Bernské Alpy – zářijové pokračování srpnové anabáze, 18.-21.9.08

Jak název článku napovídá, chtěli jsme, tentokráte jen já a Jakub, dokončit již dvakrát přerušený trek Bernskými Alpami. Počasí předpovídali pěkné, hlavně od pátečního večera a pak celý víkend. “Jen” již v týdnu napadlo 50 cm prašanu a vše se schovalo pod krásnou bílou peřinu. Vrcholy, hřebeny, sedla a ledovec. Ledovec…

Původně jsem tu chtěl nechat jen fotky bez komentáře. Snad mi Jakub promine změnu, protože se nám ten záměr velmi líbil, ale já stále více cítím, že i přes ten rychlý a nečekaný návrat domů, jsme si odvezli další nezapomenutelné a krásné zážitky, kdy optimismus s pesimismem si podávaly ruce téměř každou půlhodinu.

Po dni projedeném a prospaném v labyrintu hory Sphinx (3571 m), kam jsme vyjeli zubačkou a čekali na to, až odvane poslední oblačnost, která přinesla tu spoustu sněhu, přesunuli jsme se večer nedobrovolně na Mönchsjochhütte. Výborná gulášová polévka, výhledy na krásné vrcholy ukazující se v barvách zapadajícího slunce, postel s teplou peřinou a příjemná obsluha dala velmi rychle zapomenout na ty, jenž nás sem dost nevybíravě poslali.

Ráno vstáváme brzy a doufáme, že ti druzí, kteří vstávali ve stejnou dobu, půjdou naším směrem a prošlapou nám alespoň část cesty. Čekání na otevření kuchyně, kvůli horké vodě na čaj, jsme strávili u okna a s úsměvem sledovali nejen svítání nad Gross Fiescherhornem, ale i devět odvážlivců, kteří nám dělali cestu v tom moři sněhu. Před osmou vyrážíme za nimi a těšíme se na první výstup, první čtyřtisícovku.

Časem však skupina před námi usoudila, velmi rozumně, že to množství čerstvého prachového sněhu nedovolí vystoupit hřebenem na Fiescherhorn. Do sedla se jim nechtělo a tak vystoupili na Walcherhorn. My to tedy jdeme zkusit do sedla. První část prošlapává Kuba, sněhu po i nad kolena, za chvíli ho střídám. Ledovec jako bílý stůl, bez trhlin. Viditelných. A tak přišlo to, co asi muselo. Najednou cítím jak padám, křičím na Kubu a snažím se zachytit vším, co mohu ovládat. Rychlá reakce Kuby napnula lano téměř okamžitě a tak jsem padal jen asi metr a půl. Zakopávám špičky bot, naštěstí mám skelety a držím se na roztažených rukou. Podařilo se mi dobře zaštandovat, takže následovalo rychlé vyfocení a poté soukání ven. Nebýt lana, zřejmě bych tam piknikoval ještě teď. Vylézt ven bylo mnohem těžší než jsem doufal.

Padá jasné a nekompromisní rozhodnutí: mažeme zpět. Cestou nás zlákala vyšlapaná cesta na Walcherhorn (3692 m), kdy jsme si výstupem na něj naprosto spravili chuť, protože výhledy z něj byly fascinující. Blízkost východní stěny Eigru a Mnicha, hor Jungfrau a Fiescherhornu, masívu Schreckhornu s Lauteraarhornem a za Aletschhornem ukazující se Matterhorn, Weishorn a Monte Rosa, vše topící se ve slunečních paprscích, nádherně čerstvě bílé, na to vše jsme se dívali s ústy dokořán.

Po vyfocení těch nádherných panoramat ještě společné foto a pak již “útěk” na zubačku, jí na Kleine Scheidegg, přestup do další směr Grindelwald a Šemíkem do Čech, kde okolo druhé hodiny po půlnoci ulehám do své postele se získanými dalšími nezapomenutelnými zážitky a krásnými vzpomínkami.

 Např. na jízdu zubačkou skrz Eiger,

několikerou jízdu rychlovýtahem horou Sphinx a pospaním si na různě pohodlných lavičkách,

všudypřítomné šikmooké turisty v polobotkách a oblecích, dvouhodinovou návštěvu bufetově zařízené indické restaurace, kde nám nešťastně přiznali, že uvedená cena za jídlo není ovlivněna množstvím jaké sníme (a odneseme)

a kam jsme po nás poslali i partu pardubičáků,

kteří tam strávili podobně dlouhou dobu, jen toho dokázali sníst (a odnést) ještě víc než my,

pohodlí chaty Mönchsjochhütte, západ slunce a svítání nad vrcholy, které čněly nad bílým, nádherně rovným mořem bez “vrásek” a nakonec ty fascinující výhledy. I ten pád do trhliny byl vlastně zážitkem, neboť vše dobře dopadlo.

Jestli mám chuť se sem ještě vrátit? Po třetím, opět neúspěšném pokusu? Mám, a velikou, protože to nebyl neúspěšný pokus, ale další z příjemných výletů mezi alpské velikány. Jen změním strategii. Takže kdo bude mít chuť jet se mnou do Alp o Velikonocích v roce 2010, bude mít skialpy či sněžnice a nebude mu vadit spát na ledovci ve stanu, bude vítán.

Prezident-FKDP