujeme patřičné ingredience a za chvíli je nám teplíčko vně i uvnitř. Medvědí je medvědí! A tak si užíváme pohody, kterou přerušuje příchod dalších, naštěstí fajnových Čechů a večer místních nadšenců s vůdcem. Zabíráme tedy místnost s kamny a uleháme na postele a karimatky.

Ráno nespěcháme a necháváme rakouskou výpravu prošlapat cestu. Je jasně a my sledujeme a fotíme nádherný východ slunce kousek od Grossglockneru. Skupina A (Mára, Aleš, Čejpik a Lenka) se rozhoduje přejít přes vrchol na Kürsingerhütte, což jim vřele doporučuji. Já, se zbytkem skupiny B (Zdeňka a úplně naprostý horský nováček Šíma, který viděl poprvé mimo zimní měsíce sníh, a jenž měl vlastní jen kraťasy a sandále!!!), vzhledem k fyzickým možnostem, neboť já se do takovýchto větších akcí již nepouštím, vyrážíme nalehko pokusit se stanout na vrcholu a vrátit se v přiměřeném čase zpět, abychom se “poprali” se zbytkem ingrediencí.

Zde budu opravdu stručný: vycházíme v 9,00 hod, cesta skvělá, pohodová, úžasná panoramata a v závěru ostrý hřebínek s bočním, snad stokilometrovým nárazovým větrem. Ve 12,40 jsme u kříže (3662m). Lépěji u jakési hranice ze dřeva se zapíchnutým křížem. Konečně!!! Po třech letech, na třetí pokus. Bohužel, moc času zde netrávíme. Nejen kvůli tomu nepříjemnému větru, ale i většímu počtu přicházivších kolegů. Loučíme se tedy se skupinou A (proč zrovna my jsme béčko?!) a přejeme jim hodně štěstí, protože si cestu do sedla i notný kus pod něj budou muset prošlapávat. A bezpečný terén to nebyl nejen z dálky, ale prý i z blízka. K nim mohu dodat jen tolik, že došli kam chtěli, i oni si to náramně užili a ve skvělé náladě jsme se druhý den i sešli.

To jsem malinko předběhnul události. My tři překonáváme podruhé hřebínek, kde opět bojujeme s větry ze všech stran a pak si již užíváme mírně ukloněný ledovec, velké trhliny, kdy si na ně Šíma stoupne a fotí si je! J , popovídáme s další výpravou Čechů a stále fotíme okolní panoramata, hlavně pak nedalekou nejvyšší rakouskou horu, Grossglockner (3798m).

Ve tři jsme u chaty, poleháváme uvnitř i venku, sušíme a sluníme se, vaříme medvěďáčka a okolo šesté jsme překvapeni devíti Chorvaty. Milé překvapení, protože zažíváme skvělý večer s příkladnou družbou. S příjemným pocitem dobře vykonané “práce” uleháme.

Ráno nás opět vítá nádherné svítání, takže sestup je provázen hrou barev, táním tenkých ledů na cestě a po východu slunce i baculatí svišti, kteří nasávají poslední paprsky před zimním spánkem. Byli vážně roztomilí a vesele pózovali.

Poslední loučení s tímto údolím a kopcem, poslední zamávání Tauernhaus, poslední foto. Nasedáme a jedeme si do údolí Obersulzbachtal pro zbytek minivýpravy. Jak jsem již psal, šťastné setkání, vyprávění zážitků, “nalodění se” a odjezd směr domů, do Čech, do … Ale smutno nám nebylo!!

Prezident-FKDP