Krásné Vánoce a šťastný nový rok vám přejí Honza a Lenka
Letos jsem naposledy u PC a rád bych šel do nového roku jen s jedním restem, kterým bude článek o zářijových Tatrách. Věřím, že dlouhé a ničím, tedy hlavně prací, nerušené zimní večery, budou vhodné na vzpomínání a i slibu poslednímu bude učiněno za dost. Posuňme se tedy o pár měsíců blíž, na začátek prosince a vzpomeňme na dvě příjemné, letošní poslední, společné akce. Nalévám si tedy čistého vína …
Tedy to se nám od posledního Vulkánu, do dnešního dne, sešlo akcí a akciček, že? Některé proběhly, některé ne, některé překvapily příjemně, jiné ještě příjemněji. Dvě jsou popsány v deníku, tři v našich vzpomínkách.
Sedím opět nad kouskem papíru se skvěle naplánovaným výletem do, teď cituji: Rieserferner gruppe, nádherný masív na rakousko-italském pomezí, a vzpomínám na těch nádherných pár dní mezi modřínovými háji. Autorem plátku není nikdo jiný, než Josef Tejkl, který tuto oblast navštěvuje pravidelně již několik let. Takže by bylo škoda nenásledovat průvodce z nejpovolanějších. Zkuste to také…
Železo se má kout, dokud je žhavé. I já tak činím. Nejenže je pár dní po Vulkánu, ale i pár minut po napsání článku o Venedigru. A tak, když jsem již v tom ponocování, vrhám se na další rest. Do úvodu musím dát určitě tu skutečnost, že mě chudák Bengo, sedící od pěti v salónku, již od půl šesté uháněl, zda se nezměnil termín nebo místo konání. A takový to byl rozumný chlapec…