Argentiérské severky, 10.-13.4.2015

Letos, jako každým rokem, bylo v plánu strávit Velikonoce na sněhu a ledu. Počasí však nepřálo, a tak jsme výjezd o týden posunuli. Nakonec tedy razíme tři: Bosák a Aleš Farský a já (Yagyč). Cíl je jasný = Argentiérské údolí a jeho severky.

Plánů a jejich verzí máme několik. Hodně toho řeší telefonát na chalupu a zjištění, že je plno. Má být do konce týdne azuro, bez srážek, tak čeho se bát. Popojedeme lanovkou na Lognan (1960Hm), dál pěkně po svých, bez lyží, zato se stanem. Ledovec je celkem tvrdý, tak to jde. Odpoledne se již pečeme při stavění stanu pod severkou Drátů. Následuje tradiční vybalování, přebalování, polehávání. V pět dorazí stín a je konec, hopky šupky dovařit, dojíst a spát. Uleháme a venku je ještě světlo…

Budík ráno zvoní ve čtyři…tak hurá… v půl šestý vycházíme na konec údolí pod Pointe Domino. Vede na ní vypečená cesta pánů Messnera a Marshala. Před devátou se Bosák pouští do odtrhovky a dál zatesává metry nádherného, pevného ledu, sklon tak akorát, cca 60°. Nakonec jí bylo 400… Poslední mixové délky na vrchol nedolézáme, máme splněno. Slaníme dolů po výstupové cestě. Po druhém nalezeném štandu (4m na skále), jeho dobytí (včetně ztupení maček) na další hledání rezignujeme a děláme abalaky. Celkem to odsejpá…to ještě netušíme, jak se nám to bude zítra hodit. Zbývá ještě seběhnout na ledovec a pochodem rozbředlým sněhem zpět ke stanu…ten se již dávno topí ve stínu. Tak rychle přebalit na zítra a vařit…čaj, polévku, čaj, těstoviny, čaj, čaj na zítra, čaj… Trošku se zatahuje, ale nic zvláštního. Zkoušíme zjistit předpověď , ale bez signálu to nejde… Uleháme lehce před osmou s očekáváním zítřka.

Budík ráno zvoní v jednu. Ale co to?!?… na stan nepravidelně bubnuje sněžení, pohled ven říká zalehnout… Budík zvoní ve dvě, už nic nebubnuje venku vyhvězdíno, jen okolní kopce zahaleny mraky zhruba od půlky výš. „Rychlá“ snídaně a příprava a po třetí vyrážíme směr Dráty. Každý se svým očekáváním, každý se svou obavou a velkým respektem. Mlha spadla níž, přesto v pět stojíme u převislé, firnové odtrhovky – fakt to existuje. Vytahujeme lana a vtom šup…hora nám posílá první pozdrav…prachová lavinka nás trošku osvěží, naplní otevřené batohy a sníh zaleze úplně všude. To to začíná… Bosák naleze na odtrhovku a lup – visí na napnutém laně o tři metry níž i s přístupovým mostem…prý to teď půjde líp… A šlo. Za chvíli je nahoře a jdeme my. Mezitím k nám dolézají dvě dvojičky a zkouší to po svém překonat. Lavinky trošku doplnily sníh na nástup vedle, tak to přelézáme jinudy než Bosák. Dál je dost prachového sněhu, a někde pod ním firn a někde i trocha ledu. Lezeme souběžně pod Mesnerrovu rampu. Zde se již přiostřuje. Sklon cca 80°. Než to Bosák přeleze, dolezou za námi dva angláni se skialpy na zádech a snaží se nás předběhnout…jelita č.1…ve žlábku, ale prvolezec moc neběží, takže nás pěkně zdržel…no na… Nad žlábkem je to takový sněhohrab. Pouštíme anglány před sebe, ale ti nás zbytek rampy brzdí. Tím nás dolezou i dva frantíci – jelita č.2. Další zdržení. Ale to už vylézáme z rampy do centrálního pole. 350m, sklon do 60°, led dobrý, místy sníh, místy drobná prachová lavinka. Lezeme na průběh, utíkáme frantíkům a předlézáme i anglány. Čím výš, tím více mlhy a lavinek. Koukáme pod nás, jak to obě dvojky otáčejí a slaňují. Pak začíná i sněžit. To už nevidíme nic jen svých 20m. Dopr…. Na konci pole se strmí klíčová stěnka, 85° jedna délka. Pak se má uhýbat doprava do mixového terénu. Lavinky padají furt, vidět není nic, tak se modlíme, ať to Bosák nějak přeleze, není vidět na metr…dopr…. Nakonec se lano přestane hýbat, dobere se a zmrzlí jdeme na to… Co jsem lezl, nevím. Vím jen, že stojím na štandu, sníh mám všude i v plících, rukavice zmrzlý, klepu se celej jak ratlík, bílej jak sněhulák… Na minutku přestanou padat lavinky, tak smutně koukáme na travez a další cestu nahoru. Dolézt by to šlo, ale ne v těchto podmínkách.

Jsou dvě, co na nás nebylo mokré, to bylo zmrzlé, drobné sněžení a lavinky… Rozhodnutí je jasné = dolů.

Takže abalak, jeden dolů, šroub, druhý dolů, abalak, zrušit horní šroub, třetí dolů, stáhnout lano do slanění, jeden dolů… Mezi tím neustálá lavinka, místy prudší… vše má svůj řád a pravidla… horská…

Před desátou nakonec přeci jen stojíme u odtrhovky, za chvíli u stanu.

Spíme do slunce, ráno začíná sušení, balení, vaření atd. Hory opět ukazují svou vlídnou tvář. V „naší“ cestě nastřelený 4 dvojky, pěkně jim to odsýpá, počasí mají luxusní….

Sestup na lanovku, tou dolů, umýt v potoce, jídlo a deset hodin dom.

Díky parťáci za velký zážitek! Hory nám opět ukázaly, kdo je v nich pánem. Doufám, že se sem ještě jednou vrátím a hora k nám bude přívětivější. Je to pan kopec s paní stěnou!

Lezené cesty:

Pointe du Domino, 3648m – Messner-Marschal    D, III 3, 400 m    Bez posledních mixových délek

http://www.stochejle.cz/wp-content/uploads/chamo08-12-messner-marchal-topo.jpg

Les Droites 4000Hm – Ginat         TD, IV,5, 1000m               Do 2/3 cesty nad klíčový výšvih nad ledovým polem + cca 12x60m slanění…

http://www.chamonixtopo.com/wp-content/uploads/2012/01/Ginat-Mini-Topo1.jpg