Déjà vu: Vysoké Tatry – Popradské pleso, akce s parametry zájezdu, 3.-7.7.

Tento výlet se myslím, no, povedl. Lokalita a přírodní podmínky pro naplánované aktivity ideální, počasí přálo a účastníci skvělí!!! Co více si přát, že?

Tak já budu méně psát a přidám více fotek, ať se hlouběji ponoříte do té báječné atmosféry.

Do Tater nás jelo 20, což jsem nečekal a byl tím mile překvapen, neb jsem se vracel na místo loňského pobytu. Avšak okolí Popradského plesa má stále co nabídnout. A tak se z různých míst té naší zahrádky postupně dostavilo na parkoviště na Štrbském plese 5 odvážných mužů a 15 nadějných dívek a žen. Zahajujeme tradičně horcem pro štěstí a úspěch výpravy.

Cesta na hotel příjemná, tentokráte s veškerou batožinou. Ale byl pod mrakem, tak se to dalo. Ubytování opět turistické, obsluha si nás pamatovala a srdečně nás vítala. Postupně se scházíme, vítáme, vybalujeme, veselíme se. A večer byl tradičně seznamovací se sportovní vložkou.

Čtvrtek, 4.7., měl být den, kdy se rozchodíme, ale samozřejmě s nějakým pěkným vrcholem. Naplánoval jsem trasu Ostrva – Tupá – Klín – magistrála a zpět. Počasí nádherné, umocněné vstupem Karolíny (Káji) Černé do oddílu. Nu, lepší začátek dne jsem si nemohl přát.

Snad poprvé v mé historii vyráží celá skupina s více jak 10 lidmi společně na vrchol. Bosák pod zaslanou fotku trefně připomněl Libuši, resp. Lojzu, a její slova: „Běda mužům, kterým žena vládne.“ 10:10 odchod, 11:25 Ostrva (1 499 m – 1 984 m).

Odpočíváme, kocháme se výhledy na tatranské štíty v nejbližším okolí, včetně těch v Nízkých Tatrách. Po půl hodině, již bez Lenky, Vrbky, Evy a Bětky stoupáme poněkud prudčeji a místy již horským terénem směr Tupý hrb (2 179 m) a dále Tupá (2 284 m). Cestou popisuji zvědavým mládežníkům okolní hory a naši loňskou Vysokou s vrcholem v mracích. Na tom našem, Tupé, vládne nadšení (12:50).

Sestup z ní, přes Klín (2 183 m), není kupodivu tak jednoduchý, jak to vypadalo zdálky a též se kazí počasí, začíná pěkně fučet. Avšak v sedle pod Pod Ostrvou je opět slunečno a znovu se kocháme.

(Jana Vrbka) Tatranskou magistrálou na Batizovské pleso

Lenku, Evičku, Bětku a mě cesta na Tupou neláká a tak se rozhodujeme vypadat se kousek po magistrále a pak se uvidí. Nakonec jsme došly až na Batizovské pleso, kde jsme to z časových důvodů otočily směr dolů do Vyšné Hágy, protože se nám nechtělo znovu magistrálou zpět. Ve Vyšných Hágách dáváme pivo a schováváme se před odpoledním deštěm pod stříškou. Následuje krátká cesta vláčkem do stanice Popradské pleso a pak pěšky zpět na chatu, kam přicházíme ten den jako poslední kolem šesté večer. Krásný na první den náročný výšlap. 

(pokračuji já) Selfie, na pohodu dolů k plesu a na hotel, horská kytička (to se musí), zasloužená odměna, večeře, klidný večer a spát.

Pátek, 5.7., je den D, výstup na hlavní štít tohoto výletu: Gánok (2 462 m). Ráno opět slibuje pěkný den bez nějaké počasové pasti. Další bohatá a chutná snídaně, v 9:00 odchod. Je nás 14 (Moni s Pavlou musely dobíhat, vlak nečeká). Ambice na vrchol nemáme všichni, což ukáže selekce během potřebného svižného výstupu Zlomiskovou dolinou a Rumanovou dolinkou ke žlabu (11:00), vedoucímu na Rumanovu terasu.

Pokračujeme v deseti, pěkným žlabem, traverzem a dalším žlabem do sedla Gánkova štrbina (2 390 m). Jdeme do sedáků, připravujeme lana a v 12:10 jsme připraveni na závěrečný výstup po hřebeni a podél něj.

Nu, bylo to náročné, smekám před všemi. Techničtější než loňská Vysoká. Asi uprostřed zůstává Zdeňka, Johy a Žofka, aniž by v tu chvíli věděly, že to nejtěžší mají za sebou… Ale to nevěděl nikdo. 12:40 Gánok!

Radost až na kost, focení, objímání, zápis do vrcholové knížky vč. oddílové samolepky. (Mimochodem, ta byla nalepena též na tyč na vrcholu Tupé, viz foto.) Pro mnohé první životní zkušenost s takovým to lezením, čehož si nejvíce užívala skalní skalní lezečka Kačka. A někde v Galerii Gánku předváděl své umění Peky, jenž byl v Tatrách s rodinou nezávisle na nás.

Rozhlédnutí se, foto Rysů za vrcholem, kytička a dolů.

Sestup byl opatrný a cestou potkáváme Karla, jenž to nevzdal a sám nás došel. Počasí se vylepšilo, je vidět celá severka Vysoké a vpravo za hřebínkem Rysy.

U žlabu připravuji 30 m slanění. Je to bezpečnější a pro mnohé dobrá (první) zkušenost.

Co říci závěrem… Skvělý den, skvělá parta, i ti, kteří se cestou k vrcholu postupně oddělovali, skvělý výstup spojený se skvělým výkonem i přístupem všech. Pohodlný závěrečný sestup, další zasloužená odměna, vč. vyřazení Německa Španělskem a tekutého dárku od mládežníků.

 

(Lenka Kerhátová) Rysy

V pátek se Verunka s Evčou a Bětkou rozhodly, že mě vytlačí na Rysy. Bylo to od nich velmi milé a já jsem byla poctěna. Vyrazily jsme cca v 9.30 po vydatné snídani a proseccu.
Nejprve nás děsily davy proudící stejným směrem, ale i tak se nám šlo krásně. Na rozcestí se část lidí oddělila a zamířila směrem na Koprovský štít a hned to bylo znát. Příjemným chodníkem v kleči jsme došly ke sněhovému políčku, které bylo loni prý o mnoho větší a posléze k řetězům, které jsme za krásného suchého počasí ani nepotřebovaly. Pak už jsme dalším stoupáním dorazily k Chatě Pod Rysmi, kde bylo trochu rušno. Daly jsme si tam sváču s výhledem na klouzající se turisty na sněhu nad chatou a pak jsme se šly taky klouzat.

V sedle Váha se Evička rozhodla, že má lidí dost a že na nás počká někde za větrem. Zbytek výpravy vyrazil dál nahoru a nahoru a nahoru. Pod vrcholem už bylo dost suti, to jsme si říkaly, že helma by nebyla od věci. Mezi vrcholy jsme poseděly a když se jeden uvolnil, tak jsme si tam vyběhly. Tedy Verunka moje obratné a čilé vyběhnutí na vrchol označila za drápání (!) , ale to je jen otázka různých úhlů pohledu. 😊 Rychlé posezení, pokochání se, vrcholové foto a hned zase dolů za vyfoukanou Evičkou, která už nám radši šla naproti, aby nezmrzla.
Na chatě si holky daly štrůdl a kafíčko a já půl litru kofoly, což se o něco později ukázalo jako velká chyba. Fronta na proslulou kadibudku mě odradila od jejího využití, což byla další část té chyby. Cestou dolů ještě překonat řetězy, kde jsou i rošty a žebříčky a pak už zase krásnou pěšinou dolů na chatu.

Výlet to byl krásný, počasí vyšlo na jedničku, společnost milých děvčat byla úžasná a já jim za celý výlet moc děkuji!
P.S. Dovolím si jednu radu na konec. Nedávejte si půl litru kofoly, když vás čeká dlouhá cesta z kopce klečí a se zástupem dalších turistů a neustálého zurčení nedalekého potůčku. Nakonec to ale dobře dopadlo. 😊

 

(pokračuji já) Sobota, 6.7. Den, kdy je znovu krásně a kdy očekávám malou účast na výstup, spíše více vlastních odpočinkových programů. Ale světe div se, i v tento den má většina chuť jít se mnou, tentokráte na vrchol Patria, jenž má oblíbený Pavla, neb je první, který vidí, když se blíží na Štrbské pleso. Tam prostě musí!

Výstup to byl úžasný, ač ze všech tří dnů nejnáročnější, co se fyzičky týče. Vybral jsem výstupovou cestu od rozcestníku Trigan na magistrále stejnojmenným hřebenem na vrchol. Doslova cestou necestou, po téměř neznatelné pěšině, vedoucí nízkou i vysokou klečí, kamennými poli, přes skalky a v závěru krásnou horskou plání. 9:00 – 12:00. Sranda byla, třetí, poslední celý den v Tatrách, jsme si chtěli užít.

Na vrcholu Patrie (2 202 m) pohoda, umocněná dalším vstupem do oddílu: Alžběta (Bětuš, Bety, Bětka…) Jindrová. I na vrcholovku batůžků s oddílovými plackami došlo (ten Šímův i s majitelem zůstali bokem, neb volat se musí odevšad). Dále, na vedlejší vyšší Malou Baštu (2 288 m), chceme pokračovat čtyři. Sestup pak prudkým kamenitým žlabem k vodopádu Skok. Ostatní se vrací (kupodivu) stejnou cestou v čele s Moni.

Jdeme tedy dál a výš. Cesta odpočinková, na vrcholu opět pohoda a foto. Nakonec i zmiňovaný sestup na magistrálu ke Skoku nebyl tak náročný, jak vypadal. Tam jsme v 14:30. 70% cesty vedlo ušlapanou cestičkou v trávě.

Nabíráme vodu, oplachujeme se, seznamujeme se se skvělou partou z Moravy, na Štrbském výborná ledová káva a na pokoji hodnotný rozlučkový večírek. Bylo co zapíjet, všemi účastníky.

 

(Lenka Kerhátová) Skoro Koprovský štít (pro Karla Koprovský štít)

Po veselém výletu po Tatranské magistrále do Vyšných Hágů a pátečním výletu na Rysy jsem uvítala rozhodnutí Vrbky, že si dáme relaxační den u Hincova plesa. Už jsem se viděla jak ležím na trávě zírajíc na pleso a kamzíky na svahu za ním, pojídám oříšky a povídám s Vrbkou a začala se těšit. Taková vyhlídka zlákala i Karla a tak jsme vyrazili ve třech asi v deset dopoledne, protože co bychom spěchali, že…

Lidí bylo na stezce víc než dost a asi i o dost víc než předešlý den. Na odbočce jsme ještě popřáli šťastnou cestu Kačce, Honzovi, Anežce a Barče, kteří si dali za cíl Rysy, a vydali jsme se doleva směr Koprovský štít. Nikam jsme nespěchali, vždyť jdeme jenom k plesu. Cestou jsme fotili, povídali s jinými turisty a užívali si hezký den. Vrbka s Karlem byli nějací odpočatí nebo co, protože už cestou k plesu začali vyjadřovat pochyby, jestli opravdu skončí tam. Vidina pikniku se mi začala rozplývat. A ano, na plese jsme posvačili a hurá do sedla.

Jana byla skvělá. Místa, která by ji před dvěma lety zastavila a donutila k návratu, teď přešla bez mrknutí oka. V sedle byly krásné výhledy a značně větrno, tak co už, prý půjdeme ještě dál… A tak jsme šlapali směrem Koprovský štít. Asi v polovině cesty ze sedla na vrchol jsme s Janou usoudily, že je čas k návratu, a tak jsme ještě popřáli Karlovi šťastnou cestu a vrátily se spokojené k plesu, kde jsme si daly svačinku a odpočinek a já dostala medaili za 4. místo. 😊 Karel pokračoval až na vrchol a cestou zpátky nás vyzvedl a vrátili jsme se společně na chatu.

Byl to krásný den v báječné společnosti a já za něj děkuji!!!

 

(Kačka a Johan) Rysy

Neděle, 7.7., den odjezdový. Balíme, loučíme se, fotíme se, přesunujeme se k autům a vlakům (Karel), odjíždíme.

 

 Tak zase za rok. V hlavě je plán, že by Itálie a Dolomity? Nu, uvidíme…

Děkuji všem nejen za ty letošní, a nejen za Tatry.

 

František-FKDP

PS: tedy, pěkně jsem se nakonec rozepsal.