Beskydy a Javorníky na běžkách, 23.-26.2.2012

 

Podávám krátkou informaci o tom jak se měli účastníci na této opět skvělé akci (jak jinak – jsme přeci dost dobrej oddíl). Bylo nás 4: já Kancléř, Gogan, Jarda a Pavel zvaný později Meresjev.

Odjezd vlakem ve čtvrtek ráno z　HK, z　Pardubic již bez přesedání pohodově za 3,5 hod do Třince – 320 km. Tam v　8:40 a ihned preventivně do nádražní, skvěle zahulené, restaurace. Gogan fotí komíny a celkovou deprimující atmosféru města, smog.

 

 

 

Městským busem na konečnou lanovky na Javorový vrch. Bohužel borci byli nedočkavý a tak, jsme lanovkou, která jela až za 35 minut, opovrhli a brodili jsme hlubokým sněhem pod lanovkou – první chyba. Nahoře návštěva hospody – druhá chyba a časový skluz začal narůstat.

 

 

 

 

Již zde musím říci, že hory jsou prakticky opuštěné – ten den jsme potkali 2 lyžaře, hospody úplně prázdné – nedá se srovnávat s　Krkonošemi – alespoň v　této části hor.

Nicméně zalesněná hřebenová stezka k　turistické chatě Slavíč byla nádherně zimní.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popadané stromy brzdili postup a z　větví shazovaný sníh z větví za krk náladě nepřidal, ale v　hospodě na Slavíči jsme se usušili a posilnili. Po chvíli váhání, zda přijmout nabídku na nocleh ( za 1hod se má stmívat a nás čeká ještě 12 km na Polom a Bílý Kříž), jdeme dále. Držíme se jediné prošláplé stopy, která však jak se zdá nejde úplně správným směrem, ale neustále očekáváme, že se stočí doleva (nestočila – naupak se stočila doprava). Po hodině a půl vytahujeme čelovky. Po další hodině se dívám na kompas. Máme jít na jih, ručička o které jsem si vždycky myslel, že ukazuje na sever ukazovala ve směru našeho postupu – velice podivné. No, abych to neprotahoval, kompas nelhal, místo na jih jsme šli na sever a skončili jsme u přehrady Malá Morávka.

 

 

U přehradní hráze jsme sehnali v　19:30 ubytování, večeři, piva – a vše se v　dobré obrátilo. Lidé jsou v　Beskydech hodní a vstřícní.

 

 

 

 

 

 

 

V pátek ráno ještě za tmy bereme (naštěstí jsme včera zakufrovali velice šikovně) bus 8 km, který nás zavezl zpět pod hlavní hřeben, na který jsme po 3 km nastoupali velice rychle – mráz -18°C. A jsme na Bílém kříži, odkud jedeme celý den po hranicích se Slovenskem po upravené stopě.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cesta je pestrá, nahoru, dolů, krajinka a výhledy se rychle mění – jen ta krysa na zádech otravuje. Máme totiž plnou výzbroj, stany, spacáky, karimatky, vaření.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zde předešlu rovnou (pro Karla), že akce nebyla “čistá” – spali jsme po hospodách, do kterých jsme došli vždy s　čelovkami okolo 20:00 hod (měli jsme pernamentně časové zpoždění) naprosto zmrzlí a na spaní venku nebylo ani pomyšlení.

 

První a jediná zastávka ten den na polívku byla na Masarykově chatě před Bumbálkou.

 

 

 

 

 

 

 

S　posledními paprsky slunce jsme v　Makovském Průsmyku.

 

 

 

 

 

 

 

Poté Pavel Meresjev nečekaně vysprintoval nesprávným směrem a než jsme díky telefonům vše zachránili, ztratili jsme drahocených 40 minut. V　sedle pod Lemešnou jsme již za úplné tmy. Za hluboké tmy a mrazu -16°C docházíme v　20:00 hod do slovenského střediska “Kasárna”. Zde hned u sjezdovky v　horském hotelu Fran na blbý dotaz “nemáte nějaké levné ubytování?” kupodivu nejsme posláni někam, ale fasujeme 4 lůžák se saunou a bazénem v　ceně 250,-Kč/ osoba. Po večeři využíváme saunu – boží relaxace po celém dni na mrazu. Možno vše platit v　korunách – kurs 1E=25Kč.

V　sobotu na teploměru jen -15°C a čeká nás nejkrásnější den – jasno a skvělé výhledy. Parádní ráno, čerstvá upravená stopa.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jedeme přes Velký Javorník (Slovenský kříž), Stratec (památník) na lyžařské středisko Portáš – zde jsme si švihli malou sjezdovku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ve stylové　chatě Kohůtka oběd. Odtud bohužel upravená trasa končí a je jen malá stopa. Z　Krkostěny do Papajského sedla scházíme pěšky. Dále již je cesta špatná, respektive není často vůbec.

Nyní trochu odbočím: Akce vyžadovala “zdatné běžkaře”. Zatímco Gogan a Jarda toto splňovali beze zbytku ( čímž se jim omlouvám, že se nudili), já jsem byl méně zdatný, ale to jsem vyrovnal lyžemi backcountry. Pavel Meresjev byl sice zdatný velice, ale nebyl běžkař. Z　kopce z　počátku padal po hlavě, posléze se naučil si sedat, ale vždy vyvinul nesmírné úsilí se dostat s　baťohem na zádech z　hlubokého sněhu. Jeden den si počítal pády – “33” – pak raději už nepočítal.

 

Pravdou je, když jsem viděl jak se rochní v　hlubokém sněhu, tak já bych se rozbrečel jak malé dítě, ale on se vždy schopil. Běžky proklel a radši co by “Železný muž” se plazil po čtyrech ( po dvou by se bořil) – odtud “ Meresjev”.

 

 

 

 

Slunce bude zapadat, zase jsme to nestihli za světla!

 

 

 

 

 

 

Závěrečný sjezd do obce Pulčína za svitu čelovek byl již bezproblémový a posezení v　tramské hospodě “U Willyho” velice příjemné.

 

Stalinův odkaz jsme nenaplnili, ale spánek “U Willyho” na palandách za pouhé 2 deci červeného á 28,- Kč byl skvělý – no neber to za ty prachy

 

 

 

 

V　neděli ještě za tmy jsme startovali na vlak do Horní Ledeče. Cestou jsme dolů jsme zažili krásné svítání a pohodový sjezd po pastvinách. Meresjev samozřejmě na závěr ještě dal pád po hlavě, aby nevyšel ze cviku – krvavé čelo.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vlak zpoždění 1 hod – a jak jsme akci začali, tak jsme také skončili – v　nádražní restauraci.

 

 

 

 

 

 

Za 3,5 hodiny opět doma.

 

Závěr a zhodnocení:

Výborná parta, počasí zima, ale fajn. Překonaná vzdálenost 110 km (Jagyč ujede za den – já nevím co blbnem a zbytečně se plácáme). Beskydy opticky daleko, ale časově blízko – snad se ještě někdy vrátím. Stan a spacáky zbytečné. Plán na příští rok – přechod Šumavy z　Lipna nebo Vyššío Brodu do Nýrska nalehko cca 150 km?. Další rok Český les a Slavkovský les a pak se uvidí.