Climbing NO-Wand on the Lenzspitze (4294 m) and crossing the Nadelgrat to the Nadelhorn (4327 m), 4.-7.10.2012

Severku Lenszpitze (D, 55°, III, http://www.bergsteigen.at/de/touren.aspx?ID=1730) máme v hledáčku již dlouho, tak proč ji nezkusit teď, v říjnu?

Kdo? Aleš Farský a JaBo (Jirka Lukeš a Jirka Pražák)

Vyjíždíme v sedm večer za silného deště z HK směr Saas Fee (1782m). Ráno se ještě trošku dospíme v autě, přebalíme a kolem půl desátý vyrážíme za krásného počasí na Mischabelhütte ( 3329m).

Chata je od spodu vidět, a díky dobré viditelnosti se zdá být na dosah. Nebyla.  Cesta je však pohodová, v horní části okořeněná lany, kramlemi a žebříčkem. Na chatu docházíme v půl druhý.  Vlastní chata je již zavřená, ve winteraumu jsou jen dva Slováci. Zkoušeli ve čtvrtek to co chceme jít my, ale měli v severce čerstvý sníh, tak to šli zprava v mixech a na hřebenu měli „nenormálný vietor“ , tak vrcholy nedali a na túře strávili 26hodin. No moc nás to nepotěšilo.

Po chvilkovém odpočinku se vydáváme na hřeben nad chatu obhlídnout nástup.  Místy po hřebenu, místy po sněhu docházíme do cca 3620m. Dál se pokračuje po ledovci, krásně nasněženým sypkým sněhem do půli lýtek, tedy nic pro Bosákovy kraťasy a Alešovy lehké kalhoty. Na vrcholech se drží mrak a evidentně fouká. Máme na zítra jasno, tak hurá zpět do vytopeného winteraumu k polívce a těstovinám.  Kluci slovenský už jsou dávno dole, tak zůstáváme sami. Počasí se lehce kazí, ale my věříme……

Po třetí ráno nás budík probouzí do krásné noci, venku vyhvězdíno a poměrně teplo, no uvidíme. Posnídáme a po čtvrtý vycházíme. Nastoupáme na hřeben. Na ledovci  se navazujeme a šlapeme. Svah se začíná přiostřovat. Odrthovka je zasněžená, a chvíli se brání. Nad odtrhovkou jde lano do batohu, i když v počátečním nepříjemném mixu by se ještě hodilo. Sklon je trvalý (píšou 50°-55° tak asi tak), podmínka výborná, sluníčko pěkně svítí, prostě nádhera.

Luft pod zadkem roste, vrchol je tak blízko….

ale jen díky dobré viditelnosti….a nakonec je blízko skutečně, už jen pár skalek a jsme tam. Je půl desátý, času dost. Zatímco čekáme na Aleše, zíráme na okolní velikány, hlavně Weishorn je nádherný…

Když se podíváme na pokračování, už nám tak do smíchu není, na hřebenu je sníh a vypadá to, že půjde to tuhého. Po krátké rozmluvě se rozhodujeme pokračovat a navazujeme se na lano. První tři délky jdeme štand/štand, pak již na průběh. Celý hřeben je hromada věžiček, které jsou většinou na severní straně pokryty sněhem, který nám přechod dost komplikuje. No prostě na lezení ve třech to není ideální terén. Dvě místa slaňujeme. Ze sedla je již skála přívětivější, pevná, s nádhernými lezeckými kroky.

Trošku nás zneklidňuje počasí. Sluníčko sice svítí, trochu fouká, ale okolo nás se pomalu zatahuje. Stoupáme, klesáme, stoupáme, klesáme, stoupáme…až už není kam stoupat, stojíme u kříže. Fouká už celkem dost, nad Bernskými je černá deka, na Blanku taky, tak není moc nač čekat. Rychlé potřesení rukou, lano do báglu a hurá dolů, do sedla Windjoch (název sedí)

dolů na plato, po rovině v hlubokém sněhu ( to už moc nešlo), dolů hřebínkem na chatu. Na winteraumu jsme v před 8 večer.  No krásných 15,5hod na cestě. Již chápeme čas Slováků…..

Zatopíme, čajíčky, polévka a těstoviny a hurá na kutě.

Ráno vstáváme již v půl desáté. Venku napadaly tak tři centimetry mokrého sněhu, trochu ještě padá je mlha a fouká. No, moc jsme s odchodem nespěchali. Snídaně, úklid, sbalení. Dolů vyrážíme v půl dvanáctý, chalupu zazimujeme, protože je možné, že jsme tam byli poslední, ale kdo ví. Sestup byl nakonec v pohodě. Naházíme cajky do auta a uháníme dom. Trošku nás vypekli na oblíbené občerstvovně na Rozvadově – už to není nonstop, škoda. Jídlo dáváme na Benzíně před Plzní a obsluha nezklamala L, nicméně vrabec to napravil J.

Do HK dorážíme v půl druhý, rychlá očista, spánek a ráno do práce.

Díky parťáci za nádherný výlet a hory, že jste nás pustily, protože to lezecké okno bylo jen v tu sobotu, co jsme tam byli.